„Myslím si, že se to osvědčilo výborně,“ řekla nám poradkyně pro školy v českém jazyce Jitka Staňová Brdarová. „Máme tam sice méně dětí, ale jsou to děti, které přesně vědí, co chtějí, a češtinu chtějí, bez ohledu na to, že mají čtyři hodiny navíc. Mají i zájem o výuku dějepisu a zeměpisu v českém jazyce.“
Přednášky ale neprobíhají výhradně v češtině, ale dvojjazyčně. „My děti vychováváme pro život v chorvatské společnosti a připravujeme pro studium na chorvatských fakultách, a proto musí ovládat obojí terminologii. Účí se z chorvatských i z českých učebnic.“
Je zapotřebí říci i to, že nejde o úplně nový způsob uspořádání výuky v českém jazyce. Tento způsob výuky měla kdysi ekonomická škola. „Když se mi zdálo, že je gymnázium s výukou v češtině pro menšinu ztracené, uvažovala jsem o tom, jak ho zachránit a vzpomněla jsem si, že jsem něco podobného měla sama v ekonomické škole, že jsme se tehdy oddělovali na zeměpis, dějepis a na češtinu.“
„Vyhovuje to všem,“ pokračuje J. Staňová Brdarová. „Do gymnázia se může zapsat více studentů, jelikož čistá česká oddělení byla moc malá, a o zápis do gymnázia je velký zájem. Vyhovuje to také rodičům, protože jsou studenti ve velké třídě, kde je větší konkurence. Žáci se musí více snažit a nakonec to vyhovuje i dětem, protože mají ve třídě spoustu kamarádů. Myslím si, že to prospívá všem, a koneckonců udrželi jsme české gymnázium na způsob, který se zdá být kvalitním a dlouhodobým řešením.“
Podle modelu B bylo na gymnáziu v minulém školním roce osmnáct studentů, po sedmi ve třetím a čtvrtém ročníku, což byla česká oddělení. Druhý ročník měl sedm studentů, kteří chodili na češtinu podle modelu   C. Ve školním roce 2016/17 se na výuku v češtině podle modelu B v kombinované třídě zapsaly čtyři studentky. Letos se do kombinovaného oddělení první třídy zapsalo osm žáků, což je dvojnásobně více.
Co se týče výuky češtiny C modelem na dvou ostatních středních školách, Ekonomické a turistické a Technické, které svým studentům nabízejí tuto možnost, počet žáků ještě není známý, protože se zapisují během několika prvních týdnů výuky. „To se vyvíjí tak jako běžná výuka, ale podle dosavadní praxe, počítáme i nadále s dvěma skupinami po dvou hodinách týdně,“ říká J. Staňová Brdarová.
Když se hledal způsob, jak vyřešit problém českého oddělení gymnázia, totiž přilákat žáky, aby se zapisovali do českého oddělení, jedním z nápadů bylo kapesné, které by studenti dostávali z Pávíčkovy nadace. „Představovali jsme si to vlastně jako určité stipendium, které by dostali nejúspěšnější žáci. Když jsme o tom jednali se správou Pávíčkovy nadace, která na to určité prostředky schválila, vyplynulo, že podle pravidel nadace to nemůže být stipendium, ale pomoc. Potom jsme nápad rozebírali na výkonném výboru Svazu Čechů na konci školního roku, a tam většina vyjádřila názor, že je Pávíčkova nadace založena se záměrem pomáhat sociálně slabším, takže sugerovala, aby se finančně nepodporovali jen nejúspěšnější, ale všichni studenti.“
Návrh schválila i paní Jarmila Kozáková Marinkovićová, správkyně Pávíčkovy nadace, a tak se pět tisíc kun, kolik nadace určila, rozdělilo všem studentům B modelu. „Souhlasili jsme, že je to spravedlivější a že se tím způsobem plní i jeden ze zásadních cílů, tedy, že studenti dostávají určitou odměnu za to, že mají čtyři hodiny výuky navíc,“ říká J. Staňová Brdarová a dodává, že věří, že program pomoci z Pávíčkovy nadace bude pokračovat i v tomto roce.
Další téma, kterým se zabývá poradkyně pro školy s výukou v českém jazyce, je státní maturita. Studenti o ni nemají zájem, protože by to pro ně byla zkouška navíc, za kterou při zápisech na fakultu nedostávají žádné body, dokonce ani v případě zápisu na studium bohemistiky na Filozofické fakultě.
Národnostní menšiny, které mají středoškolské vzdělávání modelem A, tedy s úplnou výukou v mateřštině, mají povinné předměty chorvatštinu a mateřštinu a jako třetí předmět si mohou vybrat mezi matematikou a cizím jazykem. Česká menšina, která nemá model A, zmíněna je v směrnicích ve zvláštním paragrafu, kde píše, že studenti českých škol mohou sami rozhodnout, zda chtějí skládat zkoušku z českého jazyka nebo ne.
„Zůstává však problém, že fakulty při zápisech žádají všechny tři základní předměty, tedy chorvatštinu, matematiku a cizí jazyk. Tím pádem je čeština přece zkouška navíc, a proto se studenti nerozhodují pro maturitu z češtiny. Doposud to udělaly jen dvě studentky, Monika Veltruská a Rahela Cengerová, a já je obdivuji. Ony ji složily jen pro sebe, jako čtvrtý předmět,“ sdělila J. Staňová Brdarová.
Prostřednictvím Svazu Čechů posílala poradkyně dopisy na filozofické fakulty a katedry bohemistiky a prosila prorektory, aby se státní maturita z češtiny jakýmkoliv způsobem uznala při zápisech, ale nikdy k tomu nedošlo.
Nyní se otázka státní maturity z českého jazyka znovu dostala na pořad jednání, a to díky mladému novináři, který oslovil prorektora pro výuku Marka Aleriće. Projevil zájem o situaci s českou maturitou a slíbil, že záležitost prozkoumá. „Zase tedy ze Svazu Čechů napíšeme dopis panu Alerićovi a budeme žádat, aby se na bohemistice uznávaly body ze státní maturity z češtiny,“ uzavřela J. Staňová Brdarová.   M. Pejić/ archiv Jednoty