Jedním z předních krajanských folklorních souborů v Chorvatsku je bezesporu taneční skupina Končenická chasa, která letos slaví šedesáté výročí svého působení. Krajané Igor Šimala a Benjamin Klimeš jsou jejími členy už téměř dvě desetiletí, a tak jsme se jich zeptali na jejich taneční začátky, lásku k tomuto koníčku a další záliby.
Dnes čtyřiatřicetiletý Igor Šimala navštěvoval Českou základní školu Josefa Růžičky v Končenicích a poté Gymnázium v Daruvaru. Na Fakultě politických věd v Záhřebu získal titul magistra edukace v oboru dějepis a titul bakaláře komunikologie. Nyní jako učitel dějepisu působí na České základní škole J. Růžičky v Končenicích a Základní škole Ivana Nepomuka Jemeršiće v Hrubečném Poli.
První taneční kroky udělal v nižších třídách a po celou dobu základní školy tančil ve školní skupině Růžičky pod vedením učitelky Zory Sigalové.
Když nastoupil na střední školu, pokračoval s tancem ve starší taneční skupině Končenická chasa České besedy Končenice. Během třetího ročníku studia se zapojil do činnosti folklorní skupiny Jetelíček České besedy Záhřeb, kde tančil do dokončení studia. Potom se vrátil do rodných Končenic a v taneční skupině Končenická chasa tančil až do letošní oslavy šedesátého výročí jejího působení.
Pochází z rodiny, která po mnoho generací pečuje o české zvyky, a lásku k tanci mu vštípili právě jeho rodiče. Zároveň byl členem besední divadelní skupiny pod vedením Věry Vystydové a dechového orchestru pod vedením kapelníka Milivoje Částka. Jednu dobu také vedl školní taneční skupinu Růžičky, byl organizačním a uměleckým vedoucím Končenické chasy a také doprovázel besední děti při účasti na tanečních táborech v České republice. Během své taneční kariery nacvičil více než pětatřicet různých choreografií. Spolupracoval také se známými choreografy, jako jsou Eva Zetová a Miloslav Brtník mladší, a také se členy folklorního souboru Pramínek z Jihlavy. Nejkrásnější zážitky a největší nadšení pociťoval při nacvičování a poté i předvádění hromadných závěrečných tanců při dožínkových slavnostech, při kterých ho zvlášť zaujal pozoruhodný počet tanečníků z řad české menšiny z celého Chorvatska.
Loňské rozhodnutí (věříme, že jenom dočasné) odložit taneční kroj a boty stranou neznamená, že jeho láska k tanci taje. Je pouze přesvědčen, že je v Končenické chase čas na mladé síly. Tuto důvěru mu tanečníci mimo jiné oplatili na letošní Voničce, když při pohledu na tančící mládí pociťoval tak velkou hrdost, až mu, jak uznal, srdce téměř vyskočilo z prsou. Věří, že Končenická chasa pod uměleckým vedením Kristiny Kvapilové má před sebou skvělou budoucnost, a netají se tím, že v něm její členové mají stálou oporu. Budoucím generacím tanečníků vzkazuje, že krajanský folklor neznamená pouze tanec, nýbrž také řadu nových poznatků a přátelství, dobrodružství a nezapomenutelných zájezdů. Je to prostě nádherný styl života.
Benjamin Klimeš navštěvoval českou mateřskou školu a poté i Českou základní školu Josefa Růžičky v Končenicích. Poté v Daruvaru zakončil střední školu v oboru kuchař. Nyní čtyřiatřicetiletý Benjamin pracuje v podniku Streck metali v Daruvarském Brestově.
Tančit začal již na základní škole. O tanec se začal zajímat, když viděl, jak nádherně tančí starší generace. Po zakončení osmiletky se zapojil do činnosti starší taneční skupiny Končenická chasa České besedy Končenice a od té doby tančí nepřetržitě. Určitou dobu tančil také v taneční skupině České besedy Tréglava. Právě vzhledem k jeho téměř dvacetiletému tanečnímu působení se o něm v Končenické chase tradují interní pověry, že jedině Benjo (jak mu přezdívají) umí všechny tance a choreografie. Jeho oblíbeným tancem je Husar a zvlášť na něj zapůsobila účast na tanečních soustředěních, jak v České republice, tak i ve Tkonu. Z tanečních instruktorů, se kterými spolupracoval, ho nejvíce zaujala práce s Miloslavem Brtníkem mladším.
„Tanec je pro mě svobodou a budu tančit, dokud mi nohy budou sloužit,“ hovoří o své lásce k tanci Benjamin a dále uvádí, že mu taneční dovednosti umožnily procestovat nejméně půl České republiky, navštívit různá zajímavá místa (ze kterých zvlášť vzpomíná na festival ve Strážnici) a poznat také spoustu tanečních kamarádů. Budoucím generacím vzkazuje, ať neodsuzují předem to, co nezkusili, a ať se nechají unést kouzlem tance.
Nelze dělat rozhovor s končenickými tanečníky a nedotknout se tradičního a jedinečného maškarního průvodu. Oba naši respondenti jsou již veterány této události. Igor hrál během své maškarádní kariéry dvakrát postavu laufra a jednou byl také tanečníkem, kominíkem a Ličanem. Nejkrásnější a také nejnáročnější pro něj byla účast v roli tanečníka. Benjamin se maškarního průvodu jako účinkující poprvé zúčastnil již jako osmák v základní škole. Během své maškarádní kariéry nejčastěji zastával roli své oblíbené postavy, korytářovy báby.
Dalším důležitým koníčkem je pro Igora fotbal. Je členem správního výboru Fotbalového klubu Ribar z Končenic a také jeho pokladníkem. Určitou dobu měl také na starost trénování juniorských fotbalistů.
Benjamin se zase věnuje divadlu. Své první kroky na prknech, která znamenají svět, udělal v Tréglavě. Nyní ho už pár let vídáme v koprodukčních představeních divadelních skupin českých besed z Dolan a Šibovce, se kterými už měl řadu velmi úspěšných vystoupení v Chorvatsku i v zahraničí. Text Alen Janota, foto aj a osobní archiv