S předsedkyní České besedy Osijek Mirjanou Vurdeljovou

STÁLA U ZROZENÍ NEJMLADŠÍHO ČESKÉHO SPOLKU

Byla to právě Mirjana Vurdeljová, která od prvního okamžiku stála u zrození nejmladšího krajanského spolku v Osijeku. Setkali jsme se s ní na jedné části letošních druhých Dnů české kultury, které uspořádali právě oni, entuziasté z největšího města Slavonie ležícího na řece Drávě.

„Koncem 90. let, když probíhaly volby, jsem na úřadech zjistila, že Osijek nemá žádné české představitele, a to mě rozčílilo. Bylo mi řečeno, že v Osijecko-baranjském županství je nás málo, takže je jednoduše nemůžeme mít. Tak jsem tedy začala pátrat po soukmenovcích a nakonec jsem se v roce 2000 přidala k Matici slovenské v Osijeku. Na jedné z akcí v Osijeku, které jsem se s místními Slováky zúčastnila, jsem se seznámila s rodačkou z Končenic, později  Daruvařankou, krajankou Vlastou Šabićovou. Shodou okolností v té době vyšlo v Jednotě i interwiev s krajankou Vlastou Kopićovou z Osijeku. Byla tam uveřejněna i výzva, aby se Češi z Osijeku nebo ti, kteří se tak cítí, zaktivovali. Tak to vlastně začalo. V hotelu Osijek se nás tehdy, v roce 2013, sešlo pět. Kromě výše uvedených dam to byl i Ladislav Trdy, původem z Kaptola, Nadia Vučková (za svobodna El Majzoubová) původem z Daruvaru. Domluvili jsme se, že založíme spolek a jestliže o někom budeme vědět, že je českého původu nebo se tak cítí, tak ho pozveme, aby se k nám přidal. Napsali jsme o tom i do Jednoty. Přidávali se k nám další a další krajané a to nejen z Osijeku, ale i z okolí.

Česká beseda Osijek byla založena v roce 2014. Předsedkyní jsem třetí rok. V roce 2018 mi končí mandát, který nemám v plánu prodlužovat. Jsem totiž značně vytížená jak v práci, tak doma a budu ráda, když se předsednictví ujme někdo jiný. V Besedě nás je 66 členů, z toho 20 aktivních. Máme čtyři sekce – hudební, pěveckou, etnografickou a drátenickou. Na drátenickou sekci jsme zvlášť hrdí, protože ji máme jako jediný z českých spolků v Chorvatsku. Vede ji Osiječanka slovenského původu Anđelka Đunđová. V drátenictví se zdokonaluje na Slovensku. Od Rady české menšiny jsme prostřednictvím kanceláře poslance dostali peníze na pořízení drátu pro naši drátenickou sekci. Letos jsme pro každého účastníka prvního Dne české kultury v Osijeku udělali na památku srdíčka.

Naši Besedu tvoří převážně starší lidé, kteří se rádi sejdou a zazpívají si. Kurs češtiny nemáme, učíme se prostřednictvím písní. Za tři roky naší existence jsme se představili veřejnosti v Osijeku a ve Vukovaru. Do Besedy jsme se pokoušeli přilákat i studenty, kteří v Osijeku studují, ale bohužel mají moc povinností. Rádi bychom navázali spolupráci s některým spolkem z České republiky, ještě pořád hledáme možnosti s kým a jak.

Zpočátku jsme využívali místnost Matice slovenské, teď díky Vládovi Hnojčíkovi, který žije v osijecké městské části Tenja jako já, jsme od městské správy získali bezplatný prostor, což pro nás hodně znamená. Scházíme se tam každé pondělí, kdy máme zkoušky a schůze. Město nám ale pomáhá jiným způsobem, třeba přidělením stánků nebo zařízením turistické prohlídky města při našich akcích aj. Mezi sebou se snažíme mluvit česky, ale když jde o něco důležitého, řekneme si to raději chorvatsky, aby nedošlo k nedorozumění,“ zasmála se Mirjana.  A. Raisová/ar a rodinný archiv

Z Daruvaru do Osijeku

Mirjana Vurdeljová, roz. Vaníčková pochází z Dolního Daruvaru. „Žijí tam ještě matka s bratrem Daliborem, který pracuje v pivovaru,“ říká Mirjana, dcera Karla, který byl českého původu, a Milky ze Sveté Nedelje, chorvatského původu. „Jsem ráda, že se máma naučila česky a mě i mladšímu bratrovi rodiče umožnili, abychom v Daruvaru vychodili českou osmiletku,“ dodala Mirjana, která zavzpomínala na učitelky Annu Kolouchovou a Lenku Janotovou a na Josefa Kulhavého. V Hrubečném Poli se vyučila za mlékařského technika a s manželem Miloradem, který pochází z Rastovce u Ivanova Sela, se vydala za prací do Osijeku. „Oba pracujeme ve výrobně v mlékárně Meggle – já na lince u plnění jogurtů, manžel jako vedoucí provozu. Nelituju, že jsem se odstěhovala do Osijeku, ale Dolní Daruvar mi zůstal v srdci.

S manželem máme dvě dcery, Petru (20), která pracuje jako kuchařka v jedné restauraci, a Marii (16), ta se učí druhým rokem na cukrářku, obě česky rozumí. Petra se od sedmi let zabývá chorvatským folklorem a Marie má ráda koně a jezdectví. Jsem moc ráda, že díky Besedě byla Marie na zimní škole dramatiky v Daruvaru a seznámila se se svými vrstevníky, s nimiž je i dnes v kontaktu. Dvakrát byla s žáky sedmých tříd v Česku a na pobyt má krásné vzpomínky. Manžel také umí česky. V době, kdy chodil v Rastovci do základní školy, česky ho učila  Štefica Kučeková. Jsem vděčná rodině, že mě v mé besední činnosti podporuje. Pro mne má velký význam, když se na některé besední akci setkám s učiteli, kamarády nebo rodinou a můžu si s nimi popovídat,“ uvedla paní Mirjana, která se ve volném čase ráda zabývá ručními pracemi, ale i plaváním, turistikou...

V Česku nás drželi jak kapku na dlani

Po mnoha letech jsem se v Osijeku na Dnech české kultury setkala s Lenkou Janotovou. „Je to vzácná osoba. Zůstala mi ve vzpomínkách a to nejen proto, že byla mou učitelkou, ale i kvůli tomu, že se postarala, aby děti z Daruvarska během domovinské války odjely do Čech. S bratrem jsme byli v Jánských koupelích. Tenkrát mi bylo osmnáct. V ČR jsme byli bez starostí, mohu říci, že nám bylo krásně a nikdy na to, jak se o nás starali, nezapomenu. Já tenkrát pomáhala v prádelně. Vzpomínám si, jak jsme každou neděli chodili na mše. Dokonce i kapesné jsme dostávali. Jednou jsem byla mezi deseti šťastlivci a dostala jsem se na výstavu skla – českého krystalu, která se v Praze koná jednou za sto let, a na koncertě v kostele. Pak si nás hostitelé odvezli k sobě domů, kde jsme si u čaje a cukroví povídali. Byl to neopakovatelný zážitek. Zažila jsem i jednu dojemnou akci, když k nám zavítali hosté z Moravy s programem a při pohledu na tak velké množství dětí se dojetím rozbrečeli.“