(predsjednik Nacionalnog savjeta češke nacionalne manjine u Srbiji), členka obecní rady obce Inđije a zároveň komisařka pro školství a kulturu Svetlana Pešutová, pomocnice na Ministerstvu turismu a mládeže Srbska Višnja Rakić, místopředsedkyně Svazu Čechů v Republice Chorvatsko Marie Válková a představitelé českých besed z Nového Sadu, Bělehradu a Vršce.
Setkání se konalo ve městě Banstol na rodinném hospodářství předsedkyně České besedy Srem Mirjany Hemunové, kde má Beseda své sídlo. Jedná se o velké rodinné hospodářství, kde paní Mirjana pěstuje zeleninu a ovoce, z nichž vyrábí domácí povidla, různé zavařeniny, likéry a další domácí výrobky. Tak podporuje zdravou stravu a velice úspěšně provozuje selský turismus, za což dostala několik uznání jako jediná ve Sremu (halal hasap).
Hostitelé nás uvítali v prostoru s kuchyní pěkně vybavenou starožitnostmi. Všichni jsme se v myšlenkách vrátili do doby, ve které většina z nás vyrůstala, tedy i do našeho dětství. Hned vedle ve velkém proskleném altánku se konal program. Před ním byla připravena výstava o českých rodinách, které se odstěhovaly ze Slavonie do Sremu a o významných lidech s českým původem, kteří žili, pracovali a působili v Srbsku.
Program zahájili četní vzácní hosté, kteří pozdravili přítomné. Celou akci pochválila představitelka obce Inđija Svetlana Pešutová. Zvlášť zdůraznila, že má radost z toho, že se Dny české kultury konají už popáté, a dodala, že se na nich vždy cítí moc pěkně. Paní předsedkyně Mirjana Hemunová přivítala všechny přítomné, poděkovala jim za účast a popřála příjemné pobavení. Za chvíli se už sálem rozléhaly tóny českých písní. Známou Hašlerovu píseň Ta naše písnička česká zazpíval a na kytaru zahrál jeden člen pěvecké skupiny z Belé Crkvy. Nikdo nezůstal lhostejným a většina diváků a účinkujících si zazpívala spolu s ním. Program pokračoval v dobré náladě. Zpívaly se oblíbené české lidové písně. Nejdříve se představila pěvecká a hudební skupina krajanů z Osijeku. Pokračovala brestovská pěvecká skupina, která zpívala za doprovodu harmoniky Miroslava Nováka. Vystřídala je početná smíšená skupina z České besedy Banja Luka. Předposlední bod patřil čtvrté besedě, která přijela na setkání. Byla to Česká beseda Bela Crkva. Spolek Ukrajinců na program nepřijel, ale reprezentoval ho jeho předseda se dvěma písněmi ve svém jazyce. Hostitelé po programu uprostřed sálu postavili stůl a brestovské krajanky na něj za chvíli vyložily přivezené domácí pochoutky. Plné talíře různých českých dobrot, cukroví a kynutého pečiva všem velice chutnaly a šly rychle na odbyt.
Následovalo společné besedování a pobavení při osijecké hudební skupině. Tančilo se a zpívalo, seznamovalo se a povídalo dlouho do noci. Členové České besedy Osijek se vydali na zpáteční cestu k domovu a my do ubytovny do nedalekého městečka Beška. Tam byli ubytováni také krajané z Banja Luky. Až do zavření restaurace jsme se s nimi při pivě nebo čaji bavili a zpívali. S předsedkyní Mařenkou Havlíkovou Andulajevićovou jsme zavzpomínali na vystoupení brestovských beseďáků v Banja Luce v roce 2011. Bylo to milé povídání po třinácti letech, a proto jsme si slíbili spolupráci obnovit.
V neděli ráno jsme se vydali do Nového Sadu. Tam na nás čekali Viktor Šimala a jeho syn Igor a turistický průvodce. Za jejich doprovodu jsme se prošli historickou částí Nového Sadu – Petrovaradinem. Při zajímavém povídání o historii této rakouskouherské tvrze jsme prošli i kolem rodného domu bána Josipa Jelačiće, Strossmayerovou ulicí a vedle kostela sv. Jiří jsme se po schodech dostali ke známé věži s hodinami. Ty jsou právě v rekonstrukci, a protože byla mlha, na Dunaji jsme viděli sotva dva mosty a město Nový Sad v mlze. Proto jsme se vydali do města, na hlavní náměstí, náměstí Svobody, kousek dál k budově Národního divadla a nakonec do restaurace na oběd. Odpoledne jsme se ještě chvíli z autobusu cestou na dálnici kochali pohledem na krásně upravené město. Cesta domů uběhla velice rychle. Po celou dobu vládla skvělá atmosféra, žertování a zpěv, až domů do Brestova. Text a foto Lída Orozovićová