Pro začátek bychom Vás prosili, abyste zhodnotila uplynulý rok.
Když se poohlédnu za minulým rokem, cítím radost a spokojenost, že jsme všichni společně zvládli všechno naplánované, od svazových akcí, po dokončení velkých projektů, zejména Českého kulturního centra v Daruvaru a první fáze Kulturně-edukačního centra ve Tkonu. Potřebovala bych několik stránek, abych vyjmenovala všechny akce, všechna setkání a spolupracovníky. V minulém roce se konalo mnoho důležitých setkání a jednání ve prospěch naší české menšiny v Chorvatsku. Děkuji všem, kteří k tomu přispěli a zúčastnili se jich.
Říká se, že s velkou mocí přichází také velká zodpovědnost. Zdá se, že právě kvůli probíhajícím významným projektům, o kterých jste se již zmínila, musí Svaz Čechů řešit otázky, které dříve vůbec kladeny nebyly (například správu nových budov, zakládání institucí nebo hledání vhodných zaměstnanců). Nakolik jsou právě tyto otázky náročné?
Ano, je tomu tak. Práce je doopravdy hodně, a když jsem se před téměř osmi lety stala předsedkyní, ani jsem netušila, kolik nových povinností a problémů se během několika let vyskytne. Jde o velice náročné projekty, a tak se každý den objeví nějaká nová výzva, abych neřekla problém. Spolu s mými vynikajícími spolupracovníky je velice úspěšně řešíme. Občas to není jednoduché a hledáme cestu, dáme hlavy dohromady a snažíme se dojít k řešení, proto jsem někdy po celé dny v Daruvaru. Nechám si poradit od lidí, kterým důvěřuji, a pak je všechno snadnější. Víc hlav víc ví.
Svaz Čechů v tomto roce čeká také volební valné shromáždění, a tudíž se i Váš aktuální mandát schyluje ke konci. Co byste zhodnotila jako nejdůležitější v končícím mandátu v čele Svazu Čechů? Zůstal některý z projektů, které jste si přála vykonat, nedokončený? A také jedna lechtivá otázka: Máte v plánu se znovu ucházet o důvěru krajanských delegátů na další mandátní období?
V červnu končím s druhým mandátem předsedkyně Svazu Čechů. Je těžké hodnotit vlastní práci, ale přesto nebudu přehnaně skromná a řeknu, že se toho hodně udělalo. Bez lidí kolem sebe bych určitě nemohla všechno zvládnout, a proto z mé strany patří dík všem, kteří k tomu přispěli. Určitě to nebylo lehké, protože toto osmileté období bylo velice turbulentní, ale i úspěšné, zejména co se týče velkých projektů, snad největších, které naše menšina vůbec ve své minulosti měla. Řekla bych, že se všechno zvládlo, a to, co bylo naplánováno, bylo i dokončeno, takže žádné „ocásky“ nezůstaly, což mě velice těší. Jsou naplánované také další projekty, jako je výstavba druhé fáze střediska ve Tkonu, úprava etnostavení v Ivanově Sele a další… Co se týče ucházení o nový čtyřletý mandát ve Svazu Čechů, intenzivně o tom přemýšlím. Jsem si vědoma velké zodpovědnosti a také potřeby obětí, zejména co se týče volného času…To, co je nejdůležitější pro každého předsedu Svazu Čechů, je podpora krajanských spolků. Bez ní by to nešlo. Uvidíme, co a jak.
Aktuální rok přinese také volby lokální. Vzhledem k tomu, že zastáváte post místostarostky města Hrubečného Pole, poprosíme Vás také o shrnutí tohoto končícího mandátu. V Hrubečném Poli mám výbornou spolupráci se starostou Zlatkem Mađeruhem a s Radou české menšiny města Hrubečného Pole, stejně jako se všemi besedami na Hrubečnopolsku. Řekla bych, že se naší menšině daří a že nemáme žádné nevyřešené problémy. Jsem velice hrdá na naše krajanské spolky, které často naši kulturu prezentují jinde. Nejde jen o prezentaci naší české menšiny, ale také o vizitku města. Snažím se i v Rádiu Hrubečné Pole informovat o činnosti české menšiny, a tak dlouhou řadu let jednou za měsíc vedu vysílání v českém jazyce s názvem Česká řeč. Vždy potěší posluchači, kteří se po vysílání v češtině ozvou a pochválí. Jsem ráda, že i touto cestou mohu osobně přispět. Ve městě často prezentuji menšinové projekty a naslouchám, co by krajané potřebovali. Město podporuje naše menšinové projekty i finančně.
Zůstane navždy zapsáno, že jste redaktorkou nejstaršího dětského časopisu v Chorvatsku, Dětského koutku, v jeho jubilejním 90. ročníku, byla právě Vy. Jak náročné je snažit se upoutat pozornost dětí a probudit zájem o čtení v dnešní době mobilních telefonů a internetu? Kde čerpáte inspiraci a jaká je vaše vize budoucnosti časopisu?
Je mi velkou ctí být redaktorkou Dětského koutku. Vždyť Koutek byl můj oblíbený časopis od doby, kdy jsem se ještě učila číst. Ještě dnes vzpomínám, jakou jsme my děti měly radost, když listonoš zaťukal na okno školy v Ivanově Sele a podal paní učitelce Božence balíček s naším oblíbeným časopisem. Řekla bych, že takové dny byly pro mne vzácné. Dnes se z funkce redaktorky snažím, aby byl Koutek stejně zajímavý a lákavý jako kdysi, když děti neměly tolik možnos tí a nabídek jako dnes. Je úplně jiná doba. I když tehdy Koutek nebyl barevný a pestrý, tak jsme ho měli moc rádi. Snažím se radit s čtenáři a vybírat téma podle jejich zájmu. Děti jsou přeci upřímné a také jsou to největší kritikové. Doufám, že se nám v redakci daří a že děti Dětský koutek mají rády a že tam nacházejí témata, o která mají zájem.
Z odpovědi na minulou otázku je vidět, že Svaz Čechů dbá a pečuje o výchovu a vzdělávání dětí a mladých krajanů. Již máme řadu akcí pro děti a mládež (soutěže, kvízy, přehlídky, stipendia, letní školy…) a soupis akcí a projektů se rok co rok rozrůstá. Jak důležitá je tato stránka politiky Svazu Čechů?
Často říkáme, a je tomu tak, že na mladých spočívá budoucnost světa. Ano, politikou Svazu Čechů je hodně se věnovat mladým a nabízet jim celou škálu možností zdokonalování a zábavy, včetně finanční podpory. Už řadu let podporuje Svaz Čechů stipendiem vysokoškoláky i studenty, kteří chodí na výuku češtiny podle modelu B, tj. do českého oddělení gymnázia. Myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí, protože nám hrozilo uzavření českého oddělení gymnázia kvůli nedostatku zájmu. Časy se hodně zlepšily a teď se na gymnáziu učí česky více než třicet studentů. Rada pro školní otázky každý rok připravuje nové a velice lákavé soutěže pro děti a mládež. Je o ně zájem, což také znamená hodně.
Při tom všem stojíte současně také v čele České besedy Ivanovo Selo. Jak jste spokojená s fungováním krajanského spolku z nejstarší české osady v Chorvatsku a co vše Beseda připravuje na tento rok?
Česká beseda Ivanovo Selo je malý aktivní spolek. Pracujeme tolik, kolik můžeme, ostatně, vesnice se vylidňují, a to je i případ Ivanova Sela. V Besedě pečujeme o náš velký poklad – etnostavení, ve kterém každoročně organizujeme Etno den, který je pýchou celé naší vesnice. V ten den se všichni sejdeme a pro většinu z nás „beseďáků“ je to srdeční záležitost. Často říkáme, že je to nejkrásnější den v roce. Beseda i letos uspořádá řadu akcí a zúčastní se i té největší, a to jsou Dožínky, které budou v Daruvaru. Všichni se na společné akce velice těšíme, stejně jako na zájezdy do České republiky.
Samozřejmě, že v tom všem neplavete sama. Každý z nás potřebuje k úspěchu nějakou svoji pravou ruku. Můžete se na své spolupracovníky vždy spolehnout? Co pro Vás jejich pomoc znamená?
Je velice důležité mít kolem sebe lidi, ke kterým máme důvěru a kteří jsou výborní spolupracovníci, kolegové, a především kamarádi. Často říkáme, že jsme jedna velká rodina, a proto se snažím jednou za rok zorganizovat společné zájezdy, jak předsednictva a výkonného výboru, tak členů České besedy a kolektivu Jednoty, ve kterém jsem zaměstnaná. Jsou to cesty, na kterých se lépe poznáme, domluvíme další společné akce a máme se spolu dobře. Všichni jsou mojí velkou podporou a bez nich by všechna práce byla nemyslitelná.
Podle všeho uvedeného by Vám nejspíš vyhovovalo, kdyby měl týden o pár dnů více. Zůstává Vám při všech povinnostech vůbec nějaký volný čas na koníčky a rodinu? A podporuje Vás rodina ve Vašich aktivitách?
Často říkám, vlastně si stěžuju u ranní kávy s kolegy, že my chybí jeden den v týdnu a na konci roku celý týden nebo i více. O víkendech jsem v besedách, a tak celý volný den, kdy nemusím nikam, skoro ani neexistuje. Bez ohledu na všechny povinnosti se však vždycky najde čas i na rodinu a domácnost. Velice ráda vařím a peču a miluji práce v sadu a na zahrádce. Každý večer vařím oběd na další den, také často peču domácí chleba, buchty a dělám nudle. V létě zavařuji všechno, co se nám urodí na zahrádce nebo peču povidla. Moc ráda čtu, chodím na výlety a do divadla. Jsem věřící, a tak často chodím i do kostela. Modlitba je pro mne také velice podstatná. Jsem ráda, když jsme doma všichni pohromadě a sedíme spolu s manželem a dětmi (i pejsek je s námi). Naše společné chvíle, kdy jen tak besedujeme o všem možném, co nás baví, jsou pro mne nenahraditelné. Moje rodina je pro mne to nejdůležitější, nejsvatější a můj manžel Zdenko je mojí největší podporou. Doufám, že to tak bude i v budoucnu. Otázky připravil A. Janota, foto aj a archiv

RAZGOVOR S PREDSJEDNICOM SAVEZA ČEHA – Sa željom da saznamo nešto više o nedavnoj prošlosti i bliskoj budućnosti češke manjinske zajednice u Hrvatskoj uputili smo se na sam izvor informacija. Za razgovor smo zamolili aktualnu predsjednicu Saveza Čeha u RH Ana-Mariu Štruml-Tuček te iz prve ruke dobili analizu aktivnosti Saveza Čeha i češke manjine u protekloj godini. Nakon toga je progovorila i o svojim aktualnim mandatima na mjestima predsjednice
Saveza Čeha, dogradonačelnice Grubišnog Polja iz redova češke manjine te predsjednice Češke besede Ivanovo Selo. Doznali smo i da li joj uz sve navedeno te funkciju urednice časopisa Dětský koutek uopće ostane vremena za obitelj i hobije ili bi joj dobro došlo da tjedan traje koji dan duže.