Kristýnka má vždy dobrou náladu a úsměv na tváři. Hned se rozpovídala o zpěvu a písních, hlavně českých, které má velmi ráda. Dokonce i jméno dostala podle známé české písničky. „Mou oblíbenou písní je Do lesíčka na čekanou. Tu jsem se naučila ještě jako malá.“ zasmála se.
Kristýnka je jednou z těch, kteří česky velice dobře rozumí, ale přiznává se, že česky nemluví, i když chodila do české školy. Celou základní školu absolvovala v Kaptole. Zavzpomínala na dobu, kdy se výuka na prvním stupni konala v besedních místnostech: „Tehdy nás učila učitelka Márinka Vondráčková. Byla na nás velice hodná, měli jsme ji moc rádi. Čeština byla velice zajímavá. Hodně jsme zpívali a to nás bavilo. Tehdy jsme v českém oddělení měli všechny knihy v češtině. Z mé generace jsme do české třídy chodily dvě – já a kamarádka Michaela. Bylo to na začátku osmdesátých let minulého století, to jsem chodila do nižších tříd.
Na vyšším stupni jsme se češtinu učili už jen jako výběrový předmět. Potom mě český jazyk učila paní učitelka Bernardica Krytinářová a Elenka Šimková. Po letech jsem měla možnost si mateřský jazyk trochu oživit a také zdokonalit, a to vloni na besedním kurzu češtiny, který vedl český učitel Luděk Korbel. Připomněla jsem si mnohá slova a některá nová jsem se naučila.“
Do rozhovoru se zapojila i Kristýnčina maminka Jarmila Mautnerová, vedoucí kaptolského pěveckého sboru. Od ní jsme se dozvěděli, že česká oddělení v Kaptole byla od roku 1924 až do domovinské války. Dodala, že se doba hodně změnila. „Když moje maminka, Anna Musilová chodila od roku 1928 do české školy, bylo v českých odděleních v Kaptole 106 žáků. Dnes si to nedokážeme ani představit...“
Naše spolubesedující zavzpomínala i na to, že chodila tancovat do besední folklorní skupiny. „Tehdy jsme jí říkali malý folklor. Tancovat nás učila učitelka Márinka. Tu dobu nám připomínají fotografie, které si často prohlížíme. Vzpomínám, jakou radost nám udělaly nové sukně s květinovými vzorky. Ušila nám je teta Kalivodová. Rády jsme v nich vystupovaly na školních besídkách. Ve vyšších třídách a na střední škole byl vedoucím taneční skupiny Inoslav Kosina. To už jsme měli české lidové kroje. Krásné vzpomínky máme z různých zájezdů, jen je mi moc líto, že jsem nikdy nenavštívila Českou republiku,“ zauvažovala.
Kristýnka ráda sportovala a její velkou láskou byla házená. „Na házenou jsem chodila během celé školní docházky. Házenou jsem měla stále v mysli, kolem ní se točil celý můj život. O víkendech jsme jezdili na zápasy a turnaje. Domů jsme se vraceli unavení, často pozdě večer, a to už jsem se těšila na odpočinek. V házené jsme měli velké úspěchy, naše houževnatost byla znát. Do házené jsem se zamilovala kvůli rychlosti, dravosti a dynamičnosti a především kvůli skvělé partě a týmové práci.“
„Po absolvování střední ekonomické školy v Požeze jsem se provdala a spolu s manželem Tomislavem máme čtyři děti: dvě dcery a dva syny – dvacetiletou Martinu a dvaadvacetiletou Ivonu, třináctiletého Dominika a sedmnáctiletého Patrika. Dcera Martina studuje v Osijeku ekonomii, Ivona se vbrzku bude vdávat, Patrik chodí na střední technickou školu a nejmladší si vyžaduje zvláštní péči a musíme se mu hodně věnovat. Jsme velká rodina a na záliby je času velice málo,“ řekla.
I přesto Kristýna hodně pomáhá v kaptolské Besedě. „Mám na starosti všechno, co se týká papírování. I profesionálně pracuji v obci Kaptol v administrativě a v Besedě píšu zápisy na všech besedních schůzích a pomáhám při vyúčtování. V poslední době je toho doopravdy hodně, ale společnými silami s vedením spolku to zvládáme.
V práci hodně sedím, téměř celou dobu, tak mám potřebu chodit si zacvičit. Když mám volno, tak někdy chodím na fitness, je tam dobrá společnost a trochu se tam uvolním,“ řekla na konci rozhovoru a vrátila se pomáhat ostatním kolegyním do kuchyně. A.-M. Štrumlová Tučková/amšt a archiv