Deana se narodila v roce 1985. Normální volba byla česká základní škola, protože Deanina babička, Zdenka Marteková, pracovala v Jednotě a velmi jí záleželo na tom, aby Deana chodila do české školy. To se pak v životě ukázalo jako velmi moudré rozhodnutí. Babička byla aktivní v besedním životě, zejména v kuchyni, a lásku k češtině pak přenesla dál i na vnučku. Zajímavé je, že si Deanina babička sama ušila a vyšívala vlastní kroj. Je to kroj piešťanský a všechno kromě rukávů je dílo Deaniny babičky Zdenky. Rukávy vyšila jiná paní z Daruvaru. Kroj je pestrý a zachovalý a je zřejmé, že se o něj dobře pečuje. Podle Deany je to rodinný poklad.
Deana byla aktivní ve školním pěveckém sboru, se kterým se zúčastnila mnoha soutěží. Byla také zapojena do divadelního kroužku Vlatky Daňkové a v soutěži Lidrano s ním dosáhla výborného výsledku. Zeptala jsem se jí, na co vzpomíná ze základní školy. Zasmála se a říká: Žížala Deana. No, to bylo tím, že se líbila jednomu hochovi, a on jako pomstu napsal do Dětského koutku sloh o žížale, která se jmenovala Deana. V té době jí to hodně vadilo, ale dnes se tomu směje.
Po základní škole se Deana zapsala na gymnázium a potom v Záhřebu studovala ekonomii a tam poprvé využila svou znalost češtiny. Na konci studia začala pracovat jako externí zaměstnankyně společnosti, která dovážela ozonové generátory z České republiky. Překládala schůzky a další potřebné věci. V posledním ročníku studia se na letním táboře pro studenty poprvé setkala se svým manželem, Francouzem. Zamilovali se, francouzština se pro Deanu stala neodolatelnou, a tak se ji kvůli lásce naučila.
Po dlouhém vztahu na dálku se v roce 2013 vzali. Nejdříve žili v Záhřebu, a pak se Deana a její manžel Pierre přestěhovali do města Lille na severu Francie. Lille jako město se Deaně velmi líbí, ale na výchovu dětí je stejně lepší Daruvar.
„Vrátili jsme se v roce 2019. Byla to kombinace různých faktorů, ale hlavně jsme se sem přestěhovali, protože se nám líbí zdejší způsob života. Myslím si, že Daruvar je skvělé město pro výchovu malých dětí. Jsou tady pro ně různé volné činnosti, mateřská a základní škola, a všechno je tu blízko. A další důvod, proč jsme se sem vrátili je ten, že jsem ve Francii mohla být po porodu doma s miminkem jen 3 měsíce, a to mi hodně vadilo.“
I když Deana studovala ekonomii, vždy si přála dělat něco kreativního, ‚něco rukama‘, tak se rozhodla pro trvalý make-up.
„Dá se říci, že to je povrchové kosmetické tetování. Soustředila jsem se spíše na přirozené techniky permanentního make-upu. Oblasti, na kterých pracuji, jsou obočí, rty a oči, případně linky na očích.“ Vybrala si školu v Praze, protože ta byla nejlepší a trvala celé léto. První licenci získala pravě v Praze, a to byla další příležitost procvičit si češtinu. Později se zdokonalovala ve Francii, Polsku a Maďarsku. Zdokonalování je potřeba, protože odvětví kosmetiky se rychle vyvíjí a Deana chce držet krok s novinkami.
V roce 2019, když se vrátili do Daruvaru, otevřela vlastní salon a je spokojená. Práce má dost a moc mě překvapilo, že zákaznicemi nejsou jen místní ženy, ale přijíždějí také třeba až ze Záhřebu. A hlavní důvod k tomu, jak nám Deana vysvětlila, je ten, že si jako jediná s takovým povoláním v širém okolí nesmí dovolit chybu. Kdyby dělala chyby, tak by už dávno musela zavřít, protože by k ní zákaznice už nechodily. Všichni se podivovali, proč takové řemeslo chce provozovat právě v Daruvaru, a ne v nějakém větším městě, jako je Záhřeb. Deana odpověděla, že nemohou všichni žít ve velkém městě a že pravě Daruvar je město přesně na míru všemu, co jako rodina k životu potřebují.
Nejtěžší období bylo během pandemie covidu. Deana je v přímém styku s klienty, takže pro ni platil zákaz práce. Jako všichni se nemohla dočkat, aby pandemie skončila a aby pokračovali v normálním životě.
Deana a Pierre mají dva syny. Ti byli po návratu do Daruvaru zapsáni do chorvatské mateřské školy, protože neuměli česky. Starší syn už chodí do české školy – s babičkou Vlatkou Čolakovou si povídají česky, s maminkou Deanou chorvatsky a s tatínkem Pierrem francouzsky. Deana říká: „Je důležité jen vytrvat, děti se opravdu mohou bez větší námahy naučit několik jazyků, i češtinu už docela zvládly.“
Manžel Pierre Delattre je profesorem francouzské literatury a pracuje online, dává instrukce studentům, pomáhá při zápisu na fakulty a jiné školy. Je zároveň milovníkem informatiky, a s dětmi se také učí česky a chorvatsky. Ptala jsem se, co bylo pro něj, když se sem přistěhovali, největší šok. Jak jsem si sama myslela a Deana potvrdila, byla to chorvatská kuchyně. Francouzi jsou totiž posedlí jídlem. Přesně dodržují některá pravidla a neustupují od nich. Například oběd je přesně v poledne a večeře v 19 hodin, při každém jídle se podává jiné víno a nejí se tolik masa. Jejich kuchyně je jemná s množstvím zeleniny a minimem tuku. Také Deana byla překvapená, že tam nechodí na kávu jako my tady, oni se vzájemně raději zvou na večeři, což Deana nemohla tak často připravovat kvůli dvěma malým dětem. A když poprvé po návratu do Daruvaru šli spolu na posvícení, tak se manžel nemohl přestat podivovat nad obědem – na stole prostřeno opečené sele (pečínka), jehně a nějaký salát, tak se Deany tiše ptal, kde jsou vlákniny. No a ona mu vysvětlila, že se u nás na to tolik nehledí, když už je posvícení.
„Vánoční trhy a vánoční atmosféra je výrazně oblíbená i ve Francii a jsme šťastní, že máme příležitost navštěvovat některé z nich, a to jak v samotné Francii, tak občas i v Belgii, kam to máme jen hodinu cesty od francouzské hranice.“ Deana štědrý večer oslavuje v úzkém kruhu rodiny. Shromažďuje se kolem slavnostní večeře a ve Francii si tradičně libují v mořských plodech a lososu, což má pro Deanu speciální význam, protože se Calais nachází u moře. Na Vánoce je hlavním jídlem pečená krůta plněná kaštany a jako závěrečný chod si pochutnávají na tradičním dortu jménem Bûche.
Deana je velmi ambiciózní a má samozřejmě naplánovanou budoucnost. Jedná se o novinky v salonu, ale ty nám prozradí, až na to bude čas. Přejeme jí v budoucnu mnoho štěstí, jak v soukromém životě, tak i v profesionálním. Text S. Klimšová, foto soukromý archiv

Více fotografií na portálu jednota.com.hr