„Děláme to pro naši diasporu. Je to příležitost, aby se jednou do roka přišli podívat na své příbuzné a zároveň se setkali s přáteli a pobavili se při hezkém programu,“ říká Goran Hruška.
Nejvíc hostů je z okolních obcí – z Tominovce, Šumanovců, Jakšiće, Kutjeva… „Tahle rodina je z Požegy, tamti přišli z Pleternice,“ vysvětlují nám hostitelé. Než začal program, vyměňovali si informace, kdo je kde, jak se jim daří, co je nového… a na památku se společně vyfotografovali.
„Přesto, že jde o malou vesničku, sotva přes sto obyvatel, Bjeliševec se může pochlubit, že má dokonce tři doktory věd, kteří přednášejí na fakultě,“ řekla A. Hrušková a pokračovala ve výčtu pozic, na kterých má vesnice „své lidi“. „Máme je ve všech oborech, které doprovázejí člověka životem, od učitelů, až k majitelům pohřebních ústavů,“ zavtipkovala. „Někteří se zde narodili, jiní se přistěhovali a ještě stále zde žijí i potomci prvních přistěhovalců, kteří do Bjeliševce přijeli z Čech v roce 1880.“
Na jevišti se nejdřív představily děti, malá folklorní skupina, která předvedla dvě hezké choreografie, potom zazněla Ta naše písnička česká, neoficiální hymna všech chorvatských krajanů, kterou společně se sborem zazpívali i mnozí návštěvníci. Po smíšeném pěveckém sboru zazpívala mužská skupina, obě doprovázel Goran Hruška na harmoniku. Jako svou zvláštnost zpěváci uvedli i český bećarac, tedy slavonskou tradiční lidovou písničku se slokami dvou desetistopých veršů. Písní popsali dějiny krajanů v Bjeliševci.
Místní básnířka Mira Šulcová, rozená Hrušková, přečetla několik básní ze své sbírky a učitelka Zlata Pipalová Böhmová vyprávěla, jak zpracovala rodokmen rodiny Hruškovy v digitální podobě a nabídla pomoc všem, kdo by chtěl vypracovat svůj rodokmen. Několik dalších hostů zavzpomínalo na své dětství a mladí. Předsedkyně A. Hrušková předala dárky nejstarším a nejmladším účastníkům setkání.
Než začala zábava při večeři a hudbě skupiny Šljivova grana z Grabarje, hosté obdivovali dostavěnou část místního domu, vyslechli plány na zateplení fasády, která proběhne ve dvou fázích, a s velkým zájmem si prohlíželi fotografie na panelech příležitostné výstavy, na kterých vyhledávali své známé. Slibovali si, že si ani další setkání bjeliševeckých rodáků nenechají ujít. Dodrží tak verš z onoho bećarce, který sympatickou směsí jazyků vzkazuje: „Bjeliševac nikad neće dati da se stara češka pjesma ztratí.“ M. Pejić/mp
