Zora se narodila v roce 1938 v obci Tešanjka v Bosně a Hercegovině do rodiny učitele Velimira Sigala jako třetí ze čtyř dětí. Její otec pocházel z Doboje. Studoval v Praze a odtamtud si přivedl manželku Blaženku, rozenou Horešovskou z Unhoště u Prahy. Měli spolu čtyři děti: Branka, Zdravka, Zoru a Věru. Zora vyrůstala v Tešanjce a začala tam chodit do první třídy. V roce 1946 se rodina rozhodla reemigrovat, takže Blaženka s dětmi odjela s daruvarskými reemigranty za příbuznými do Prahy. Otce však zdejší úřady nepustily. V Praze Zora a její sourozenci chodili do školy a naučili se česky. Když otec ani po čtyřech letech nemohl přijet za nimi, rozhodla se Zořina matka vrátit. Přijela jedním z posledních vlaků; pak mezi Československo a Jugoslávii padla železná opona. Rodina se v roce 1950 usadila v Daruvaru, kde děti navštěvovaly českou základní školu. Zora potom absolvovala právě založené české gymnázium v Daruvaru a Vyšší pedagogickou školu v Sarajevu. V roce 1960 nastoupila jako mladá učitelka na Českou základní školu Josefa Růžičky v Končenicích. Až do odchodu do důchodu v roce 2003 zde učila matematiku, chemii a fyziku a podle potřeby i jiné předměty. Kromě toho vedla průzkumnickou skupinu, se kterou pořádala nezapomenutelné výlety do přírody, a také loutkářskou, divadelní a folklorní skupinu a kroužek pro nadané matematiky.
Díky Československému svazu opakovaně absolvovala kurz chorvatských tanců. V Končenicích dlouho vedla kromě školní také besední folklorní skupinu, se kterou nacvičovala české i chorvatské tance. Bez ní se v Končenicích neobešel ani jeden školní či besední program, nevynechala ani jedny dožínkové slavnosti, přehlídku lidových tanců nebo Voničku a často pomáhala s nácvikem i v jiných besedách. Na Dožínkách bývala nepřehlédnutelná ve svém parádním piešťanském kroji.
Přestože žila a pracovala v Končenicích, byla Zora Sigalová velice aktivní také v České besedě Daruvar.
Už v mládí byla spolu se svou sestrou Věrou členkou daruvarské folklorní skupiny a později zpívala v pěveckém sboru Josefa Knytla. Od roku 1983 byla členkou v divadelní skupině daruvarské Besedy, kterou vedla Jiřina Staňová, a do roku 2018 sehrála úctyhodných 164 představení. Byla nepřehlédnutelnou herečkou. Možná si někdo vzpomene na její Majdalenu v Dalskabátech, užalovanou občanku ve hře Zmije, ale určitě každému utkvěla jako manželka krejčího Fialy se sedmi hladovými dětmi ve hře Naši furianti, Himlbába ve hře Bejvávalo aneb Naše první divadlo, Leokádie v Loupežnících na Chlumu nebo jako panna Čiperná ve Veselých paničkách windsorských. Takto bychom mohli vyjmenovávat další a další role. Když nehrála, byla inspicientkou, ale v každém případě byla vždy tou, kolem které se šířila pozitivní atmosféra.
Stejně tak byla dobrou duší knihovny Franty Buriana, ve které pomáhala od svého odchodu do důchodu.
Česká beseda Daruvar ji v roce 2002 za její činnost jmenovala svou čestnou členkou. Jak vyprávěla o svém životě a klíčových událostech, je zaznamená no na stránkách platformy Paměť národa: Zora Sigalová (1938) na adrese pametnaroda.cz.
To všechno svědčí o tom, jak byla Zora Sigalová jedinečná a jak bude její optimismus a energie jejím známým, příbuzným, kamarádům, kolegům, a zejména divadelníkům a knihovnicím daruvarské Besedy chybět. Svou vlastní rodinu neměla, přesto nikdy nebyla sama. Své poslední dny prožila jako milovaná tetička u své neteře Vlasty v Brestově.
Do knihy 40 let s divadlem Sebranka ČB1 napsala Zora mimo jiné: „Divadlo můj život obohatilo o kamarádství, o přátelství, o nové známosti, například ve Višňovém. Bylo mi hezky s divadelníky. Ráda na ty chvíle vzpomínám.“
Věřím, že mnozí v Daruvaru, Končenicích a jinde budou na Zoru s láskou vzpomínat.
Libuše Stráníková