Jste zpěvačka, kytaristka, výtvarnice, autorka písniček. Zjevně žena mnoha talentů. Jak byste představila sama sebe?
Mám pocit, že si plním sny a dělám to, co mě zrovna někam vede a baví. Ráda předávám svou energii lidem a je mi jedno, jestli to je zrovna hudbou, knížkou nebo obrazy. Zkrátka ty věci ráda sdílím.
Věnujete víc času hudbě, nebo výtvarnému umění?
Střídá se to. Vždy je období, kdy mám v sobě ticho a hodně maluju, a pak přijde období, kdy potřebuju víc zpívat. Je toho někdy hodně, jezdím na koncerty a v tu chvíli zase nedokážu úplně soustředěně malovat.
Znamená to, že když malujete, neposloucháte u toho muziku?
Popravdě mám ráda ticho.
MELODIE PŘICHÁZÍ SE SLOVY
Dočetla jsem se, že nejraději pracujete s akrylovými barvami, ale také prý ráda experimentujete. Platí totéž i o hudbě?
Rozhodně. V mateřství jsem se obklopila různými hračkami a krabičkami a začala jsem používat looper, který nahrává můj hlas nebo kytaru, a díky tomu si vytvářím takovou vlastní malou kapelu. Také ráda hledám věci, které dělají zajímavé zvuky, takže experimentuju. Dělám to i v tom, že se ráda obklopuju lidmi, kteří se mnou mohou hrát, a hledám různé muzikanty.
Vystupujete sama i s kapelou, tak o kolik je těžší postavit se na pódium bez doprovodu oproti tomu, když máte v zádech několik dalších hudebníků?
Může to být těžké a zároveň je to strašně fascinující, protože je to jen můj prostor, který si mohu určovat, ovládat. Soustředím se na to, že jsem s lidmi, je to vhodné na intimní koncerty a moc mě to baví. Kapela je tam někdy na obtíž. Když tedy hraju menší koncert, tak jsem velmi ráda sama.
Jak jste se dostala k hudbě?
Jako dítě jsem hrála na klarinet a postupně jsem zjišťovala, že by mě bavilo zpívat, ale ty dvě činnosti nejdou dohromady. Odložila jsem tedy dechové nástroje, začala jsem hrát na kytaru a napadlo mě zkusit napsat písničku. Nebavilo mě učit se nějakou jinou píseň, takže to přišlo samo.
Jak došlo na to, že jste se hudbě začala věnovat profesionálně?
Nejsem si jistá, kde je hranice profesionální muziky. Jestli to je, když se tím živím, nebo že to dělám na nějaké úrovni a hraju v klubech… Nemohu říct, že bych se živila jen hudbou. To je těžké a v České republice to asi úplně nejde, ale zároveň mě to živí částečně a doplňuju to malováním a jinými věcmi. Teď jsem navíc na mateřské, takže kombinuju hodně věcí dohromady. Ale užívám si, že už mě zvou na různé dobré festivaly a do dobrých klubů.
Napadlo vás někdy psát písničky pro děti? Napsala jste už nějakou?
Kdysi dávno jsem byla součástí projektu Havěť všelijaká a tam mám píseň Bakterie Božena, kterou jsem napsala se svým kamarádem kytaristou. To byl velký hit. Bylo to album o různých zvířatech a každý jsme si měli vybrat nějaké své zvíře. Chtěli jsme něco originálního, takže nás napadla bakterie. Ale jinak se přiznám, že nepíšu pro děti, protože píšu proto, abych ze sebe vypsala nějaké pocity, ať už smutku, nebo radosti, a dělám to spíš pro dospělé, kteří mohou zažívat něco podobného.
INSPIRACE V DETAILU
Vaše výtvarná tvorba je naopak více orientovaná na děti. Vystudovala jste pedagogickou fakultu, vedete kurzy, i tady jste měla workshopy, tak co vás nejvíc baví na práci s dětmi?
Děti mě vždy překvapí nějakým přístupem, který bych nečekala. Přinesu nějaký nápad, nějakou techniku a děti to použijí jinak, než to napadne mě, a to je krásné a hrozně obohacující, takže mě baví toto sdílení.
Představila jste nám svou obrázkovou knížku Babi, se kterou jste tu pracovala na workshopech. Jak to probíhalo, co jste s dětmi dělaly?
Chtěla jsem s nimi vyzkoušet techniku, kterou je to dělané, ale taky jsem jim chtěla představit tuto knížku a ukázat, jakým způsobem se čtou tiché knihy, tedy knížky beze slov, vyprávěné jen obrazem. Děti zkoušely řadit příběhy podle toho, jak si myslely, že jdou za sebou. Pak jsme si vyzkoušeli techniku, kterou to je dělané, což je rytá kresba, do které se zatírají barvy. Zní to komplikovaně, ale je to krásné, protože děti k tomu přistupují úplně po svém, takže vznikaly velmi hezké věci. Byly to většinou obrázky někoho nebo něčeho, po čem se jim stýská, nebo pozdrav někomu, kdo je daleko, protože o tom ta kniha je.
Odkud čerpáte inspiraci? Všimla jsem si během koncertu, že námětem vašich písniček jsou často každodenní motivy jako například věšení prádla, bílé tenisky a podobně. Evidentně máte smysl pro detail a bohatou fantazii v tom, jak s tím potom pracujete.
Asi vycházím ze sebe, ze svého života, takže je to spousta věcí, které zažívám, včetně drobných detailů, které mě inspirují. Zkrátka sedím na balkoně a najednou přijde světlo, přinese mi nějakou myšlenku, nějaký text. Je to různé. Většinou přijde nečekaně kus melodie s textem, začnu zapisovat a pak to dopracuju.
Říkala jste, že teď pracujete na spoustě věcí. Rýsuje se nějaká nová knížka, výstava, album nebo písnička?
Rýsuje se nápad na knížku. Přemýšlím, kolik chci prozradit, ale moc mě zajímá téma „spolu“, protože mám dvě dcery, dvě bytosti, které vyrůstají vedle sebe. Zajímá mě, jakým způsobem si předávají to, co v nich je, co umí, kdy ten velký je najednou malý a malý je velký. Ještě ale nevím, jak to bude vypadat.
Co byste označila za svůj největší úspěch? Jste držitelka Anděla a také oceňovaná výtvarnice. Považujete za největší úspěch některou z cen, nebo vás napadne něco úplně jiného?
Úspěch je pro mě zážitek z každého koncertu, kdy najednou vidím, že to funguje, že lidé naslouchají a že to v nich něco vyvolává. To je pro mě asi nejdůležitější. A kdybych se zahleděla na ty ceny, tak pro mě bylo velké ocenění, že knížka, kterou jsem začala dělat hlavně pro sebe, se nějakým záhadným způsobem dostala ven k lidem, vyjela až do Itálie, dokonce do Číny, že to čtou lidé po celém světě a rezonuje to v nich. To je pro mě obrovské. Jde o knížku Babi, která získala ocenění (Bologna Ragazzi Awards – pozn. red.) v Bologni na dětském festivalu, je to jeden z největších veletrhů dětské knihy. Ale dostala se i v Číně do výběru nejlepších komiksů, což je pro mě veliká záhada a strašně hezký pocit, že to funguje takto celosvětově.
Jak nejraději odpočíváte?
Nevím, jestli to opravdu umím, ale možná když si vyjdu do přírody.
Text Tea Veseláková, foto Ilona Kirchnerová

Predstavljamo Martinu Trchovu – Martina Trchová je češka umjetnica koja je tijekom svoje dvadeset petogodišnje karijere osvojila nekoliko nagrada, među kojima i glazbenu nagradu Anděl za svoj album Holobyt iz 2016. U posjetu češkoj manjinskoj zajednici u Hrvatskoj provela je nekoliko dana tijekom kojih je uspjela naučiti nekoliko dječjih grupa novu likovnu tehniku. Na kraju svog posjeta predstavila se kao pjevačica u slikovitom okruženju vrta vile Gross u sjedištu Saveza Čeha u Daruvaru. Kroz razgovor je između ostalog otkrila kako je uopće postala profesionalna izvođačica, kako kombinira pjevačku i slikarsku karijeru te koji su njezini najveći karijerni uspjesi.