Tento světec ze 14. století, svržený do řeky Vltavy, je uctíván jako patron mostů a ochránce před povodněmi. Je také patronem několika chorvatských měst, například Slavonského Brodu, ale také Omiše, který je dokonce spřáteleným městem s rodným městem tohoto světce, Nepomukem v západních Čechách. Jeho kostely existují ve městech Glina, Vrbovsko, Lučko u Záhřebu a Saborsko a na řadě dalších míst jsou kaple. Oltáře v kostelech je těžké spočítat; svou krásou mezi nimi vyniká barokní oltář z fialového mramoru v katedrále v Dubrovníku. Mnohem méně je uctíván hlavní český světec svatý Václav, kterému je zasvěcena pouze kaple v Lipovci u Daruvaru.
Ale ve středověku tomu bylo jinak. Zajímavé informace o tomto tématu bylo možné slyšet 26. listopadu 2024 v Ústavu chorvatského jazyka v Záhřebu od Mgr. Václava Čermáka, Ph.D., ředitele Slovanského ústavu Akademie věd České republiky. Jeho přednáška na téma Kult českých světců v Chorvatsku ve středověku odkazovala především na stopy jejich uctívání v knihách chorvatských hlaholitů. Právě oni byli hlavními šiřiteli kultu českých světců, protože byli v živém kontaktu s českými zeměmi, zejména po roce 1347, kdy císař římský a král český Karel IV. založil v Praze klášter chorvatských hlaholitů, známý jako klášter Na Slovanech nebo Emauzy.
Doktor Čermák připomněl poměrně známou skutečnost, že Legenda o svatém Václavovi, sepsaná ve staroslověnštině krátce po jeho smrti v první polovině desátého století, se nedochovala v Česku, ale mezi chorvatskými hlaholity v jejich breviářích a také v Rusku. Podle Čermáka se legenda dostala do Chorvatska nejpozději koncem 11. století, kdy byli z kláštera na Sázavě vyhnáni poslední zbývající čeští hlaholité, čímž v českých zemích hlaholice zanikla. Svátek svatého Václava se uvádí v kalendářích v chorvatských misálech spolu s odpovídajícími modlitebními formami na jeho počest. Čermák však také uvedl neznámou informaci, že v Chorvatsku kdysi existovaly ostatky svatého Václava a také jeho babičky svaté Ludmily. Byly uchovávány ve farním kostele v Omišlji na ostrově Krku, kde se dodnes dochoval relikviář s asi deseti lístky s hlaholskými nápisy, které označují, kterému světci která relikvie patří. Relikvie už tam bohužel nejsou, a přestože dnes již ostatky svatých nemají takový mystický význam, jako měly pro lidi ve středověku, bylo by jistě zajímavé, kdyby alespoň části těla českého patrona a knížete a jeho svaté babičky byly ještě stále v Chorvatsku. Čermák se domnívá, že relikvie byly na Krk přeneseny pravděpodobně ve 2. polovině 13. století, protože to byla doba, kdy český král Přemysl Otakar II. rozšířil svou vládu až do Chorvatska. Kromě toho byly zrovna v té době ostatky svaté Ludmily, pohřbené roku 925 v kostele sv. Jiří na Pražském hradě, z hrobu vyjmuty a přemístěny na nové místo. Navíc jedna z relikvií patří také krakovskému biskupovi z 11. století svatému Stanislavovi, který byl kanonizován právě v té době, v roce 1253. Svátek svaté Ludmily je zmíněn v jednom hlaholském kodexu, avšak ne v den její smrti, 15. září, ale v den přenesení jejích ostatků, 10. října, jak se oslavoval i v ženském benediktinském klášteře na Pražském hradě.
Svatý Vojtěch, pražský biskup z druhé poloviny 10. století, je kromě Česka uctíván také v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku a pod jménem Adalbert také v německých zemích. Zmiňuje se o něm hlaholský rukopis ze 13. století a jeho svátek je uveden v kalendářích všech hlaholských misálů a ve většině breviářů s doprovodnými modlitebními formami na jeho počest. Jeho kult pravděpodobně přišel přes severní Itálii, kde byl také uctíván. Je zajímavé, že v Chorvatsku nebyl později obnoven, protože i dnes lze často slyšet teze, že svatý Vojtěch byl vlastně Chorvat, neboť se předpokládá, že rod Slavníkovců, ke kterému patřil, mohl patřit k českému kmeni Charvátů.
Pokud jde o svatého Prokopa, zakladatele hlaholského kláštera na Sázavě, jeho kult v Chorvatsku se mísil s kultem raně křesťanského mučedníka svatého Prokopa z Cesareje. Čermák ale upozornil na zajímavou skutečnost v Remešském evangeliáři (Reimski evanđelistar), knize s čteními při mši vytvořené v roce 1395 v klášteře chorvatských hlaholitů v Praze podle předlohy z Chorvatska. V knize najdeme pouze dva bohemismy a jedním z nich je jméno tohoto světce v české podobě – Prokop místo chorvatského Prokopije.
Čermák se ve své přednášce zmínil i o uctívání světce, který nebyl Čech, svatého Zikmunda, burgundského krále ze 6. století, který se stal jedním z patronů Čech poté, co v roce 1365 jeho ostatky převezl Karel IV. do Prahy. Ten později po tomto světci pojmenoval i svého mladšího syna, známého Zikmunda Lucemburského. Zikmund se v roce 1387 stal uherským a chorvatským králem a kult jeho patrona se poté rozšířil do těchto zemí. Zásluhu na tom má podle Čermáka Čech Ivan Smilo, který se v době Zikmundova nástupu k moci stal záhřebským biskupem. Svatý Zikmund je tak zmiňován v kalendářích Záhřebského biskupství a jeho kult je zaznamenán i v oblasti Zadru.
Posledním českým světcem, o kterém Václav Čermák ve své přednášce hovořil, byl svatý Jan Poustevník, světec z devátého století, který byl podle českých pověstí chorvatským knížetem, jehož kult se zvláště rozvíjel v klášteře Svatého Jana pod Skalou nedaleko Prahy, kde jsou uchovávány jeho pozůstatky. Zajímavé je, že se v Česku nejmenuje Jan, ale právě Ivan, což je chorvatská podoba jména Jan, a latinsky je to Ivanus. Čermák řekl, že chorvatské hlaholské misály a breviáře zmiňují svátek svatého Ivana Poustevníka, ale že jde o jiného světce se stejným jménem. Kult svatého Ivana Poustevníka se v Čechách rozvinul v 17. a 18. století a teprve poté se rozšířil i do Chorvatska, pravděpodobně prostřednictvím chorvatských vojáků, tedy nikoli hlaholských mnichů.
Uctívání zmíněných českých světců ve středověkém Chorvatsku, alespoň u hlaholitů, je o to významnější, uvážíme-li, že u východních Slovanů byli uctíváni pouze svatý Václav a svatá Ludmila (odtud jména Vjačeslav a Ljudmila u Rusů), zatímco u Srbů a Bulharů není kult českých světců zaznamenán vůbec.     Připravil Marijan Lipovac, přeložila Libuše Stráníková

O ŠTOVANJU ČEŠKIH SVETACA U SREDNJOVJEKOVNOJ HRVATSKOJ – Jedna od poveznica između Hrvatske i Češke o kojoj se relativno malo govori je kult čeških svetaca u Hrvatskoj. O tome su se zanimljivi podaci mogli čuti na predavanju koje je 26. studenoga 2024. u Institutu za hrvatski jezik u Zagrebu održao dr. Václav Čermák, ravnatelj Instituta za slavistiku Češke akademije znanosti u Pragu. Naslov predavanja bio je Kult čeških svetaca u Hrvatskoj u srednjemu vijeku i uglavnom se odnosilo na tragove njihova štovanja u knjigama hrvatskih glagoljaša jer su oni bili glavni širitelji kulta čeških svetaca. U predavanju su između ostalog spomenuti češki sveci poput Václava, Ludmile, Vojtjeha, Prokopa sve do Ivana Pustinjaka. Svakako najpopularniji svetac u Hrvatskoj bio je sveti Ivan Nepomuk, koji je patron i nekoliko hrvatskih mjesta, među njima i Slavonskog Broda i Omiša.