Vím, že je to tvoje první návštěva v chorvatském Daruvaru. Co tě na první pohled zaujalo nebo překvapilo?
Je to tak, jsem v Chorvatsku poprvé. Musím se přiznat, že jsem trošku překvapen tím, jak moc se tu cítím jako doma. Prostě nemám dojem, že bych byl někde tak daleko od Prahy, kde nyní bydlím.
Je to první krajanská komunita, kterou jsi navštívil?
Ne, kdepak. Již jsem byl v Aténách a v Chicagu. Ve všech případech jsem tam jel učit tvůrčí psaní. Jako sem (smích).
Mají tyto krajanské komunity něco společného, nebo jsou rozdíly opravdu značné?
Samozřejmě se liší celkovým kulturním rázem dané země, jídlem a mnoha dalšími drobnostmi. Také vnímám různé typy přístupů a financování – v Aténách to byla taková svépomocná sobotní školička a tady vidím fungující školku, školu a přes třicet besed.
Povídali jsme si o tom, že máš už procestovanou pěknou řádku zemí. Na jakou nejvíce vzpomínáš a proč?
Nejsilnější dojem ve mně samozřejmě zanechala má první cesta. To bylo do Keni, kam mě v osmnácti letech, v maturitním ročníku, vyslal jeden časopis dokumentovat program adopce na dálku. Afrika je opravdu jiný svět – tvrdý a nekompromisní. A to na mě samozřejmě hodně zapůsobilo a myslím si, že mě to i změnilo.
V čem tě tato cesta změnila?
Jakákoliv cesta za hranice tvého státu ti ukáže odlišný styl myšlení a třeba i žití. Keňa pro mě byla v těch osmnácti úplně jiný svět a přeskládala mi žebříček hodnot.
Proč bychom měli navštívit Afriku? Lze to jednoduše popsat?
Jednoduše, jo? Pak je to kontinent jiných barev, vůní, zvuků i chutí.
Pojďme trochu k tomu, kvůli čemu jsi se v české krajanské menšině v Daruvaru hlavně vyskytl, a to je tvůrčí psaní. Co to vlastně je a k čemu se to hodí?
Tvůrčí psaní je poměrně starý obor, který se v USA na vysokých školách učí již více než sto let. Zabývá se vším tím, co je před vznikem textu. Já osobně se zaměřuji na rozvoj kreativity a strukturu příběhu, protože mi tyto okruhy přijdou nejzajímavější.
Co vidíš jako největší problém při spouštění kreativity? Co nám brání být kreativní?
Největší problém je vždycky stereotyp, tzv. „zajeté koleje“, zvyk a usazení. Být kreativní znamená umět vystoupit ze své bubliny a začít přemýšlet trochu jinak.
Dalo by se říct, že je tvůrčí psaní nebo podobné metody fenoménem dneška?
Nemyslím si. Ale troufnu si tvrdit, že to bude fenomén budoucnosti, protože dnes se dá mnoho věcí naprogramovat, včetně psaní příběhů. Může za to nebezpečně rychlý rozvoj umělé inteligence. Odhaduje se, že lidé v budoucnu budou více cenění jedinci, kteří budou chytřejší než algoritmy. A toho umí tvůrčí psaní docela dobře docílit.
Ty jsi s dětmi uspořádal dvě dílny tvůrčího psaní na Základní škole Jana Amose Komenského, jednu dílnu na Gymnáziu v Daruvaru, jednu dílnu pro dospělé v českém oddělení Městské knihovny v Daruvaru a jednu dílnu ještě pro studenty kurzu českého jazyka v České besedě Záhřeb. Jak bys zhodnotil tyto kurzy?
Ano, rozhodně jsem se tu nenudil (smích). Zhodnotil? No já jsem si to užil a věřím, že i zdejší studenti. Nevnímal jsem žádný zásadnější rozdíl oproti českým kurzům, takže dobrý.
Když jsem se začala seznamovat nejen s tvojí tvorbou, ale s tvůrčím psaním obecně, zalíbila se mi ta teze, že příběhy jsou všude kolem nás. Je vůbec něco, nějaká oblast, kde příběh nehraje žádnou roli?
No, pokud je tam člověk, tak je tam i příběh.
Jaký je tvůj oblíbený příběh?
Mám rád mytologické příběhy. A z literatury mě moc baví tvorba Oscara Wilda. Toho mám asi ze všech tvůrců nejraději.
Proč Oscar Wilde? Je v něčem nadčasový?
Tenhle autor měl styl, nadhled a ano, mnoho jeho myšlenek a citátů koluje po internetu dodnes. Vážím si na něm i toho, že žil to, o čem psal. To je občas vzácné.
Máš vůbec čas číst knihy? Co vlastně nejvíc čteš, nebo co bys mi doporučil?
Ale jo, jen občas si pomáhám poslechem audioknih. Z poslední doby doporučuji například tvorbu Fredricka Backmana, svěžího severského autora.
Na závěr bych tě ještě poprosila o doporučení nebo řekněme nějaké poselství pro tvůrčí a kreativní lidi. Co bys vzkázal všem, kteří již něco tvoří, nebo cítí, že by třeba někdy mohli?
Pokud chce někdo ze čtenářů tvořit, tak teď je ta nejlepší chvíle. Zkuste nastartovat svoji kreativitu a splnit následující tři úkoly:
1. Vymyslete více než deset použití běžného šatního ramínka.
2. Sepište si alespoň šedesát jednoslabičných zvířat. Mohou to být i pohádková zvířata, například drak.
3. Mrkněte se na můj web https://www.renenekuda.cz, kde najdete mnoho dalších cvičení a kurzů zadarmo.
Ať se vám dobře daří a ať vám to dobře píše!
Děkuji za rozhovor, jdu se zamyslet nad ramínky a doufám, že se v Chorvatsku nepotkáváme naposled.
Připravila Ilona Kirchnerová