Neodmyslitelnou pomoc při pracích na poli lidem poskytovali koně, v každém dožínkovém průvodu proto mají své místo hned na jeho začátku. Těžkou práci na poli si naši předkové zpříjemňovali písněmi a hudbou, průvodu do kroku hrála dechová hudba z Končenic. Ve slavnostních krojích Končeničtí důstojně nesli symbol Dožínek a českou a chorvatskou vlajku, potom věnec z obilí, poslední snop ze sklizně a chléb se solí, což vypovídalo o radosti z úspěšně ukončených žní. Nejdojemnější podívaná byla určitě na mladé lidi z třiceti krajanských spolků, které v Chorvatsku působí (virovitický se Dožínek neúčastnil). Hrdě a s úctou nesli stuhy sjednoceni společně pod velkolepou dožínkovou májkou.
V další části byl průvod zaměřen na ukázku toho, jak kdysi probíhalo zajištění základní obživy – chleba. Znázorňoval těžké práce na poli, jaké si už ani nedovedeme představit: orání s koňmi, ruční setí a další. Sklizeň zralého obilí ukázali muži s kosami a ženy se srpy z Dolních Střežan. Posilnění při namáhavé práci na poli – svačinu nabízeli Končeničtí a klásky, které na poli zbyly, sbíraly děti z končenické mateřské školy.
Alegorické vozy, pečlivě nachystané a ozdobené jen pro naše Dožínky, jsou nejočekávanější podívanou, kterou si nikdo nenechá ujít. Žně na poli předvedla skupina České besedy Holubňák. Aby na poli nic nezbylo, zemědělci vymysleli pohrabovačky. Určitě nebylo lehké shrabat celé pole, ale krajan z Šibovce při tom pobavil všechny diváky. Na voze z Horního Daruvaru byla nachystaná domácí svačina, spousta diváků si na ní pochutnala. Následovalo mlácení, ženy z Ivanova Sela si připomněly, jak se to dělalo cepy. Brestovští přivezli ruční mlátičku. Jak se zrní čistilo od nečistot, předvedli členové České besedy Končenice s fofrem, nikomu nevadila mračna prachu, která se za nimi valila. Mletí zrní na mouku bylo k vidění na voze z Lipovce, a o to, aby konečně zavoněl chleba, se postarala zdenecká Beseda s chlebovkou. Závěr letošního průvodu zpestřily dokonce dva kočáry tažené koňmi. Na jednom se vezla předsedkyně hostitelské Besedy Alenka Vaněčková a na druhém předseda Československého ústavu zahraničního Jaromír Šlápota a jeho spolupracovnice Hana Hlaváčková.
Jednou z nejkrásnějších částí dožínkového průvodu bylo dvacet šest krojovaných skupin českých spolků z celého Chorvatska a hostující slovenský soubor z Iloku. Mnoho lásky k českému folkloru je znát ze zpěvu a tance, mnoho radosti prýštilo z obličejů tanečních párů v zápalu tance, mnoho lásky k české hudbě se skrývalo za každou písničkou všech účinkujících hudebních i dechových skupin. Své nadšení a dojetí dávala srdečným potleskem najevo spousta diváků, která celý průvod lemovala. Konec průvodu tradičně patří Hrubečnopolským s buchtami a Dežanoveckým s pivem. Na obojím si mohl pochutnat každý, kdo měl zájem. Průvodní slovo četli Martina Koprivová a Krešo Krejča, připravily ho Jitka Staňová Brdarová a Biljana Kragujevićová Ljuštinová. Text J. Staňová, foto Jednota
