Poutníci cestou trochu pozměnili trasu a odbočili k Českému Krumlovu, kde na ně čekala průvodkyně, Mgr. Dagmar Bohdalová. Procházku velebným městem doplnilo velice poutavé vyprávění o historii města. Průvodkyně vtipným a veselým způsobem zaujala i ty, kteří si mysleli, že dějiny jsou nudné. Na prohlídku tohoto velkolepého a nádherného města by bylo zapotřebí víc času. Po dvouhodinové procházce, ve velkém vedru, pivo chutnalo nejlíp. Pokračovalo se v cestě na sever, ke Krupce. Na benzinové stanici v Teplicích skupinu dočkal pan Vladimír Urban. Po ubytování v novém sportovním areálu se jelo do domu kultury, kam přátele z Dolan přišli uvítat krupští ochotníci, místostarosta Karel Rouček, ředitel Domu kultury Krupka – Olympie Petr Fišer a kulturní referentka města Krupka. Po společné večeři si přátelé spolu zazpívali.
V sobotu po snídani domácí překvapili hosty návštěvou štoly Starý Martin. V tomto dole se těžil cín, Němci během druhé světové války dolovali wolfram. V rámci projektu Hornická kulturní krajina Krušnohoří je štola Starý Martin nominována do seznamu UNESCO.
Po obědě se muzikanti rychle převlékli, vzali trubky pod ruku, stojany a noty do ruky a spěchali na náměstí, kde probíhalo zahájení kulturního programu Mariánské pouti – svátku města. Program zahájila dolanská dechovka, která hrála tak dojemně, že kdybychom nevěděli, že jsou to naši muzikanti, hádali bychom, o který profesionální orchestr jde. Potom se na jevišti střídaly různé bandy a skupiny rockové i populární hudby.
Divadelníci již od třetí hodiny odpoledne v domě kultury chystali scénu, ladili zvuk a světla, oblékali se a konali jiné přípravy. V sedmnáct hodin sehráli hru G. Chevaliera Zvonokosy. Návštěva byla hojná, diváci hru sledovali velice pozorně a nakonec za hru potleskem odměnili herce, kteří se na poklonu vraceli několikrát. Nebylo to pouhé divadelní představení, ale šlo o účast na přehlídce, kterou sledoval člen poroty Mgr. Svatopluk Vašut. Při večeři skupině sdělil své dojmy a názor na představení. Pochválil hru, jazyk a hlasitost. Líbila se mu scénografie, která je jednoduchá a může se přizpůsobit jakékoliv velikosti a hloubce jeviště. Kostýmy byly též vhodně vybrané. Z jeviště nebylo slyšet žádné zbytečné slovo. Postavy měly vždy co na práci, i když právě nebyly v prvním plánu. Pochválil zejména výkon Emy Šimalové, která v Krupce hrála šenkýřku. V její hře nebylo nic vtíravé, po celou dobu byla na scéně a nenápadně sledovala vše, co se děje na náměstí. Slávince Bublićové, řekl, že je nejlepší drbna, kterou viděl, a Zdeno Janota, který si zahrál faráře, ztvárnil svou roli přesně na míru. Výkony všech herců byly velice pěkné a originální.
Po večeři se všichni vydali na pouť. Město se postaralo i o stravovací lístky, které dolanští dostali, aby náhodou „nepošli“ hladem. Nevšední gesto udělal místostarosta: našim nejmladším členům Emě, Eliovi a Karlovi dal lístky do lunaparku. Ohňostroj ve 22 hodin označil konec sobotního programu. Dolanští se po návratu do ubytovny bavili při písničce a českém pivu.
V neděli ráno po snídani a po rozloučení se s Urbanovými nasedli do autobusu a vyrazili směrem k Chorvatsku. Zpáteční cesta plynula rychle, protože se vyprávěly různé příhody, a zážitky a zpívalo se.
Světluška Prokopićová/Zdravko Bublić