V roce 1895 se oženil s Marií Hašovou. Po prvním synovi Františkovi (1898) se jim v roce 1900 narodila dvojčata Ferdinand a Fridrich. Jména zřejmě dostali po kmotrovi Ferdovi Fridrichovi. Ferdinand brzy zemřel a Fridrichovi (Fridolín) se později narodili další bratři a sestry. Z celkem devíti narozených dětí čtyři zemřely ve věku dvou až sedmnácti let.
Jiří mladší (Georg, Đuro) jako zedník často pracoval daleko od domova, aby vydělal dostatek pro život své rodině. Hodně mu pomáhal jeho otec, Jiří starší, který zemřel ve vysokém věku sedmdesáti osmi let, v roce 1915.
Rodina nežila v přepychu. Vařilo se v kotli zavěšeném v kuchyni nad ohništěm. V zimě tu visely a sušily se i vepřové půlky, maso na celý rok. Nejčastěji se vařila polévka, do vařící vody se dávala zelenina, brambory, občas kukuřičná mouka či pšeničné knedlíčky. Někdy se přidalo trochu sádla, které do nastavené nádoby kapalo ze sušícího se masa. Pokud hlava rodiny chtěla v neděli lepší oběd, tak se z půlek ukrajovaly kousky masa.
Když byl v roce 1914 vykonán atentát na Františka Ferdinanda, byli zrovna Jiřík Klimpl a jeho čtrnáctiletý syn Fridrich (Fridolín), který se u otce učil zednickému řemeslu, v Sarajevu na nějaké stavbě. Vbrzku vypukla první světová válka a Jiří Klimpl mladší musel narukovat.
Za války žila rodina Klimpova těžce. Všude vládla bída a všeho byl nedostatek. Jiříkova manželka Marie se musela starat o přežití rodiny s šesti dětmi. Neměla potah, na všechny polní práce nestačila, a tak byl výtěžek ze zemědělství velmi skromný. Situaci trochu usnadnil Fridolín, který jako zedník pracoval v Daruvaru a okolí, ale i v Karlovci a Lublani.
Z války se Jirka Klimpl nikdy nevrátil a Marie po něm dlouho marně pátrala. Později se provdala za Gustu Raise z Dolního Daruvaru. On měl větší podzemek a také koně, a tak se rodině začalo žít lépe.
Fridolín (Fridrich) se roku 1924 oženil s Marií Kubálovou. Kromě zedničiny se s rodinou zabýval také zemědělstvím. Spolu s manželkou se Fridolín zapojil do kulturního života v Daruvaru. Na oslavě 50. výročí České besedy se za své zásluhy o školu a menšinu stal jejím čestným členem. Fridolín zemřel v roce 1970, jeho manželka v roce 1974.
Fridolínovi a Mariini potomci
Nejstarší dítě Marie a Fridolína Klimplových, dcera Blaženka, se v roce 1942 provdala za učitele Karla Petra (1917) ze známé rodiny kováře Josefa Petra z Hercegovce. Byl nejmladší ze sedmi dětí. V letech 1942-1944 byl učitelem v Borovu a v Ruškovci, vesnici mezi Trnoviticí a Nartou. O život přišel divnou náhodou. Československá brigáda Jana Žižky z Trocnova byla v srpnu 1944 v Brestově a Karel spal u příbuzných, u Čuchnilů. Jednou ustoupil svou světnici příteli, za kterým přišla na návštěvu manželka, a odešel spát na půdu. Když šel po schodech, z neopatrnosti stiskl samopal. Zraněním podlehl, pohřben byl v Brestově a po válce byl přenesen na hercegovecký hřbitov, kde leží mnozí členové rodiny Petrovy.
Blaženka po válce odjela do Československa, kde pomáhala při vyřizování záležitostí reemigrantů. Pracovala s Ottou Sobotkou, znala ho ještě z Daruvaru, kde mu před válkou pomáhala při tištění českých novin. Později se provdala a dnes žije v Praze.
Druhý syn, Mirko, se Klimplovým narodil v roce 1926. Byl vojákem a jeho poslední pracoviště bylo ve Skopji, kde v roce 1994 zemřel.
Nejmladší syn Jaroslav se narodil v roce 1939. Jako dítě žil v letech 1942-1944 u sestry Blaženky a po válce začal chodit do české školy v Daruvaru. Jeho první učitel byl Čeněk Petr, rád však vzpomíná i na učitele z vyšších ročníků, zvlášť na Josefa Matuška a Žofii Kraskovou. Po základní škole, kterou vychodil v roce 1954, se Jaroslav vyučil strojníkem. Nejdříve pracoval v podniku na opravu zemědělských strojů Ratar. Jako voják se dostal do motorizované jednotky, což změnilo jeho pozdější život. Osvědčil se jako dobrý řidič, doplnil si vzdělání a získal diplom instruktora pro řidiče automobilů.
Po návratu z vojny pracoval Jaroslav jeden rok v Dalitu. Od roku 1962 až do důchodu v roce 2000 učil budoucí řidiče motorových vozů nejdříve v daruvarské autoškole, pak v Centru pro výchovu a usměrněné vzdělávání – školení budoucích řidičů (1981-92) a v Technické škole Daruvar (1992-2000).
Během svého pracovního věku naučil Jaroslav Klimpl řídit mnoho Daruvařanů, a téměř každý jeho žák zkoušku složil. Byl mezi nimi i Josef Matušek, který, když poprvé usedl s Jaroslavem do automobilu, řekl: „Já jsem kdysi ve škole učil tebe, teď ty budeš učit mě. Jsem teď tvým žákem a nechci, abys mne při mém učení nějak šetřil.“
Jednu dobu byl Jaroslav aktivně zapojen do práce České besedy Daruvar, zvlášť když se pořádaly větší akce. V době domovinské války byl s žáky v Československu, v Seči.
Doma opatruje mnohé rodinné starožitnosti. Kromě různého nářadí i část kufru, který používal jeho děda Jirka, když sloužil povinnou vojenskou službu. Do války, ze které se nevrátil, si ho nevzal, a tak zůstal jako jediná památka na něj. Obrázky, které se na kufru zachovaly, do dneška připomínají jeho zájmy v době vojenské služby.
Jaroslav Klimpl se oženil s Vlastou Francovou z Dolan a měl s ní dvě dcery. Sněžana po ukončení střední školy pedagogického usměrnění v Daruvaru odešla do Česka, kde i dnes žije. Mladší Jasminka žila v Daruvaru a její smrt před nedávnem otřásla celou rodinu.
Jaroslav je poslední potomek Georga Klimpla. Po jeho smrti zanikne v Daruvaru další české příjmení. Přidá se tak k seznamu desítky dalších, které se po druhé světové válce postupně ztratily.
Václav Herout/vh a archiv
