„Když bylo třeba rozhodnout se, kam po gymnáziu, měla jsem na seznamu samé učitelské fakulty a ty, kde se učí pomáhat dětem se zvláštními potřebami,“ řekla Matea. Dvě učitelky z jejího blízkého okolí ji přesvědčily, aby využila ostatní své vlohy a vydala se jinou cestou. Byly to její maminka, dolanská učitelka Slávinka Bublićová a daruvarská učitelka Světluška Prokopićová. Rozhodující zřejmě bylo, že obě se intenzivně zabývají divadlem. Slávinka, jinak také předsedkyně České besedy Dolany, je známá herečka, Světluška je osvědčenou režisérkou dolanského ochotnického souboru.
K tomu, aby se připravila k zápisu na divadelní akademii, měla jen tři týdny. Přesto se nechala přesvědčit. „Vše se seběhlo tak rychle, že jsem neprotestovala a začala se připravovat.“ Přijímací zkoušky trvaly celý týden, od rána do noci. Do Osijeku ji doprovodil bratr Mario, celou dobu byl s ní, vozil ji, přinášel jídlo, byl její oporou. Také v Dolanech na ni mysleli, a Matea se snažila nezklamat sebe ani své blízké.
Rozhodující pro přijetí na akademii bylo závěrečné představení před publikem. Konalo se v den, kdy byl v Daruvaru Den české kultury, přesto se na ni maminka s několika známými přijela podívat. „To mi asi přineslo štěstí. Když jsem se dozvěděla, že jsem přijata, věděl to za pár minut celý Daruvar,“ vyprávěla o svém velkém úspěchu Matea. Z osmatřiceti přihlášených se jich do finále dostalo šestnáct a dvanáct bylo zapsáno do ročníku. Ona jediná pochází z české menšiny, jeden její spolužák je  z maďarské menšiny a jeden ze Srbska. Nikdo z nich po prvním ročníku nepropadl. „Jsem ráda, že jsem vydržela a bez ohledu na pláč a zaťaté zuby vím, že v životě něco dokážu. Už teď také vím, že po tříletém studiu budu pokračovat.“
Mateu znají krajanští milovníci divadla jako členku dolanského ochotnického, pěveckého a tanečního souboru. Tanečníky poslední tři roky vedla. Chodila do základní a střední hudební školy v Daruvaru, obor harmonika. Na akademii jí velmi pomohla její všestrannost a jistě jí bude v životě mnohokrát prospěšná. „Mým snem bylo stát se zpěvačkou, nebo učitelkou jako máma. Přála jsem si využít svou lásku k hudbě, tanci a zpěvu, a to mi akademie umožňuje.“ A jestliže absolvuje i pedagogické doplňující vzdělání, bude jednou moci být asistentkou a splnit si svůj sen být nejen herečkou, ale i učitelkou. Tato sympatická dívka sice většinu času tráví v Osijeku, ale srdcem je stále v Dolanech, kde jí mnozí fandí a drží palce.        

A. Raisová