Dostat se do Ameriky není žádná legrace. Je nutné přeplavit oceán, obstát mezi množstvím lidí, kteří se tam vydávají za vidinou lepšího života a alespoň trochu umět jazyk. Kvůli čemu se dvaapadesátiletý krajan Darko Sojak vydal po dvaceti devíti letech v Bosně a Chorvatsku a potom po osmi letech v bývalém Československu na cestu do Ameriky?

První zářijový víkend proběhl v Daruvaru ve znamení Dnů české kultury. Protože předpověď neslibovala pěkné počasí, organizátoři rozhodli, aby se veškerý program, včetně staročeského jarmarku konal v Českém domě. Dvoudenní slavnost byla zahájena večerem poezie v České galerii a končila folklorním programem a zábavou v Českém domě. Akci zorganizovaly Svaz Čechů a daruvarská Česká beseda pod patronátem Rady pro národnostní menšiny a za pomoci četných sponzorů.

Především chci poděkovat lidem, kteří mně podpořili v mém úmyslu, abych se na tu cestu vydal. Myslel jsem si totiž, že je už pozdě, že jsem na to už starý.

Můžete si představit veselou, komunikativní a pracovitou osmdesátiletou paní? Právě taková je Blažena Bernatová, která nás u sebe doma přivítala s úsměvem na tváři.

V Daruvaru, právem označovaném za české městečko, snad nenajdete firmu, kde by nepracovali Češi. A není to jen tím, že tu žije česká menšina. Určitě za to může také pracovitost a houževnatost, tedy vlastnosti, podle kterých je český národ ve světě známý. Snad tedy právě proto se to v hotelu Termal Čechy jen hemží. Vydali jsme se do jeho přízemí – do kuchyně, provoněné všelijakými vůněmi, kde nás vítali mistři kulinářského umění v bílých uniformách.

Díky Československému ústavu zahraničnímu mělo v červenci šestnáct studentů ze zahraničních škol a univerzit popáté možnost strávit tři týdny v Praze a zdokonalit své znalosti češtiny. Mezi účastníky byly také dvě studentky českého oddělení Gymnázia Daruvar, Hana Novotná a Ida Šagovcová. Požádali jsme je, aby se o své dojmy rozdělily se čtenáři Jednoty.