Možná se vám zdá, že je tento úvod poněkud široký, ale odpovědět na otázku, co je to vlastně to naše české posvícení, nebylo vůbec jednoduché. Už i proto, že je to zvyk, který Chorvaté neznají – posvícení se v Chorvatsku slaví jen v místech, kde žije česká menšina.
Už naši pohanští předkové měli zvyk oslavovat na podzim konec polních prací. Po celém roce, kdy toho často neměli dost k jídlu, najednou tu byl dostatek všeho – nový mák do buchet, zásoba čerstvé mouky a vajec, vykrmené husy na pekáč. V sudech k tomu zrálo víno: dohromady to byl dobrý důvod, aby se tato hojnost před příchodem zimy oslavila. Když přijali křesťanství, přijali i nové svátky a tak se ve stejnou dobu – na podzim – začalo oslavovat posvícení. První posvícení slavil, podle legendy, král Šalomoun, když světil svůj chrám v Jeruzalémě. Každý rok v ten den pak uspořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení chrámu.
V českých zemích bývalo zvykem, že každá vesnice slaví posvícení v jinou neděli, což umožnilo, aby celý podzim vesničané slavili – buď u sebe, nebo u svých přátel a příbuzných v jiných vesnicích, kam byli pozvaní na oslavu posvícení. Císaři Josefu II. se nelíbilo, že prostý lid tolik hoduje a popíjí, a proto v roce 1786 nařídil, že všichni v tehdejší říši musí slavit posvícení ve stejný den – v říjnu, v neděli po svátku svatého Havla. Vesničané ho sice poslechli a začali oslavovat nové takzvané havelské neboli císařské posvícení, ale nezřekli se ani posvícení své vesnice a tak namísto jednoho oslavovali – dvě.
Naši předkové si s sebou do Slavonie přinesli zvyk oslavovat na podzim posvícení, v každé vesnici se ale každý rok slavil i svátek patrona kostela, čili výroční pouť – chorvatsky crkveni god, kirbaj, kram, proštenje. A ten se oslavoval v den, kdy má svátek světec, kterému je zasvěcený kostel – v Daruvaru je to koncem jara na svatou Trojici. Časem se ve vesnicích, kde je datum oslavy vesnické poutě a posvícení v kalendáři relativně blízko přestalo posvícení slavit. Zůstala jen výroční pouť, které se začalo říkat posvícení, tak jako například v Dežanovci (známé Bartolovo), i když je to letní vesnická pouť.
Složitější je to v Končenicích, vesnici, kde je zvyk oslavovat na podzim posvícení v Chorvatsku nejživější. Přesto zde nově založená kulturně-gastronomická akce byla pojmenována Končenické hody (a na Moravě se posvícení říká i hody), i když je to také letní pouť k svátku Nanebevzetí Panny Marie, které je zasvěcený místní kostel.
Chorvatsko a Čechy patřily sice dříve do jednoho, rakousko-uherského státu, ale rozvíjely se, stejně jako jejich zvyky, jinak. Tak se v Čechách oslavuje posvícení dodnes, ale Chorvati tento zvyk podzimního veselí celé vesnice neznají. Proto slovo posvícení nemá ekvivalent v chorvatském jazyce a nedá se přeložit.
Chorvaté ale mají jiný podzimní zvyk, jak si z dětství pamatuje novinář Jednoty Mato Pejić. Dříve bývalo ve Slavonii zvykem sloužit v říjnu v kostele mši díků za plody země. Při ní se před oltář nosily košíčky s chlebem a ovocem, ale nikdy se s tímto zvykem nespojovalo žádné veselí. Byl to ale základ nynějších velkých chorvatských oslav Dana zahvalnosti za plodove zemlje (dny vděčnosti za plody země), z nichž je nejznámější Mezinárodní den chleba. V České republice se takové velké oslavy nekonají, skromná akce Díkůvzdání za dary a plody lidské práce se konala vloni potřetí na Svatém kopečku u Olomouce.
V Čechách se kdysi posvícení, kterému se na Moravě říká hody a ve Slezsku krmáš, slavilo několik dnů a jeho nejdůležitější atrakcí byla dobře vykrmená husa. Tu dozlatova upečenou dostali hosté k slavnostnímu obědu spolu se zelím, knedlíkem, omáčkou a pivem. Večer bývala v hospodě zábava, a to pro svobodné, manželské páry si šly zatancovat teprve druhý či třetí den po posvícení – kdy už bylo doma vše uklizeno. V různých krajích se držely různé zvyky, někde o posvícení soudili kohoutovi či kozlovi, ty později vystřídaly různé poutní atrakce – kolotoče, střelnice, kramářské stánky s různým zbožím. Dnes tyto oslavy, zvlášť tam, kde oslavy posvícení a poutí splynuly v jedno, patří celé kulturní programy s různými koncerty a zábavnými pořady. Vlatka Daňková/Fišerová Kvěchová
Krajanská posvícení kdysi
Staré zvyky oslav posvícení u krajanů v Chorvatsku postupně mizí. V Horním Daruvaru a v Lipovci se už v sobotu nepečou zvláštní malé buchtičky, kterým se říkalo „zváče“ a děti s nimi chodily k příbuzným a známým a zvaly je na oslavu slovy: Naši vás pěkně pozdravují, a jestli se za nás nestydíte, máte k nám přijít zítra na posvícení.
Také se už zřídkakdy na stole podává husa, ale je tu ještě stále „polévka, sarma, jehněčí, prasečí a třináct druhů cukrovinek“, jak jsme před více než deseti lety na stránkách Jednoty popsali jeden posvícenský oběd v Horních Střežanech.
Posvícení nyní
Vážení čtenáři, pomozte nám zdokumentovat, jak vypadají krajanská posvícení dnes. Popište nám, co jste hostům připravili k jídlu, vyfotografujte celou společnost, která se sešla u stolu a přidáte-li k tomu i vzpomínky na někdejší oslavy posvícení ve vaší vesnici, budeme velice rádi a váš příspěvek nejen uveřejníme, ale i odměníme.
Posvícení může a nemusí být výroční pouť
Ačkoliv se na různých křesťanských internetových stránkách dočtete o posvícení jen jako o slavnosti, která je údajně odvozená od „posvěcení kostela“, v odborných prácích se uvádí že „na rozdíl od poutí se posvícení neváže k žádné církevní liturgii, jedná se o čistě lidový svátek. Nejčastěji se konalo v podzimních měsících (říjnu nebo listopadu), kdy končila sklizeň a práce na polích, a tak byl dostatek potravin i času na oslavy.“
Někde je datum poutě a posvícení stejný. V Lipovci a Jazveniku mají kapličku zasvěcenou svatému Václavu a najednou slaví pouť i posvícení (28. 9.).
Většinou se ale výroční poutě a posvícení slaví zvlášť. V Končeních je výroční pouť svátek Nanebevzetí panny Marie (Velka Gospa – 15. 8.) a slaví se havelské (císařské) posvícení (16. 10). V Brestově mají výroční pouť na svatého Petra a Pavla (29. 6.) a slaví václavské posvícení (28. 9.). V Dežanovci je výroční pouť na svatého Bartoloměje (24. 8.), zdejší Češi kdysi oslavovali karlovské posvícení (4. 11.). V Ivanově Sele mají výroční pouť o svátku Srdce Ježíšovo (Srce Isusovo 3. 6.). Češi zde kdysi slavili havelské posvícení (16. 10.) a podle zvyku, toto posvícení by měli slavit všechny osady, které leží na hlavní-císařské silnici.
Kalendář oslav posvícení
v krajanských osadách
Pravidlo, že se vesničané sami mohou dohodnout, kdy budou slavit „své“ posvícení platí i dnes – dokonce se na internetu dočtete, že to vůbec nemusí být každý rok ve stejný den. Připomeňme si proto, kdy se drželo posvícení v našich krajích:
svatý Matouš (21. 9.) – Horní Střežany
václavské posvícení (28. 9.) – Lipovec, Brestov, Jazvenik
havelské posvícení (16. 10.) – Velké a Malé Zdence, Končenice, Dolní Daruvar, Dolany, Kip, Trojeglava
svatá Hedvika (17. 10.) – Dolní Střežany
svatý Kryšpín (30. 10.) – Horní Daruvar, Šibovec, Královec
karlovské posvícení (4. 11.) – Dolní Dežanovec, Holubňak
martinské posvícení (11. 11.) – Lipovec Majur a Ivanovo Pole
kateřinské posvícení (25. 11.) – Horní Dežanovec
Je zajímavé, že zvyk oslavovat posvícení od českých vesničanů převzali v Trojeglavě (dežanovecké) zdejší Maďaři, kteří ho slaví na svatého Vendelína (20. 10.)
