Připomněl, že je zákonem ucelený model uplatňování menšinových práv, který zahrnuje zvýšení počtu menšinových poslanců z pěti na osm, účast příslušníků menšin v lokálních věcech prostřednictvím rad a představitelů menšin, Radu jako zastřešující instituci, užívání jazyka a písma, výchovu a vzdělávání v menšinovém jazyce a písmu, uskutečňování kulturní autonomie atd. Tolnauer upozornil, že recese a krize vždy vedly k nesnášenlivosti, xenofobii a předsudkům vůči menšinovým skupinám, ale vzkázal také, že menšinová práva nejsou práva navíc, ale prostředek, kterým menšiny mohou mít stejná práva jako všichni ostatní obyvatelé.
„Každý z nás musí dát svůj přínos k budování naší vlasti Chorvatska, ale abychom měli všichni stejná práva, musíme mít i právo být jinačími,“ uvedl Tolnauer a zdůraznil, že vedení menšin je vždy v rukou většiny, která má větší sociální vliv a tím i zodpovědnost.
Několik přítomných připomnělo dobu a podmínky, ve kterých byl v prosinci 2002 nový ústavní zákon o právech národnostních menšin schválený.
Místopředseda Chorvatského sněmu a vyslanec předsedy Sněmu Furio Radin zdůraznil význam faktu, že byl zákon schválen konsenzem.
Jeden z navrhovatelů ústavního zákona, dnes soudce Ústavního soudu, Mato Arlović uvedl, že zákon vychází ze zásady, že právo a svoboda menšin patří menšinám jako civilizační vymoženost, že se nedají a ani nemohou podmiňovat, že jsou fakt, který se má ctít a uplatňovat.
Vyslanec prezidentky Mate Granić řekl, že ústavní zákon překonal časovou prověrku a ovlivnil věrohodnost Chorvatska ve světě, připomněl, že byl první menšinový ústavní zákon schválen v prosinci roku 1991 a že to byla jedna z podmínek pro mezinárodní uznání Chorvatska.
Předseda Chorvatské akademie vědy a umění akademik Zvonko Kusić zdůraznil význam hodnot, na kterých se zakládá chorvatský stát, mezi kterými jsou menšiny jako chorvatské bohatství a průkaz Chorvatska v zahraničí na vysokém místě. „Způsobem, jakým se jako většinové obyvatelstvo díváme na menšiny, zpytujeme také sami sebe a sami sobě určujeme standardy, které nikdy nemohou být dostačující,“ pověděl Kusić. Text Marijan Lipovac, foto Phralipen. Přeložila J. Staňová