MÁJOVÉ ZVYKY ŽIJÍ
Ačkoliv nás pandemie už druhým rokem sužuje a nedovolí nám pořádat krajanské slavnosti tak, jak jsme zvyklí, přece jen se v našich spolcích něco děje. Většina z nich se sice soustředila na úpravu a vybavení svých domů nebo místností, ale jsou i ty, které se mohou pořádat venku jako je stavění májek nebo pálení čarodějnic.

O MOŽNOSTECH SPOLUPRÁCE
V druhé polovině dubna Svaz Čechů v Republice Chorvatsku navštívily Mgr. Kateřina Janků, Ph.D. a Mgr. Andrea Preissová Krejčí, Ph.D. z Fakulty veřejných politik v Opavě. Ve Svazu se setkaly s vedením krajanských institucí, při čem si naplánovaly další schůzky a jednaly o možnostech budoucí spolupráce.

STO LET SVAZU ČECHŮ (1921–2021) POTŘETÍ
Po vypuknutí první světové války v roce 1914 všechny české spolky dočasně pozastavily svou činnost. Obnovily ji v roce 1918 v úplně nových politických podmínkách, kdy na troskách Rakouska-Uherska mezi jinými státy vznikly také Československá republika, do které patřily Česko, Slovensko a Podkarpatská Rus, a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od r. 1929. Království Jugoslávie). Po téměř čtyřech staletích byly Chorvatsko a Česko mimo společného státního rámce, a Češi v Chorvatsku se stali národnostní menšinou, oddělenou od svého mateřského státu nejen zeměpisnou vzdáleností, ale také státními hranicemi, i když dva nově vzniklé státy vyvíjely blízké politické, hospodářské a kulturní styky.

STUDENTKA ANDREA NA PRACOVNÍ STÁŽI V JEDNOTĚ
Na začátku dubna přijela do Daruvaru studentka Andrea Halaštová z Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Rozhodla se svou dvouměsíční praktickou stáž realizovat v Novinově vydavatelské instituci Jednota v rámci programu Erasmus+. Kromě uplatnění svých znalostí češtiny se zabývá i nahráváním rozhovorů s krajany po celém Chorvatsku. Zajímalo nás, jak se k nám rozhodla přijet, jaké jsou její první dojmy a jak zvládla cestu a protiepidemická opatření.

STO LET SVAZU ČECHŮ (1921–2021) PODRUHÉ
Přítomnost jednotlivých Čechů na území Chorvatska už ve středověku byla doložena v chudých historických pramenech, které jsou dnes cenným svědectvím dávných styků příslušníků českého a chorvatského národa. Prvním známým Čechem, který v Chorvatsku žil a působil na konci 11. století, byl první záhřebský biskup Duch. O něm se neví nic podrobnějšího, kromě toho, že byl Čech a žil čestně. S ním však začínají psané dějiny města Záhřebu.

Každé město, které má tržnici, láká kupce i turisty svou nabídkou – čerstvými a domácími výpěstky, ale nejen jimi. Dá se říci, že právě toto místo je centrem středečního a sobotního dění, místem pro setkání, pobavení, popíjení v hospůdkách a neformální schůzky. Někteří tradici jít na tržnici dodržují pravidelně dodnes bez ohledu na bohatou nabídku v obchodních centrech. Často se v sobotu chodí nejdříve na nákup na tržnici, na slovíčko na kávu a k obědu si dají něco z nabídky pečeného masa nebo se jí čerstvě nakoupený tvaroh se smetanou. Tyto sobotní rituály dodržuje spíš starší a střední generace, ale na tržnici rádi chodí i mladí.