Třiačtyřicetiletý Ratko Boroš nás zaujal svými úspěchy v soutěžním běhu, kterému se v minulých několika letech věnuje a každým závodem zvládá nové a náročnější stezky. Známe jej jako veselého, usměvavého spoluobčana, kterého potkáváme vždy v dobré náladě běžně na ulici. Pro většinu z nás byla ale tato část jeho života neznámá.
Ratko celý svůj život strávil v Daruvaru, matka Mira byla učitelkou výtvarné výchovy na českých školách a otec Juraj majitelem tiskárny. Ratko si své češství uvědomoval od narození, chodil v Daruvaru do české mateřské i základní školy a užíval si dětství s kamarády. Jako mnozí chlapci měl odmala rád sport. Jeho sportovní dráha začala kopanou a své dovednosti si vyzkoušel i v košíkové. Nejlépe mu ale šla házená, kterou začal intenzivně trénovat na konci základní školy učitele Josefa Kulhavého. Později hrál v házenkářském klubu Daruvar, také v klubu Hrubečné Pole, ze třetí ligy postoupil do druhé a hrál v klubu Virovitica. Házené se věnoval dokonce 18 let. Během mládí hrál také na bubny a s kamarády měl kapelu.
Po ukončení základny školy Ratka ovlivnila umělecká orientace jeho rodiny, a tak absolvoval střední grafickou školu v Záhřebu. Po ukončení školení pracoval v rodinné tiskárně, kterou po odchodu otce do důchodu převzal Ratkův bratr Davor. Pod jeho vedením se podnik přeorientoval na výrobu lepenky a bratři tam společně pracují dodnes. Kromě rodinné firmy založil Ratko i malou poradenskou firmu v oblasti zdravé stravy.
Ratko má s manželkou Dalijí třináctiletou dceru Ivančicu a jedenáctiletého syna Iana. Po založení rodiny se jejich život dostal do ustáleného koloběhu na relaci práce–rodina, což mu přineslo monotonii a po čase i nějaký ten kilogram navíc. Když už jich vážil přes osmdesát, začaly se projevovat zdravotní potíže spjaté s nadváhou, a to mu začalo vadit. Přiměl se ke cvičení, které zahájil během na hipodromu. Na začátku to bylo těžké a postupoval malými krůčky, ale výsledky se začaly postupně projevovat. Běh se stal Ratkovou zálibou a uvolněním od stresu, který přináší každodennost. Po získání kondice se na pozvání své známé zúčastnil prvního soutěžního běhu zimní tréninkové ligy Omanovac. Důkladně se na běh připravoval, troufl si běhat až na Petrův vrh a omanovackou ligu zvládl napoprvé. Běh se stal jeho velkou zálibou a s partou kamarádů začal zdolávat různé soutěže a maratony v Chorvatsku. Každý nový běh byl těžší a vyžadoval vytrvalou přípravu a stále lepší kondici.
Dnes Ratko běhá ultramaratony. Jde pomalejší a delší stezky než klasické maratony. Letos je tomu už více než sedm let, co se věnuje běhu. Zvládl mnohé prestižní maratony a ligy, jako jsou Záhřebský půlmaraton a maraton, různé ligy na Omanovci, na které se každoročně vrací a postupuje na delší trasy, slavonskobaranjskou ligu a mnohé jiné. Jak mu přibývalo zkušeností a kondice, začal přemýšlet, jak ji může ještě zlepšit. Pochopil, že velkou roli v dobré kondici hraje výživa a začal ji studovat. Správná strava plná vlákniny a zdravých potravin zlepšuje výsledky cvičení a dodává organismu sílu ke zvládání těžkých fyzických výzev. Ratkovi výživa velice pomáhá v jeho koníčku a změnila mu život a zdraví k lepšímu.
Po ukončení koronavirového období se Ratko odvážil k novým výzvám. V roce 2021 se poprvé zúčastnil maratonského závodu 100 mil Istrie. Vybral si kratší verzi běhu dlouhou 67 kilometrů a bez potíži ji doběhl do konce. Stejného závodu se zúčastnil i loni, ale tentokrát se rozhodl pro celou trasu, sto mil neboli 168 kilometrů. Bylo to náročné, běželo se více než 30 hodin téměř bez přestání, a pro daruvarskou společnost to byla velká výzva. Všichni včetně Ratka ji zvládli a rádi se jí zase zúčastní. Jedním z náročnějších závodů, které Ratko už dvakrát běžel, byl stokilometrový Polojský závod ve Slavonském Brodu, dále závod na Velebitu, 130kilometrový závod Lapovac a řada menších po celém Chorvatsku. Na každý náročnější závod se Ratko připravuje měsíce předem. Běhá převážně po Petrově vrchu, sám nebo ve společnosti kmotra Tomislava Kopfera nebo kamarádů, vášnivých běžců. Závody, které zdolává, jsou vyčerpávající a běžec musí mít výjimečnou disciplínu jak fyzickou, tak stravovací. Tělo na takové výkony musí být maximálně připraveno.
Ratko je nadevše disciplinovaná osoba a nevynechá ani jeden trénink. U něj neexistuje „dnes se mi nechce, půjdu zítra“, běhá po sněhu, dešti i slunci a nic pro něj není těžké. Běh je jeho velká láska, způsob uvolnění a splynutí s přírodou. Jestli mu zdraví bude sloužit, má pro sebe ještě velké plány na sportovním poli. Letos v květnu se plánuje zúčastnit závodu Ultra Balaton kolem maďarského jezera Balaton, dlouhého 211 kilometrů. Jeho velkým přáním je jednou zaběhnout prestižní závod TOR – Tor des Geants aneb závod obrů. Jde o trailový závod vytrvalosti, který se každoročně koná v údolí Aosta v Itálii. Trasa běhu je dlouhá 330 kilometrů s časovým limitem 150 hodin a jde o velice náročný závod s velkými výškovými rozdíly. Až se Ratko bude cítit připravený, nenechá si ho ujít.
Nemyslete si, že Ratko po celé dny jen běhá. Pilně pracuje v bratrově podniku, věnuje se své rodině, která jeho koníček velmi podporuje. Každoročně si dopřejí dovolenou u moře a loni si zajeli na týdenní výlet do Paříže. Kdykoli se sejdou doma, zdravě si spolu vaří a tráví krásné společné chvíle.
Jak to Ratko všechno stihne? Jeho moto je „Vždy to může být lepší“. A na tom trvá. Je přesvědčen, že když si člověk něco moc přeje, je schopen to uskutečnit. S takovým postojem a vytrvalostí určitě doběhne daleko. Text Jiřina Horká, foto rodinný archív

Foto na portálu