V malém sále záhřebské besedy dočkala příchozí malá výstava, která připomínala život a dílo Zdenky Táborské, včetně výběru jejích textů. Skoro každý z přítomných na ni zavzpomínal alespoň několika větami. Byla moje nejlepší kamarádka a spolupracovnice, tak jsem zavzpomínala první. Poté předsedkyně České besedy Záhřeb Marina Koláčková připomněla, jak byla Zdenka ke každému vstřícná a plná pochopení. Předseda Rady české menšiny města Záhřebu Jiří Bahník zavzpomínal, s jakým nadšením Zdenka psala, jak byla šlechetná, svědomitá a pilná. Předseda Chorvatsko-české společnosti Marijan Lipovac zavzpomínal na jejich úspěšnou spolupráci. Patřila k zakládajícím členům CHČS, systematicky o její práci informovala, přispívala k jejímu zviditelnění a vytvářela pozitivní ovzduší pro budování partnerských vztahů s českými menšinovými institucemi, které se neustále rozvíjejí mimo jiné i díky dobrým základům, které položila Zdenka Taborská. Lipovac také přečetl vzpomínku Vlatky Bankové. Jménem Nadace Rafaela Pávíčka zavzpomínala Jarmila Hanušková – byla to právě Zdenka, kdo začal o Pávíčkově nadaci informovat čtenáře Jednoty. 
Zdenčina dlouholetá spolupracovnice z Jednoty Libuše Stráníková připomněla, že Zdenčiny zprávy o činnosti záhřebské besedy, ale také o kulturních a politických událostech v hlavním městě, týkajících se české menšiny, dávaly Jednotě šíři a pestrost. Zvlášť vyzvedla její portréty celé řady záhřebských krajanů a její literární činnost. Konstatovala, že záhřebská beseda a Jednota by měly vydat sbírku jejích veršů a próz, které jsou od jejích středoškolských let rozeseté na stránkách různých publikací.  
Spontánně zavzpomínali i další přítomní: Jaruška Nováková, Lidie Puškarićová, Eva Mužková, Vesna Knapková, Lidie Muťková, Diana Piršićová. Přítomen byl též syn Jana Buriana Libor s manželkou Katicí. Vzpomínky se prolínaly se Zdenčinými básněmi Obličej města, Léto, Já, žonglérka, Verš a dalšími.
 Svou vzpomínku dodatečně poslala z Prahy členka naší besedy Ivana Tichá: Zdenička byla kdysi nedílnou a velmi podstatnou součástí našeho týmu, podporující české cítění a rozvíjející s námi český jazyk a kulturu v besedě. Je chvályhodné a důležité, že na ni nikdy nezapomeneme.
Na závěr bych ráda řekla, že Zdenka byla moje nejlepší dlouholetá kamarádka, moudrá, vstřícná, milá, vždy nabízející pomoc, radu nebo porozumění. Na světě je jen málo takových lidí. Musíme se o ně starat, vážit si jich a chránit je. Moc mi chybí a nikdy na ni nezapomenu. A děkuji Jarušce Novákové, Lidii Puškarićoví, Evě Mužné, Vesně Knapkové a Zdravku Mabićovi za pomoc při realizaci vzpomínkového večera.     Text Jarmila Kozáková, foto Zvjezdana Zadová

Zdenka Táborská se narodila 9. dubna 1957 v Daruvaru, vychodila českou školu Komenského a gymnázium, vystudovala český jazyk a literaturu na Karlově univerzitě v Praze. Poté krátce pracovala jako novinářka Radia Daruvar, a pak v redakci Jednoty až do odchodu do důchodu kvůli onemocnění. Byla novinářkou na vysunutém pracovišti v Záhřebu, a jejím úkolem bylo sledovat život záhřebských Čechů a tamní české besedy, ale i kulturní a politické události, zvlášť týkalyli se menšin. V Českém domě měla kancelář a stala se nepostradatelnou také v České besedě Záhřeb. Byla její čestnou členkou, členkou správního výboru a redakční rady Spolkových zpráv, nositelkou Ceny Jana Buriana, vedla kurz českého jazyka. Byla také členkou Rady české menšiny města Záhřebu, Nadace Rafaela Pávíčka, Chorvatskočeské společnosti a Chorvatského novinářského spolku. Zemřela v jednašedesáti letech 8. prosince 2018 následkem těžké nemoci, se kterou dlouhá léta bojovala.