Do té doby mohou rozebírat zájezd, který byl nabitý událostmi, a některé z nich měly dokonce i nádech dobrodružství.
S tím, že budou ubytovaní ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Rovinji, se krajanští divadelníci vypořádali již před cestou, ale na místě je trochu zklamala informace, že to bude v třílůžkových pokojích. Ale když uviděli přepychové čtyřhvězdičkové apartmá s dvěma koupelnami, rozdělenými ložnicemi, prostorným obývacím pokojen s televizí a kuchyň vybavenou dokonce kávovarem, jejich rozčarování se obrátilo v nadšení. „Tady je tak krásně, že já se do Chorvatska nevracím,“ zavtipkoval někdo.
Že je Istrie zvláštní a že se od zbytku země značně liší, mohli se hosté z Daruvaru přesvědčit nejen když obdivovali tamní pamětihodnosti, neuvěřitelné množství koncertů, výstav a jiných kulturních akcí, nebo třeba rozkoš ve vybavení ubytovacích objektů, ale také mentalitu lidí a jejich názory. V pazinském Památkovém domě, v němž se konal divadelní festival, herci vystřídali chorvatskou prezidentku Kolindu Grabarovou Kitarovićovou. Byla na velkém sjezdu ke Dnu vítězství nad fašizmem v organizaci istrijských protifašistů.
Istrie je zvláštní. V ní je, na příklad, nejnormálnější záležitostí, že veškeré veřejné instituce mají dvojjazyčné nadpisy, chorvatsko-italské, a tak třeba cedule na budově Rady albánské menšiny, u které se daruvarská výprava nechala vyfotografovat, nese text dokonce trojjazyčný – chorvatský, italský a albánský.
Ale, pojďme na festival chorvatských divadelních amatérů, proto jsme tady. Koná se v Památkovém domě sjednocení a svobody všech národů a národností na tomto prostoru, jehož symbolický název skvěle ilustruje to, o čem mluvíme. Stojí uprostřed města, u Parku národního povstání, nedaleko proslulého pazinského gymnázia, v němž před léty krátkou dobu učil i autor této reportáže.
Obrovská budova byla vystavěna před třiceti lety a se svými šesti sty místy je pro pětitisícové městečko příliš velká, ale vzhledem k tomu, že je Pazin hlavní město županství, koná se v něm většina regionálních akcí. V bludišti mohutné budovy se daruvarští herci dokonce ztratili a když nesli mobiliář do šatny, málem vpadli na jeviště, kde se ansámbl bjelovarského divadla připravoval na vystoupení. Na slavnostním zahájení festivalu zazpíval smíšený sbor Roženice a štěstí účastníkům popřáli představitelé Chorvatského sněmu kultury a Istrijského županství i starosta Pazinu Renato Krulčić, který festival zahájil. Jde o 55. přehlídku ochotnického divadla v Chorvatsku, pro kterou sedm selektorů Chorvatského sněmu kultury vybralo dvaadvacet představení. Z toho v prvních třech dnech bylo uvedeno devět, zatímco se ostatní divadla v rámci 11. mezinárodního festivalu amatérského divadla Jadran hrála následujícího víkendu ve Vodicích v Šibensko-kninském županství.
V Pazinu vlastně mělo vystoupit deset skupin, ale jedna svůj příchod odvolala, protože se jí dva dny předtím polámal hlavní herec, alternaci neměla. Daruvarská skupina to také neměla lehké a jednoduché, ale přece se jí podařilo zalátat všechny díry a zašít veškeré trhliny, a nakonec Istrii triumfálně dobýt. Chyběly zaprvé některé z žen, které vyměňují scénu, zastoupila je režisérka Vlatka Daňková. Nahradit museli i kadeřnici, ale nejvíc bolestí hlavy dala ansámblu absence interpreta role boháče Antoinea, kolem jehož šekové knížky se točí veškerá zápletka kusu. Zaskočil za něj Zlatko Janda, který měl pouhé dvě zkoušky, a jen při troše nejistoty úkol odvážně splnil.
Toho, že má skupina určité potíže, si všimla i odborná porota festivalu, ve které seděli herečka Areta Ćurkovićová, režisér Zoran Mužić a divadelní kritik Igor Ružić. Na kulatém stole řekli, že od českého souboru očekávali švejkovský humor a ne francouzskou frašku, a ta že by musela mít rychlejší tempo. Dodali, že jsou si vědomi i toho, jak hraní na příliš velkém jevišti a před úplně prázdným sálem negativně ovlivňuje provedení, zvlášť když jde o komedii, ale měli i mnoho slov chvály a zdůraznili příznivý celkový dojem. Pochválili scénografii a kostýmy Věry Slivarové, hru mladého Leona Grgiće, taneční choreografie, dokonce i nosiče mobiliáře… tedy, dva z třech členů poroty pochválili způsob, jakým se mění scéna, zatímco jeden z nich si myslí, že je výměna scény zbytečná, a že se celý děj může hrát ve stejném prostoru. Režisérka V. Daňkova vysvětlila, za jakých podmínek přišlo k volbě textu a co od divadla žádají krajanští diváci, a za debaty se všichni shodli, že jde o mimořádný scénický zážitek.
Když se všechno spočítá, mohou daruvarští divadelníci být úplně spokojeni, protože jejich dobývání Istrie bylo velice úspěšné, a třešničkou na dortu bylo vystoupení v Rijece, kde Koncesi hráli v Českém domě v programu májové zábavy. Spokojeni a uvolněni hru hráli bez jakékoliv křeče a radostně, a ke skvělému vrcholu je nesly bouřlivý potlesk a smích hojného obecenstva, které výborně reagovalo doslova na každou repliku. Dokonce se stalo, jako nikde jinde, že diváci dohazovali hercům své repliky, tipu: „Teď jsi tomu teda dala,“ nebo: „Správně!“ Publikum se zřejmě skvěle bavilo, a někteří z diváků po programu napodobovali scénu s okurkovou pleťovou maskou paní Izabely. Riječtí byli výborní hostitelé a daruvarským a hercegoveckým hostům se plně věnovali. Daruvarská výprava si v Rijece užívala i v neděli při procházce korzem a nábřežím.
K prohlídce Pazinu ansámbl bohužel čas neměl, ale vynahradil si to v Rovinji, který byl v těchto dnech hostitelem nejen divadelního festivalu, ale i výstavy amatérských výtvarníků a soutěže fotografií Photodays. Konal se tam i první mezinárodní festival dechových orchestrů a mistrovství škol v odbíjené. Daruvarští si samozřejmě nenechali ujít příležitost navštívit místní pamětihodnosti včetně kostela svaté Eufémie, a ti nejodvážnější se dokonce i vykoupali v moři. Po celou dobu panovala v souboru dobrá nálada a všude nacházel příležitost opakovat repliky z divadla. „Nepřipadá vám to jako Picasso z raného období?“ bylo slyšet, když u muzea narazili na transparent, který ohlašuje výstavu Picassovy keramiky.
Dojem nedokázala pokazit ani menši porucha autobusu, když praskla nějaká hadice a motor ztrácel vodu. Kromě neplánovaného přendávaní kulis do náhradního autobusu, jiných následků to nemělo, a tak, jestli někdy uslyšíte, jak se po Daruvaru nesrozumitelně mluví o jakési hadici a při tom se všichni smějí, to si divadelníci zase vyprávějí zážitky z dokonalého květnového víkendu v Istrii. M. Pejić/mp