S učitelkou výtvarné výchovy Danuškou Doležalovou Baltovou

  • Posted on:  čtvrtek, 10 září 2015 00:00

ÚSPĚCH JE MÍT PRÁCI, KTERÁ NÁS BAVÍ
Neumí každý malováním na plátno nebo na papír zastavit okamžik. Odborná učitelka výtvarné výchovy na daruvarské české škole Danuška Doležalová Baltová to dovede. Už jako malá holčička zdobila malůvkami každý kousek papíru, ke kterému přišla. Nyní se nám pokusila vysvětlit, jakým způsobem vznikají její umělecká díla. Kromě o způsobu, kterým maluje, vyprávěla o svém vztahu k dětem a zavzpomínala na své dětství.

„Narodila jsem se v roce 1954 v Daruvaru, kde jsem absolvovala českou mateřskou a základní školu. Jako malá jsem ráda četla knihy. Moje sestra Boženka byla o čtyři roky starší, a když začala chodit do školy, vodila mě někdy s sebou. Tam jsem si vypůjčila knihy, které se mi líbily. Byly obrázkové, a tu trochu textu v nich mi přečetla maminka. Tehdy jsem byla prohlášena nejlepší čtenářkou, a to jsem ještě ani neuměla číst.“
V roce 1972 maturovala na českém oddělení daruvarského gymnázia. Chodila do smíšené bč třídy, protože pro samostatnou českou třídu tenkrát nebylo dost žáků. Výuka byla v chorvatštině, jen hodiny češtiny měli zvlášť. Výtvarnou výchovu vystudovala na Pedagogické akademii v Čakovci a hned začala pracovat na základní škole v Ðulovci. „Děti mě měly rády. Když jsem na chodbách vystavila některé jejich práce, tak se všichni zaměstnanci na ně přišli podívat a obdivovat je. Měla jsem velkou radost, když jsem viděla hrdost dětí.“
Po několika letech začala pracovat na základní škole v Dežanovci, kam to měla z Daruvaru blíž. Počet dětí ale klesal, jí ubývalo hodin, proto si je doplnila prací na základní škole v Sirači a později i v Končenicích. Znamenalo to ale také to, že se musela postarat o výzdobu na všech třech školách nebo o dekoraci pro různé školní programy. „Často se stávalo, že jsem před koncem školního roku nevěděla, kde mi hlava stojí. Když jsem si něco nezapsala, byla jsem ztracená. Každý den jsem se dívala na rozvrh, kde mám kdy být a jaké mám povinnosti. Byla jsem všude, jen na domov jsem nestíhala.“
Před pěti lety se Danuška dostala na základní školu J. A. Komenského, kde se uvolnilo místo učitelky výtvarné výchovy. „Hezky se mi tady pracuje a mám to za rohem.“ Práce s dětmi ji těší. A že to dělá ráda, dokazují různá uznání a účast jejích žáků na soutěžích.
Dan2Danušku Doležalovou Baltovou Daruvařané znají také jako malířku, která se účastní výtvarných sympozií a své obrazy často vystavuje. První samostatnou výstavu měla už v roce 1976. Nyní je členkou daruvarské výtvarné skupiny DA a zároveň vedoucí výtvarníků KV Svazu Čechů.
Když se posadí k plátnu, má v hlavě jen hlavní rysy, ale barvy ji inspirují, jedna si žádá druhou a často se stane, že na konci namaluje něco úplně jiného, než původně plánovala. Danuška namaluje přibližně čtyři, pět větších obrazů ročně, ty menší ani nepočítá, „je to jen hra“. Doma má kolem stovky obrazů, některé se dostaly do mnoha měst, jako jsou Split, Záhřeb, Virovitica, Bjelovar, Daruvar, ale i do České republiky. „Většinu ale mám zatím stále doma. Někdy je prodám, někdy něco namaluju na objednávku. Když maluju pro sebe, tak je mi těžko takový obraz někomu dát. Zkoušela jsem různé výtvarné techniky, a na konci jsem se rozhodla pro akryl, protože mému manželovi vadila vůně olejové barvy. On mi totiž v práci hodně pomáhá. Dělá rámy pro obrazy.“
Práce na větším obraze trvá čtyři až šest hodin. Danuška pak malbu pověsí na zeď a dívá se na ni při práci v kuchyni. Studuje, jestli je na ní třeba ještě něco vylepšit. Trvá asi týden, než si řekne, že je obraz doopravdy hotový.
„Vzpomínám si na zážitek, který mě vždy rozesměje. Bylo to na výtvarném sympoziu u Jezera v Daruvaru. Protože maluju rychle, ukončím vždy práci dříve než ostatní. Tehdy přišla ke mně jedna holčička, která si myslela, že soutěžíme, kdo namaluje víc a řekla mi: Bravo Dano, ty jsi namalovala nejvíc!“
Kromě malování je jejím koníčkem i fotografování. Stále má sebou fotoaparát a zaznamenává motivy z přírody a okolí, které potom maluje. Ne ale doslova tak, jak to zachytil fotoaparát, ale vloží do malby svou duši. Tak vzniká její umělecké dílo.
V krajanském kulturním životě je Danuška Doležalová Baltová přítomná od svého dětství. Určitě na to měl vliv i její tatínek Václav Doležal, který byl dlouholetým tajemníkem Československého svazu. Na základní škole byla členkou skupinky loutkářů, později besední folklorní a divadelní sekce. „Svého manžela Krunu, který je Chorvat, jsem pozvala, aby se k nám připojil. Společně jsme tančili ve folklorní skupině a hráli divadlo. Měli jsme tak víc příležitostí být spolu.“
Dnes se Danuška stará o Českou galerii Svazu Čechů. Nedávno upravila výstavu krajanských výtvarníků k 90. výročí prvních dožínek. Kromě toho je v poslední době jednou ze stěžejních ilustrátorek Dětského koutku.
Se svou prací je spokojená. Pro ni doslova platí výrok Warrena Beattyho: „Úspěch ve svém oboru dosáhneme tehdy, když nevíme, jestli to, co děláme, je práce nebo zábava.“
Rahela Cengerová/žp

Read 764 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 41 2021

V Jednotě číslo 41, která vychází 16. října 2021, čtěte:
- V Italii se konal seminář slovanských menšin FUEN
- Rada pro školní otázky schválila bohatý plán činnosti
- Daruvarská Matice důchodců oslavila 75 let působení
- Dario Pinkava: Po osmi letech v Česku se vracím domů
- Básnířka Željka Uchytilová z Lipovlan
- Sto let Svazu Čechů: 25 let Svazu v Jugoslávii
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti

Arhiva

Kliknite ovdje kako biste pogledali sve članke u arhivi