Luděk Korbel vystudoval český jazyk a společenské vědy, dnešní občanskou výchovu, a stal se učitelem. Studoval také dramatickou výchovu. Pochází z Posázaví na Benešovsku, ale největší část života prožil v Praze. Ve své učitelské praxi učil na gymnáziu na pražském Smíchově, v Kralupech nad Vltavou, pracoval v galerii v Kutné Hoře na přípravě programů pro děti. Psal články o dětských knihách, pracoval i pro dětský časopis. Svého času byl také zaměstnancem Národního památkového ústavu.
O příležitosti působit v Chorvatsku se dozvěděl vlastně náhodou. „V tom roce jsem se studenty navštívil krajanskou komunitu v Srbsku. Poslal jsem papíry na úřad a dostal jsem se sem,“ uvádí. „Bylo to všechno vlastně hodně narychlo. Neměl jsem ani auto ani řidičský průkaz. Během měsíce jsem se naučil řídit a moje první cesta byla sem do Chorvatska,“ říká L. Korbel.
Klára Brožová studovala rovněž český jazyk, ale i výtvarnou výchovu. Pochází přímo z Prahy, kde při studiu učila češtinu na základní škole a dělala menší brigády. Pokračovala v dálkovém studiu na univerzitě v Olomouci, a tak mohla v září 2014 přijet do Daruvaru za svým přítelem. „Výtvarnictví mě baví už odmala,“ uvádí Klára. Jejím druhým oborem je muzejní čili galerijní pedagogika, příprava programů pro děti i dospělé v muzeu. K. Brožová na umělecké Střední průmyslové škole grafické vystudovala obor restaurování a konzervování knih a papíru. „Dokonce jsme se dostali na praxi do pražského archivu a vojenského muzea, kde jsme se učili restaurovat kovové meče. Bylo to velice zajímavé, ke spoustě věcí bych se jinak asi nedostala,“ říká Klára s úsměvem.
Ptali jsme se obou na větší akce, které uskutečnili ve zdejším krajanském prostředí. Klára Brožová v daruvarské městské, školní a besední knihovně velice zasvěceně vedla dílny o tom, jak vzniká kniha. Je autorkou více plakátů pro větší i menší krajanské události, například k 90. výročí prvních Dožínek, namalovala ilustrace do Studnice, Českého lidového kalendáře a další, výtvarně vybavila přednášky L. Korbela. Učitel Luděk si myslí, že jeho nejcennější akcí bylo uspořádání příjezdu českého kněze v roce 2013. „Mělo to smysl, na mše v češtině do Končenic, Daruvaru a Ivanova Sela se tehdy sjelo hodně lidí, i zdaleka,“ uvádí. Předtím dvakrát zorganizoval exkurze českých studentů, učitelů češtiny a historiků z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, aby poznali, že jsou tady krajané. První zájezd mířil do Slovinska a Chorvatského záhoří, podruhé se jelo do Bosny a Černé Hory.
Během svého působení v Chorvatsku L. Korbel připravil několik velice zajímavých přednášek o významných českých osobnostech, například o Bohumilu Hrabalovi, Václavu Havlovi, o Karlu IV. a svatém Václavovi. „Jde o historii ve zkratce. Přednáškám předcházejí týdny čtení knih,“ říká jejich autor. Dalším významným počinem s daruvarskými herci bylo nastudování vánoční pohádky Ludvíka Aškenázyho, s níž Beseda nedávno vystoupila i v Česku. Vedl také kursy češtiny v krajanských spolcích, pro rodiče v mateřských a základních školách.
Přednostním posláním učitelů, které sem vysílá Dům zahraniční spolupráce, je pomáhat s výukou českého jazyka a kultury. Učitel Korbel tady působí už delší dobu, a proto: „Vyjma možná tří škol jsem učil snad všude. Letos učím většinou na modelu C a na gymnáziu, do loňského roku jsem působil na českých ústředních a obvodních školách,“ uvádí. „Moje výuka spočívá v tom, abych předal úplně nejzákladnější a důležité informace o české kultuře. S ohledem na odstup, který mám, můžu je předat třeba i prostřednictvím pohádek a legend, například o Golemovi. Našim úkolem je předávat něco, co je základem,“ konstatuje L. Korbel. „Snažím se co nejvíce komunikovat, mluvit i zpívat. Kvůli dětem jsem se i sám naučil hrát na kytaru.“ Vypráví i o výuce na gymnáziu, přednášel dokonce také na vysoké škole v Záhřebu. „Abychom v žácích zanechali nejzákladnější fakta o české kultuře,“ připomněl.
„Našim úkolem u vás, jak to vidí česká strana i my sami, je být podporou pro zdejší učitele. To, že občas dojíždím až na dvacet škol, není tím, že by se mi podařilo děti naučit tolika znalostem, ale proto, abych pomohl i učitelům,“ vysvětluje L. Korbel a pokračuje: „Nikdy sem nepřijel učitel jen pro práci s dětmi. Dělalo se divadlo, dělaly se přednášky...
Pro nás české učitele bylo vždy zajímavé gymnázium, ať už v Daruvaru, Záhřebu či v Hrubečném Poli, protože to považujeme za vrchol krajanského školství, které se všichni snaží podporovat.“
Oba učitelé, kteří v současnosti působí u naší krajanské komunity, L. Korbel i Naděžda Sviderková, mají aprobaci na výuku češtiny na II. stupni základních škol a na střední škole. „Hraní a zpívání učíme jen z vlastního zájmu,“ vypráví pan učitel. Léta jsme se učili a teď už můžeme své znalosti předat dál. Třeba práce v mateřské škole je jedinečná. Je to krásná možnost vyzkoušet si, nakolik děti svým výkladem zaujmete. A když se vám povede dvacet minut zaujmout děti ve školce, což je pravý zázrak, tak už to tím způsobem můžete dělat s kýmkoli,“ usmívá se L. Korbel.
Ptali jsme se na to, čím se tito dva sympatičtí mladí lidé rádi zabývají. Slečna Klára ráda něco tvoří nebo kreslí, prostě ráda pracuje rukama, třeba i váže knihy. „Ráda také vařím a peču, právě nedávno jsme pekli perníky pro děti,“ říká. „A když jsem byla malá, hrála jsem na flétnu a saxofon, ale dávno už jsem toho nechala.“
Kromě svých hlavních zájmů, kultury a literatury, které by si zasloužily zvláštní kapitolu, velkou zálibou Luďka Korbela je pěší turistika. Kdysi ho bavilo také rybaření, zabýval se sportem, nejvíce fotbalem, ale teď prý není ani čas, ani místo, a ani se to nedá dělat pořád. Luďkovou zálibou byly také fotografie vyvolané z černobílého filmu. „Docela často chodíme plavat, využíváme toho, že je tu teplá voda,“ uvedla na závěr K. Brožová.
Kolik je doposud známo, učitel Korbel bude ve zdejších školách učit do konce školního roku. Věříme, že na konci svého působení shrne ještě jednou veškeré své dojmy. Určitě to bude zajímavé, protože zde působí poměrně dlouho a situaci zná do hloubky.           Ž. Podsedník/žp