Celý zájezd jako by se podobal ději z představení, které pro diváky v České republice připravili divadelníci z Dolan a Šibovce. Krajané z Chorvatska se vydali na dalekou cestu, jak to podle pověstí učinili kdysi dávno praotec Čech, vévoda Krok, kněžna Libuše a další lid český. Neudivuje proto, že jsme si celou cestou příležitostně opakovali věty z představení. Kupříkladu, při přejíždění řek Drávy a Dunaje jsme si představovali řeky Odru a Labe, a když jsme konečně přijeli do země naším předkům zaslíbené, zpívalo se jako v představení – Je to paradaj, ten náš český ráj. Obdivovali jsme krásné lesy, louky a nivy a kdyby se někomu i zdálo, že ta naše klopotná cesta konce nemá, z takových ponurých myšlenek by ho rychle vyvedla výjimečně veselá nálada v autobuse.  
Za hranice jsme vyrazili ve čtvrtek 2. listopadu večer a v pátek časně zrána nás v Červeném Kostelci vítala naše hostitelka Marie Štěpánová. Kvůli nepřiznivému deštivému počasí jsme zrušili plánovanou procházku městem a odjeli rovnou do ubytovny. Následoval krátký odpočinek a poté vynikající svíčková k obědu.
Poněvadž velká většina z nás Červený Kostelec navštívila poprvé, o samém městě jsme nevěděli moc. To se ale rychle změnilo díky naší hostitelce Marii Štěpánové čili Marušce. Zdá-li se vám její jméno a příjmení povědomé, není to omyl. Maruška jako studentka byla první stážistkou na projektu Erasmus+ v Daruvaru v roce 2016. Během pobytu na Daruvarsku také zpívala v pěveckém sboru České besedy Daruvar. V Chorvatsku byla naposled během letošních dožínkových slavností, kde natáčela s Českou televizí pořad Pečení na neděli a zároveň hrála na cello s kapelou folklorní skupiny Holubička.
Z Maruščina vyprávění jsme se mezi ostatním dozvěděli, že kolem Červeného Kostelce je špatná, neúrodná, červená půda (odtud také asi červená barva v názvu města). Díky rozvitému textilnímu průmyslu se Kosteleckým před sta lety říkalo město milionářů. Nyní ve městě mají výborné tiskárny a také firmu na výrobu gumového těsnění pro dveře automobilů (polovina evropských automobilů prý používá těsnění z Červeného Kostelce). Známý je také kostelecký srpnový folklorní festival na seznamu UNESCO s účastníky ze všech kontinentů. Rodinu v Červeném Kostelci má také nynější prezident České republiky Petr Pavel. Dále tu najdeme domek spisovatelky Boženy Němcové, která v Červeném Kostelci bydlela po svatbě a zmínila se o něm ve svých povídkách Chudí lidé a Dobrý člověk. Na druhou stranu, jen přes kopec, jak pravila Maruška, se narodil známý spisovatel Karel Čapek. V jeho díle Doktorská pohádka se tak můžeme dočíst o kosteleckém doktorovi a lomu, v kterém prý žil pohádkový Hejkal. V témže lomu byla objevená také nejstarší stopa dinosaura v České republice. Kolem Kostelce najdete nádherné skály a v jeho okolí se natáčely části filmového seriálu Letopisy Narnie.
Poté se naše družiny přesunuly do divadla Josefa Kajetána Tyla, abychom připravili kulisy a vyzkoušeli si jeviště. Naše představení Staré pověsti české bylo v programu tzv. Chorvatsko-českého duatlonu a vzbudilo mezi obyvatelstvem velký zájem. Početným divákům o našich skupinách hovořila před vystoupením Marie Štěpánova. Po úspěšném dohrání dojemným proslovem činnost a uspořádání krajanské komunity v Chorvatsku představila režisérka Světluška Prokopićová. Zároveň také poděkovala divákům za výjimečně kladné reakce. Herci se poté v kostýmech v předsálí bavili s návštěvníky. Skvělá byla také druhá část divadelního duatlonu, ve které výjimečné herecké výkony podali členové kočovné herecké společnosti Olšany v divadelní hře Vlasta. Členové všech souborů se večer sešli také při pobavení, které svou přítomností umocnil místostarosta Jiří Regner a rozdělil krajanům monografii města. K dobré náladě přispěla také hudební kapela České besedy Dolany.
Sobotní ráno bylo určeno k prohlídce pivovaru Primátor v nedalekém městě Náchodě. Mezi ostatním jsme se dozvěděli, že jej také nazývají specialista na speciály a že získal mnoho odměn na mezinárodních soutěžích. Dále jsme se dozvěděli, že práce v pivovaru je těžká a náročná a že existují části, kde pracují pouze ženy. Náš průvodce to odůvodnil tím, že se v případě nalezení nedostatečně naplněné láhve všechen obsah musí vylít, což by žádný mužský nedokázal. Také jsme zjistili, že hodinová neomezená ochutnávka piva uběhne co nevidět. Po pivovaru jsme si zajeli prohlédnout nádvoří náchodského zámku. Svým výkladem o dějinách zámku a nádherným zpěvem písničky Náchodský zámeček vršku kulatého nás opět okouzlila Maruška. Většina z nás se poté po schodech dostala na náchodské náměstí, kde jsme obdivovali jedinečnou architekturu kostela, městské radnice a také divadla Beránek. Poté jsme se odebrali do Vatikánu (je to totiž název restaurace v Náchodě) a po obědě jsme odjeli do Dolan.
Ano, do Dolan, ale do českých Dolan. Někteří z nás měli letos už podruhé příležitost navštívit obec Dolany u Jaroměře. Uvítání u milých kamarádů bylo tentokrát ještě vroucnější než v červnu, což se zdálo být docela nemožné. Celý večerní program patřil nám, a tak kromě divadelníků vystoupily také pěvecké skupiny. Začátek programu společně oznámili starosta Jiří Plšek a Světluška Prokopićová, která zároveň představila účinkující skupiny. Zcela zaplněný Kulturní dům v Dolanech jako první potěšila pěvecká skupina Arónie České besedy Šibovec, posílena několika ochotnými zpěváky a zpěvačkami a doprovodem dolanské hudební kapely. Obrovský potlesk poté sklidila také pěvecká skupina Berušky České besedy Dolany. Za doprovodu kapely uvedla pásmo trampských písní a jejich vystoupení vyvrcholilo závěrečnou hymnou Do Dolan. Třešničkou na šlehačce celého programu přece byly Staré pověstí české. Jménem všech účinkujících skupin za srdečné uvítání hostitelů a obrovskou podporu diváků poděkovala Světluška Prokopićová. Následovalo přátelské pobavení při muzice dolanské kapely. Když nastal čas loučení, oznámil starosta Jiří Plšek, že Chorvaté nyní vedou 2:1 v návštěvách, na což ostatní hostitelé hlasitě slíbili, že se pokusí, čím dřív vyrovnat skóre a návštěvu oplatit.
Úmyslně jsem si pro konec reportáže nechal zhodnocení výkonu herců a hereček a celkového úspěchu divadla. Vzhledem k tomu, že jsem i sám členem divadelního ansámblu, který v Česku dvakrát vystoupil, což mi na určitý způsob narušuje objektivní názor, tuto část úplně přenechávám divákům. Společně s ostatními divadelníky jsem svědčil ovacím a potlesku, který neustával několik minut. A to po oba večery za sebou. Dokonce byly i případy, že jednotlivci, po zhlédnutí našeho představení v Červeném Kostelci přijeli za námi i příští den do Dolan. Smíšené pocity radosti a hrdosti jsou docela těžko popsatelné, ale je velice příjemné být potleskem odměněný jako opravdová herecká hvězda.
Potlesk a poděkování za všechno úsilí si přinejmenším zasloužila také naše hostitelka Maruška. A také její maminka, tatínek a bratr Štěpán Štěpán, kteří se na dva večery stali našimi taxikáři. Náš návrat domů v neděli tradičně naplnil písněmi Zdenko Kralj a jeho dovednosti ve hře na kytaru. Předsedkyně České besedy Šibovec Sanela Mildová všem poděkovala za nezapomenutelný zájezd. Samá slova chvály a děkování pro všechny účastníky měli také předsedkyně a jednatelka České besedy Dolany Slavica Bublićová a Světluška Prokopićová. Vzpomínky nikdy nevyblednou. – Kdo to praví? – Staré pověsti české…  Text a foto Alen Janota