V Chorvatsku je čirok novinkou. O této zajímavé rostlině, která pochází z Dálného východu, se od pěstitelů dozvídáme, že má ráda teplo a nesnáší mráz. „My ji pěstujeme více než 15 let, nyní na jednom hektaru. Vyzkoušeli jsme pěstovat nejen čirok vysoký – súdánskou trávu, který využíváme jako krmivo, ale i čirok nízký. Ten pěstujeme na semeno. Výhodou čiroku je, že po posekání obrůstá, takže můžeme pro dobytek mít i čtyřnásobnou sklizeň zeleného krmiva ročně,“ vysvětlil nám J. Málek
Čirok vysoký neboli súdánská tráva, jak lze podle jeho názvu usuzovat, dorůstá do výšky 4 m. „Na našem rodinném hospodářství ho využíváme ke krmení 19 dojnic, a to kvůli tomu, že obsahuje dvojnásobně větší množství proteinů než kukuřice, která jich má 7–8 %. Takové vysoké množství se pozitivně projeví v produkci mléka. Tím, že krmíme čirokem – buď v podobě siláže anebo zelené hmoty – ušetříme prostředky na pořizování přídavků ke krmivům jako je sójová, slunečnicová nebo řepková placka,“ vysvětlil hospodář. Aby zajistil dostatečné množství krmiva pro dobytek, na svých 40 ha pozemků pěstuje kromě čiroku, raouly a jílku italského, z nichž ze všech získává osivo, i oves, kukuřici a triticale. „Súdánskou trávu Málkovi sklízejí na siláž sklízecí řezačkou. „Na zeleno se nevyplácí sklízet. Jestliže se sklízí nižší než 60 cm, může obsahovat toxické látky a jestli naroste výš než 1,5 m, pak jeho tvrdé stonky dojnice nechtějí, takže takový čirok silážujeme a mícháme se šrotem. Sklízíme ho dvakrát ročně – v červenci a v září, nebo čtyřikrát ročně na zelenou hmotu,“ dodávají pěstitelé.
„U čiroku nízkého zrnového existují červené a bílé odrůdy. My už druhý rok sejeme čirok červený, s nímž jsme spokojeni. Sklízíme ho kombajnem na obilí při vlhkosti 11 % v době sklizně kukuřice. Letos jsme z 1 ha sklidili 6 tun, vloni z 1 jitra, čili z 0,57 ha, 5,5 tun. Příští rok ho plánujeme zasít opět na 1 ha. Výkupní cena je 2 kn/kg a kupují ho většinou chovatelé holubů a drobného ptactva.
Výhoda pěstování čiroku spočívá v tom, že půda se hnojí dvojnásobně nižšími dávkami než kukuřice a že čirok nevyžaduje tak kvalitní půdu jako ostatní obiloviny. „Hnojíme NPK 7-20-30. Po setí se může kultivovat a přihnojovat než čirok vyroste do 20 cm výšky, pak se přihnojuje dusíkem asi 100 kg/jitro nebo 200 kg/ha. Musí se postřikovat proti trávě. Proti úzkolistým plevelům používáme Dual Gold. Letos jsme ho použili jednou před jejich vzcházením. Proti širokolistým plevelům jsme po jejich vzejití aplikovali prostředek Banvel.
Existuje ještě čirok cukrový (má vysoký obsah glukózy) a metlový, z něho se vyrábějí košťata a kartáče. Seje se v květnu a dá se využít na výrobu bioplynu. Málkovi ho pro tyto účely ale nevyužívají.

Na semeno
     i krmná ředkev (raoula)
Málkovi se zabývají i pěstováním málo známé raouly (lat. Raphanus sativus) česky ředkve seté olejné nebo krmné ředkve. Vysvětlili nám, že to je kříženec řepice a řepky olejky. „Nepěstujeme ji kvůli oleji, ale jako plodinu na zelené hnojení. A to kvůli tomu, že její kořen dosáhne hluboko, čímž půdu provzdušní a obohacuje živinami. Její další výhodou je, že v létě snese velké sucho. Pěstujeme ji též na semeno – letos to bude už pátý rok. Raoula se seje už v únoru. Tak brzy kvůli tomu, aby ji nestihli napadnout škůdci – dřepčík (buhač). Když se seje později v březnu, dřepčíci jsou schopni všechnu sežrat. Krmnou ředkev není potřeba hnojit. Osivo prodáváme za 10 kn/kg. Z jitra sklidíme 200 kg, bohužel sklizeň kombajnem je ztrátová.
Kromě čiroku a krmné ředkve pěstujeme na semeno i italský jílek (ljulj), u nějž je sklizeň nejlehčí. Na semeno jsme se pokoušeli pěstovat i jetel červený, ale bohužel jsme nebyli spokojeni – většinou nám vymrzl. Dvě sklizně jílku necháváme na krmení nazeleno a třetí sklízíme na semeno,“ řekli nám pěstitelé – průkopníci semenářství v Končenicích, kteří ač nejsou spokojeni se stavem v zemědělství, stále doufají, že se jednou zlepší.       Text A. Raisová, foto ar a rodinný archiv

Mlékařství v Končenicích mizí
V Končenicích, kde měl před 20 lety snad každý dům aspoň jednu krávu, se jejich počet velmi silně snížil. Mlékařstvím se dnes zabývají už jen nejvytrvalejší rodiny. Ostatní mají většinou drůbež a prasata, sem tam se tu najdou ovce a koně, ale těch už je ve vsi také méně a méně.
„Moji rodiče kdysi obdělávali 3 ha půdy a chovali 4 dojnice. My jsme hospodářství zvětšili na nynějších 40 ha a 19 dojnic. Jednu dobu jsme se pokoušeli zabývat i chovem prasat, ale nebyli jsme spokojeni,“ vyprávěl J. Málek o tom, proč se orientovali na zemědělství.