Některé besedy si totiž nejsou jisté, zda splňují přísná kritéria pořadatele státní přehlídky Chorvatského sněmu kultury.
Jedna z otázek v přihlášce totiž zní – Povolení k provozování hry domácího nebo cizího žijícího autora ANO – NE. Pokračuje vysvětlením, že pokud skupina dá do kroužku NE, je automaticky vyloučena ze soutěže, protože hrát divadelní text bez souhlasu autora je porušení zákona (krađa intelektualnog vlasništva).
I když se možná bude zdát, že dodržování těchto předpisů je házení klacků pod nohy našim divadelním ochotníkům, je to přiměřený požadavek pro 21. století, ve kterém žijeme. Každý kulturně umělecký spolek v Chorvatsku musí už nějaký ten rok platit poplatek chorvatskému sdružení skladatelů (asi všem známý ZAMP), přestože jejich hudebníci hrají a zpěváci zpívají jen lidové (chorvatské, srbské, české, romské…) písně. I když se to zdá nelogické, zákon to nařizuje. Trochu potěší údaj, že takto shromážděné prostředky nejdou do kapes jednotlivců, ale na zvláštní konto, ze kterého se podporuje lidová tvořivost.
Nyní přišla řada udělat pořádek i pokud jde o chorvatské amatérské divadlo a nezbývá než se přizpůsobit. A být rád, že toto opatření přidá našim besedám víc práce až teď. V České republice povinnost „opatřit si licenci“ platí pro ochotníky už víc než čtvrt století. A podle toho, co jsme vyhledali na internetu, české předpisy jsou velice přísné. Aby se na nějaké divadelní dílo nevztahovalo autorské právo, musí být nejméně 70 let mrtvý nejen jeho autor ale i (eventuální) libretista, překladatel, úpravce textu čili všichni, kteří se na díle nějak autorsky podíleli. Podle slov tajemníka Svazu Ivana Vrbického, pro Chorvatský sněm kultury je (prozatím) podstatné vyřídit si práva s žijícími autory.
Dokud se v nové situaci trochu nevyznají, pro naše besedy je tedy nejjednodušší hrát (nejlépe dávno) zesnulé autory anebo napsat si vlastní autorská díla (ať už si o nich myslíme cokoliv). A tak vypadá i soupis letos přihlášených her na krajanskou přehlídku. Besedy budou hlavně hrát některého z mrtvých klasiků, nebo veselé kousky, které pro své kolegy napsala osoba ze souboru.
Nejdelší autorské představení připravují ochotníci České obce Bjelovar. Čtyřicetiminutovou komedii Divadlo pana starosty napsal a režíruje stálice spolku Zdenko Trnka. Stejné je to i v Holubňáku a Jazveniku, kde veselé jednoaktovky Urážka na cti a Závěť napsaly a režíruji Jasna Růžičková a Marie Vašková. Jako vloni to bude i v Dolních Střežanech a Virovitici. Scénku My také slavíme napsala Růženka Bukačová a režíruje Zdenka Šenholdová, povídku krajanky Anny Bajzekové zdramatizovala, přeložila a režíruje Jasna Bergerová. Všechno jsou to představení pro nejvíce osm herců a kromě bjelovarského, ostatní jsou dvacetiminutová.
Záhřebská Beseda opět připraví scénku Marie Kestřánkové, profesorky češtiny na Filozofické fakultě v Praze a spoluautorky učebnice češtiny pro cizince. Letos to bude Prohlídka podzemí. Pro již vyzkoušený recept se rozhodla i Česká beseda Šibovec. Ve společné režii a pod vedením Jasny Jermanové zahrají dvacetiminutovou scénku Rychlokurs pro zdravotní sestry české herečky Jiřiny Bohdalové.
Českého autora si i letos vybrali divadelníci z Hrubečného Pole. Komedie Milost má sice tři jednání, ale trvá jen půl hodiny. Autorkou je Vlasta Javořická, která se hlavně věnovala tématům českého venkova na začátku 20. století. Ze stejného období je i Květinová cesta, malá komedie chorvatského klasika Milana Begoviće, kterou sehraje tréglavská skupina. Je to jediné představení, které už mělo premiéru a první hra obnovené ochotnické skupiny v této Besedě. I Garešnica sáhla po veselém kousku ze stejné doby. Anglický spisovatel Lauri Wylie psal i revue a operety, ale dnes je známý hlavně podle komedie Večeře pro jednoho. Její televizní adaptace je, podle Guinnessovy knihy rekordů, nejopakovanější televizní snímek na světě. Garešničtí ji sehrají ve dvou v desetiminutovém trvaní.
K starým námětům se v této sezóně vrátí Dolany a sehrají Posvícení v Hudlicích Prokopa Konopáska, zapisovatele lidových loutkářských děl z předminulého století a v režii Světlušky Prokopićové. Podobně se rozhodla i skupina České besedy Sisak. Pod vedením stálého režiséra Silvije Vadly sehraje opět Haška, tentokrát to budou Nové osudy dobrého vojáka Švejka.
Nejdelší a nejambicióznější dílo v letošní divadelní sezóně připravuje Lipovec pod vedením Drahušky De Bonové. Bude to klasická situační komedie Revizor ruského klasika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, potrvá půldruhé hodiny a zahraje si v ní patnáct herců. Na přehlídku se přihlásili i divadelníci České besedy Daruvar, kteří v kolektivní režií předvedou dvě scénky – Zvláštní znamení a Techtle mechtle. V každé vystoupí dva herci. V. Daňková/archiv

V ČESKU LICENCE DŘÍV NEŽ SE ZAČNE ZKOUŠET
Návody jak získat licenci (svolení autora či držitele autorských práv) k uvedení, úpravě, překladu či jinému užití díla si můžete přečíst na českých internetových stránkách divadelní, literární, audiovizuální agentury DILIA:
„Autor je chráněn 70 let po své smrti. Čili například v roce 2017 je o licenci třeba požádat pro díla všech autorů, kteří zemřeli po roce 1946 (platí to jak o českých, tak i zahraničních autorech). Pozor! Autorem je i překladatel, úpravce atd. – aby tedy bylo dílo tzv. volné, museli by všichni jeho autoři (včetně překladatele) zemřít před rokem 1947. Jen v takovém případě o získání licence nemusíte požádat (...)
Pokud je ovšem alespoň jeden z autorů chráněný, ještě než zahájíte zkoušky, oznamte svůj záměr DILIA. Sdělíme vám podmínky, za jakých je možné zvolenou hru uvádět. Žádost o licenci pošlete nejméně 2 měsíce před plánovanou premiérou, u zahraničních autorů je dobré dodržet lhůtu 3 měsíce předem (...) Jakmile pro vás DILIA zajistí souhlas od všech autorů, vystaví licenční smlouvu, která obsahuje všechna vaše práva a povinnosti. Hlavní způsob, jak platit autorské honoráře, je podílová odměna z hrubých tržeb tzv. procenta.
Nezapomeňte, že bez licenční smlouvy se žádných přehlídek amatérských souborů či festivalu zúčastnit nemůžete!“ www.dilia.cz