„Tak jste nás přece jen našla?“ vítala mě paní Fanynka Liberová a vedla mne do místnosti, kde za stolem seděly pilné končenické Popelky a louskaly ořechy. „Víte, my, sousedky se takhle scházíme, abychom jedna druhé pomohly,“ vysvětlila mi paní domu Fána, jak jí říkají, shodou okolností nejstarší z pěti přítomných žen a, jak jsem se dozvěděla, i jedna z nejstarších členek besední pěvecké skupiny Končeňačky, v které zpívají i Máňa Křivská a Zdenka Tomášková. Kromě zpěvaček k paní Fáně přišly i Milada Havránková a Vlasta Petržálková. Ze skupiny chyběla jen Anička Vrabcová.
Tři členky sboru, to je tedy při práci veselo. Určitě si často zazpívají. „To víte, že se někdy i to stane, ale většinou si povídáme, co je nového, co se komu přihodilo... Ať nám ujde čas,“ řekla paní Máňa, která si nemůže tento způsob louskání vynachválit. „Rozhodně je to lepší než se s tím trápit po večerech sám,“ a paní Milada dodala. „My si k sobě chodíme i jinak na kávu a přátelíme se. Jen na zabíjačky ne. To jsou spíš rodinné akce.“ „Pobavíme se. Je nám spolu hezky a něco užitečného při tom uděláme,“ shodly se ženy, které byly zjevně rády, že je někdo navštívil.
Ořechům se v Končenicích, řekli nám, letos dařilo. Roste v nich dost ořešáků. „My máme čtyři stromy,“ prohlásila Milada. „Letos jsme z nich získali 25 kg jader. Ořechy po sebrání do pytlů necháme sušit na vzduchu, lépe se pak čistí. Paní Máňa i Fána mají po třech stromech ořechů. Marii se letos neurodily, takže jich má jen trochu a to jen z jednoho stromu, ale to prý jim bude stačit. Paní Zdenka má jeden strom a jedno kilo jader. „My máme 30 stromů, ale jen polovina z nich letos urodila. Letos už jsem prodala 50 kg jader. Pro své potřeby si ale nechám jen dva kilogramy, u nás v rodině není o ořechy velký zájem,“ dozvídám se od paní Vlasty.
„Máme žlutá i červená jádra. Výkupci mají větší zájem o žlutá jádra. Za 4 hodiny denně naloupeme 8–10 kilogramů. Prodáváme je za 50 kn za kilogram, ale pamatuju si, že byly i doby, kdy jsme do Rijeky prodávaly za 60 kn/kg. Tam jsou dražší než tady a jdou na odbyt,“ dodala paní Vlasta. „Ořechy se letos louskají celkem dobře a ty, které jdou tíž oddělit od skořápky, těm pomůžeme nožem. Jádro sice praskne, ale pro naše potřeby se dá využít. Neporušená jádra jsou na prodej.“
„Ořechy si kladívkem, nejdřív samy naťukáme“ informovala nás paní Zdenka. Zajímalo nás, jestli při tom pomáhají i muži, aspoň při rozbíjení ořechů? „Ó, ti přijdou, až se bude podávat vařená kořalka a buchty,“ mávne rukou paní domu a šibalsky se přitom usmívá a všechny s ní. Ale přece jen někteří pomohou nebo se aspoň přijdou pobavit, jako je Štěpán Petržálek, Vašek Vrabec a Mirko Havránek.
Dostáváme se až k problematice skladování ořechů. Většina z žen je dává do škrinje jak říkají, tedy do mrazáku. „Tak vydrží nejdéle, až dva roky,“ upřesňuje paní Milada.
„Jsem velmi ráda, že tady moje holky mám,“ pochvaluje si se slzami na krajíčku svou partu paní domu Fána. „Jsou to výborné sousedky. Mají o mě starost a já se necítím tak sama.“ Jako správná hostitelka mě pak vyprovází na zápraží a já se opět ocitám ve tmě tmoucí, ale plná dojmů z nevšedního setkání s nevšedními končenickými Popelkami, které by vsi mohli všichni závidět. Holt – ne nadarmo se říká, že ženy, obzvlášť Češky, jsou pracovité. A to je svatosvatá pravda.   A. Raisová/ar