„Já jsem vám tak docela obyčejná ženská, veselá, ráda se kamarádím, ráda peču koláče, ve volném čase se dívám na televizi a z květin mám nejradši orchideje,“ takto začal náš rozhovor, když jsem paní Irenu poprosila, aby se čtenářům Jednoty krátce představila. A přesně taková je – usměvavá a veselá. „Nemám ráda focení a projevy na zahájeních různých programů, ale teď jako předsedkyně takové věci musím dělat. Zatím se učím se zvykám si na to,“ dodala s úsměvem. Paní Irena vede společný účetnický servis s bratrem. Je matkou dvou dětí, syn Max nedávno dokončil střední školu, o besední akce však prozatím nemá velký zájem. Naopak dcera Petra je i při svém studiu v Besedě velice aktivní. Tančí a účastní se všech besedních akcí, na které má možnost přijet. Manžel Ivica je pro paní Irenu v její v nové roli velkou oporou.
Paní Irena je do chodu Besedy zapojena už od mládí. Její tatínek Emil Šplíchal byl v Besedě velmi aktivní a režíroval spoustu divadelních představení. Právě na jeho popud začala paní Irena hrát v divadle, a jak vzpomíná, moc se jí to líbilo a měla to ráda. Jedinou námitkou ze strany jejích hereckých kolegů bylo, že neměla správnou českou výslovnost, ale nebrali jí to za zlé. Panu Emilovi velmi záleželo na zachování vzpomínek, o čemž svědčí mimo jiné pečlivě uložené a popsané fotografie z Jednot, v nichž se psalo o určitém představení. Paní Irena o tyto fotografie s láskou pečuje, a tak zachovává vzpomínku na svého tatínka.
Paní Irena je na svou Besedu velmi hrdá. Ve funkci předsedkyně vystřídala Máju Angjalovou Tutićovou, která je na mateřské dovolené. Promluvily jsme si o minulých akcích a také o plánech do budoucna. Paní Irena ráda zavzpomínala na májové muziky a vyjádřila hrdost na to, že se tento zvyk v téměř nezměněné podobě udržel až do dnešních dnů. Je to o to zajímavější a cennější, že se tento zvyk pomalu vytrácí i v Čechách. Ráno se mládenci procházejí po vesnici a zvou dívky na muziku. Jestli dívka na muziku jít nechce, musí sama svalit májku postavenou před svým domem. „Je to moc zajímavá akce, ale obávám se o její budoucnost. Mladí jako by ztráceli zájem o své české kořeny. Klukům se nechce, jsou ve škole nebo pracují, a stejné je to i s dívkami. Z všech sil se snažíme, aby tato tradice nezanikla.“ Problém s nedostatkem mladých lidí řeší i mnoho dalších besed a paní Irena usilovně přemýšlí, jak to změnit.
Další obdivuhodnou akcí, které se Česká beseda Hercegovec pravidelně zúčastní, jsou Dny brambor. Na svém stánku nabízejí nejrůznější slané bramborové pochoutky a letošním překvapením byl i sladký bramborový dort. Recept na tuto nevšední pochoutku mi paní Irena ihned přeposlala. Beseda se účastní i programu, ve kterém vystupuje taneční skupina. Paní Irena vyjmenovala akce, kterých se Beseda zúčastnila, i události, na které se její členové teprve připravují. Jedná se o obdivuhodný počet akcí a paní předsedkyně považuje svou Besedu za velmi aktivní.
Beseda Hercegovec se velmi angažovala při úpravách vlastního Masarykova domu, aby byl ještě krásnější. Bylo vymalováno, byly vestavěny nové vnitřní dveře, byly pověšeny závěsy.
Paní předsedkyně plánuje k již aktivním složkám přidat i novou, gastronomickou skupinu. „Je zapotřebí zjistit, zda by byl zájem, ale myslím, že to nebude problém. Máme ženy, které by se toho rády ujaly. Ušijeme si stejné zástěrky a dáme se do toho!“ dodala radostně ke svým plánům. Pokouší se také založit ještě jednu taneční skupinu, a to skupinu dospělých, jelikož členové skupiny Manželské páry by asi prozatím přestali se zkouškami.   
Paní Irenu velice těší, že mají všechny programy organizované Besedou vysokou návštěvnost. „Je to především díky dětem. Přijdou se na ně podívat rodiče, babičky a dědové. Dětí prozatím máme dost a mají radost z každého vystoupení.“ Beseda věnuje dětským členům velkou pozornost. Pravidelně organizuje nadílku dědy Mráze a nejrůznější dílny, na kterých se děti hezky pobaví.
Během příjemného rozhovoru nám paní Irena svěřila jednu velmi zajímavou věc. S rodinou vždy rádi jezdili do Česka a obdivovali hrady a zámky, o které se tam pečuje mnohem lépe než v Chorvatsku. A právě při jednom takovém zájezdu se její dcera Petra naučila chodit. Nejkrásnější město, na které ráda vzpomíná, jsou Karlovy Vary a ještě stále si pamatuje chuť léčivé vody. „S Besedou jsem žila od svého dětství. Vzpomínky jsem si vytvářela spolu s rodiči a navždy mi budou milé,“ řekla paní Irena na závěr našeho rozhovoru. Vyjádřila také velkou vděčnost všem, kteří jsou do Besedy zapojeni, a slíbila, že se pokusí udělat vše, aby se Besedě dařilo ještě lépe.     Text Sandra Klimšová, foto sk, žp a osobní archiv