CESTY LUDVÍKA KUBY PO CHORVATSKU
Do „Charvatska“ a Dalmácie (dle tehdejší terminologie) podnikl několik sběratelských cest mezi lety 1889–1892 a další menší pak až do roku 1912. Většina jeho zápisů lidových písní byla vůbec první a takto možná řadu lidových písní zachránil. Písně následně vydal ve dvou svazcích svého „Slovanstva ve svých zpěvech“: Písně Charvatské v knize 9 v roce 1892 a Písně Dalmatské 10 o rok později. Jako první píseň uvedl „Však Chrvatska nezhynula“ (Još Hrvatska ni propala). Všechny písně přitom nejenom prostě zapsal, ale i harmonizoval pro klavír a zpěv a se spolupracovníkem přeložil do češtiny pro jejich snadnější popularizaci v Čechách.
Dalmatská sbírka byla na dlouhých 30 let posledním dílem Slovanstva, protože jeho vydávání vlastním nákladem přivedlo Kubu do značných finančních potíží. Zbývajících pět částí mohlo vyjít až za první republiky mj. i díky štědré podpoře prezidenta T. G. Masaryka.
Ze svých cest po Chorvatsku psal řadu fejetonů a odborných článků do českých novin, které se běžně dostávaly na titulní stránky. Později je zveřejnil i knižně jako „Čtení o Dalmácii“. O sbírání lidových písní vydal rovněž několik odborných knih, například Cesty za slovanskou písní.
MALÍŘSKÉ DÍLO LUDVÍKA KUBY
Veřejnost však Ludvíka Kubu možná zná spíše jako malíře. Vedle sbírky písní vytvořil totiž na svých cestách po slovanských zemích i rozsáhlý soubor obrazů dokumentujících lidové tradice a místní reálie.
Malířské dílo Ludvíka Kuby se v Česku zdálo nedoceněné, možná byl známější v zahraničí než doma, ale v posledních zhruba 10 letech se opět stává velmi populárním malířem a vrací se do módy. Možná i díky rozsáhlé retrospektivní výstavě Poslední impresionista v Národní galerii v Praze, kterou v roce 2013 připravila kurátorka Veronika Hulíková k jeho tehdejším 150. narozeninám.
U příležitosti letošního výročí (* 16. dubna 1863) jsou jeho obrazy jen v České republice ke zhlédnutí na pěti samostatných výstavách. Spolu s nimi se také koná řada dalších kulturních akcí, včetně koncertů z jeho sbírek lidových písní slovanského světa. Ještě 30. listopadu 2023 s nimi vystoupí v Praze mj. bosenská zpěvačka Aida Mujačić nebo Polka Ewa Żurakowska. Probíhají rovněž vzdělávací programy pro děti.
LUDVÍK KUBA ČESTNÝM ČLENEM JUGOSLÁVSKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ V ZÁHŘEBU
Za svoje práce na zachování slovanských lidových tradic získal mnoho ocenění v celé řadě zemí. Jeho jméno nesou ulice nejen v Česku (vč. Prahy a Brna), ale i v dalších zemích Evropy, například v Sarajevu nebo v Podgorici. V Chorvatsku však zatím zřejmě ne. V ČR byl jako vůbec první malíř v r. 1945 vládou jmenován národním umělcem. Předtím, v době první republiky byl jmenován čestným doktorem Univerzity Karlovy, čestným členem Jugoslávské akademie věd a umění v Záhřebu nebo francouzské Société de musicologie. Byla mu mj. rovněž udělena Bulharská cena nebo srbský Řád sv. Sávy. V roce 1928 se stal zástupcem Československa v Mezinárodní komisi pro lidové umění při Společnosti národů (předchůdkyni dnešní OSN), kde byl zvolen do jejího pětičlenného řídicího výboru. V roce 1945 se stal rovněž čestným občanem srbské Lužice.
VÝSTAVA BALKÁNSKÝCH A LUŽICKÝCH OBRAZŮ V PODĚBRADSKÉM MUZEU
Z hlediska slovanského Balkánu je zajímavá zejména výstava obrazů Ludvíka Kuby, jež se uskutečnila v Polabském muzeu v Poděbradech, rodišti Ludvíka Kuby. Zhruba polovina výstavy byla totiž věnována obrazům Ludvíka Kuby a dalším jeho artefaktům ze slovanského Balkánu, který křížem krážem – nejčastěji koňmo – procestoval. Druhá část byla pak zaměřena na jeho obrazy s tematikou Lužických Srbů, kteří zřejmě již od 7. století dosud žijí na území dnešního Německa zejména okolo města Bautzen (Budy-šín).
Mladá, agilní kurátorka Veronika Liptáková připravila detailní a pro-pracovanou výstavu maleb balkánských a lužických krojů (především svatebních a smutečních) a dalších reálií z kolekce obrazů Ludvíka Kuby. Ty byly zapůjčeny z Národního muzea a soukromých sbírek, několik obrazů je přímo ze sbírek Polabského muzea. Výstava byla doplněna řadou písemných informací, které publiku přibližují krásu a jedinečnost balkánských a lužických krojů a tradic (např. „polosmutek“ lužických žen, bílá jako smuteční barva nebo „vznášející se nebožtík“ slovanských muslimů z Bosny a Hercegoviny). Autorka pro výstavu připravila také multimediální obsah s písněmi ze sbírek Ludvíka Kuby.
Návštěvníci zejména oceňovali, do jakých detailů je každý kroj, každý knoflík a každá výšivka, zpracován se všemi barevnými odstíny, a jakou pozornost a úsilí jim Ludvík Kuba musel věnovat. Rovněž krásné slunečné barvy jeho venkovských motivů jsou další obdivovanou signaturou jeho malířského rukopisu – a jiní malíři mu je mohou jen závidět.
Na slavnostním večeru Kubovy výstavy přednesl poutavou odbornou přednášku básník Jurij Łušćanski – vůdčí osobnost Lužických Srbů a bývalý představitel jejich zastřešující organizace „Domowina“, především ale přední světový „kubolog“. Přítomnými byla vysoce oceněna i proto, že pro většinu publika šlo o první setkání s živou lužickou srbštinou, a přesto Čechům dobře srozumitelnou. Přednášku doprovázela živá hudba z Kubových sbírek „Slovanstvo ve svých zpěvech“ v podání folklorního tělesa „Lidová muzika z Chrástu“.
VÝROČÍ LUDVÍKA KUBY SI VŠIMLI I V ZAHRANIČÍ
Sto šedesáté narozeniny Ludvíka Kuby a jeho aktuální výstavy vzbudily pozornost nejen v ČR ale i v zahraničí. Zaznamenaly je i hlavní noviny v Bosně a Hercegovině Oslobođenje, jakož i noviny v Černé Hoře, Nova Makedonija v Severní Makedonii nebo Serbske nowiny v srbské Lužici, a to rozsáhlými články, dokonce i na 2 celé novinové strany.
Pět paralelně organizovaných vý-stav ukazuje mimořádný záběr Ludvíka Kuby, zejména když si uvědomí-me, že malířství nebylo jeho jediné ani hlavní povolání. Obrazy Ludvíka Kuby dodnes lákají množství návštěvníků a jsou stálou součástí sbírek Národní galerie (119 obrazů), Národního muzea (78 obrazů), Galerie Ludvíka Kuby v Březnici a také Polabského muzea v Poděbradech (44 děl). Malby, kresby i akvarely se často draží v aukcích a stávají se čím dál populárnější mezi širokou veřejností. Největší část jeho tvorby přitom představují cenné náměty z lidového folkloru slovanských zemí, které v jeho podání stále přitahují pozornost veřejnosti. Věříme pro-to, že jeho dílo je nejen živé, ale že se od Ludvíka Kuby můžeme leccos učit i dnes. Připravil Jaroslav Kuba