Kniha má proto i podtitul Češi v Příhoří, Záhoří, Mezimuří... (Čehi v Prigorju, Zagorju, Međimurju...). Knihu vydalo Záhřebské županství, které ji i financovalo.
Jak vysvětluje F. Vondráček, kniha je ztvárněna jako krátké rozhovory s asi stovkou spoluhovořících s cílem ukázat, jak žijí čeští menšinoví příslušníci v kajkavském prostředí. „Většina Čechů v těchto krajích zdomácněla a socializovala se, takže si myslím, že je velkým úspěchem, že se mi vůbec podařilo s jednou třetinou z nich hovořit,“ řekl Vondráček, autor už osmé knihy věnované českým nebo chorvatsko-českým tématům. Doposud vydal knihy České dějiny – Doteky s Chorvaty (Češke povjesnice – Dodiri s Hrvatima), průvodce Prahou (vodič Praga), Češi Záhřebu – Záhřeb Čechům (Česi Zagrebu – Zagreb Česima) je autorem spolu s Marijanem Lipovcem v češtině a chorvatštině, Chorvaté jižní Moravy (Hrvati južne Moravske), Češi a Moravané v Záhřebském županství (Česi i Moravljani u Zagrebačkoj županiji), Česká kuchařka (Češka kuharica) a Čeští svatí (Češki sveci).
Knihu představil předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac, který zdůraznil, že Vondráček je po úmrtí Dušana Karpatského nejspíše nejvšestrannějším živým autorem mezi všemi, kteří se zabývají chorvatsko-českými vztahy, o čemž svědčí různorodá témata jeho knih. Autora pochválil za koncept, protože v něm nepromlouvá jako o kolektivu, ale důraz klade na jednotlivce.
„V kontextu Češi v Chorvatsku se nejdříve vybaví Češi na Daruvarsku a v západní Slavonii. Méně je známo, že jsou Češi i v Záhřebu, a to nejstarší v Chorvatsku jak podle své přítomnosti, tak podle organizovanosti. Ještě méně je známé, že se Češi nacházejí i v okolí Záhřebu, v Dubravě patří k původnímu obyvatelstvu, a teď se díky této knize dozvídáme další, že Čechy nalezneme i v dalších kajkavských krajích, kde se jiné menšiny nalézají řídce,“ řekl Lipovac a dodal, že kajkavské nářečí je ze všech chorvatských nářečí nejbližší českému jazyku.
I když důraz klade na žijící Čechy, kniha se zabývá i historickými osobnostmi. Mezi nimi se vyjímá první záhřebský biskup Duch, který dostal pozemek Dubravu, Jan Vitovec, slavonský bán a zagorský hrabě z 15. století, Eva z Rožmberka, manželka Nikoly Šubiće Zrinského, která žila několik let v Mezimuří, rodina Althannových, která v 18. století vládla v Mezimuří, Sofie Stockauová, manželka bána Jelačiće, která žila v Zaprešići, hudebníci Ivan Padovec, Josef Klíma a Mariška Holubková.“
„Fascinující je, jak se Čechům kajkavcům podařilo zachovat si svůj český původ, i když nebyli seskupeni do spolků. Je lehké být Čechem v Daruvaru, kde je možno vzdělávat se v češtině od mateřské až do střední školy, ale jak si udržet české povědomí tam, kde české školy nejsou?“ zamyslel se Lipovac. Vzhledem k tomu, že se v knize uvádí i několik dětí, vyjádřil naději, že si udrží povědomí o své české identitě a přenesou jí do 22. století.
Na křtu vystoupil i sbor České besedy Záhřebského županství z Dubravy, který zazpíval české i chorvatské písně. Přítomní byli i poslanec ve sněmu a předseda shromáždění Záhřebského županství Dražen Bošnjaković, který je zároveň i redaktorem knihy.
Marijan Lipovac/Maja Hrvojević, Dražen Kopač