Zajímavý důkaz o tom, co jim z krátkého pobytu v našem kraji utkvělo v paměti, nabízí účastnická knížka dojmů z cesty s názvem Jedeme k moři LIVE. Hned na začátku tam najdeme báseň o Daruvaru z pera Davida Vávry, herce, spisovatele a malíře, který do Chorvatska zavítal i při natáčení známého českého TV pořadu Šumné stopy. V částech natočených v Záhřebu, na Daruvarsku a v Osijeku radil obyvatelům České republiky, že „k moři se má jet pomalu“ a názorně ukázal, co hezkého je v Chorvatsku k vidění, když se chodí „českými stopami“.
Další příspěvek z Daruvaru je také velikonoční říkání, které si pro účely svého studia nahrála Klára Nádaská, ve výpravě představitelka chorvatské menšiny, která žije v České republice a do mikrofonu ho říkala daruvarská krajanka Marie Heroutová. Že je každá příležitost dobrá k prosazování turismu, bylo vidět i v Praze na prosincovém představení knížky Jedeme k moři LIVE, kterého se zúčastnil i Marin Žužul z chorvatského velvyslanectví v Praze. S moravskými Chorvaty se bavil o jejich akcích a také o Chorvatském domu (Hrvatska kuća) v Jevišovce, kde v rámci Sdružení občanů chorvatské národnosti v ČR vzniká muzeum moravských Chorvatů.
To, že národnostní menšiny mohou být velice přitažlivé pro turisty, nejlépe dokládá úspěch domu Romska kuća (Romský dům) v Maglenči u vsi Veliko Trojstvo. Už dva roky je to vyhledávané místo k zastavení padesáti skupin ročně, na různých portálech ji označují za „nejzajímavější jednotlivou turistickou stavbu v županství“. Turistické sdružení Bjelovarsko-bilogorského županství ho dává za příklad dobře fungujícího soukromě-veřejného partnerství a všichni se shodují, že je magnetem, který do Romského domu přivádí turisty, manželský pár Đurđević. Pod jejich vedením to není pouhá výstava, ale interaktivní náhled do života populace Romů-Lovarů, kteří v Chorvatsku žijí už pět století.
Jak je vidět, dobrý recept máme v sousedství. Daruvar a jeho národnostní menšiny se tedy mají kde poučit, jak pro sebe získat příjem od turistů, které do města přivede lázeňská voda. A o velice zajímavém nápadu, který nastínila česká turistická firma Geotour, že „Češi by k moři neměli spěchat“, bychom měli popřemýšlet. Chorvatské dálnice jsou každým rokem dražší a turisté stále více preferují zážitkové dovolené, takže proč jim nenabídnout daruvarský kraj a náš „krajanský turismus“. Ostatně, není to nic nového. O vybudování kempu na končenických rybnících, kde by se na cestě k moři zastavovali čeští turisté, Jednota intenzivně psala ještě před padesáti lety. Samozřejmě, dnes by to chtělo nový plán, ale stojí za to o tom uvažovat. Text V. Daňková, foto vd a Geotour
Svérázný deník z aktivní dovolené
Dostala jsem z Prahy dárek: zajímavý barevný sešitek s názvem Jedeme k moři LIVE. Svérázný deník z aktivní dovolené, strávené poněkud neobvyklým způsobem – dobrodružným cestováním k Jadranu a po jadranských ostrovech střídavě autobusem, lodí, na kole a pěšky. Turistická agentura Geotour ji už řadu let provozuje pod neobvyklým názvem Kololoď.
Společná dovolená na kololodi pro dva chorvatské Čechy s rodilými Čechy a českými Chorvaty byla překvapivou nabídkou Turistické agentury Geotour, čtenářům Jednoty známé z jejich inzerátů. Pro Svaz Čechů to loni byla jedinečná možnost zviditelnit českou menšinu v Chorvatsku a zároveň se dvěma krajanům odvděčit za dobrou spolupráci. Že to byla novinářka Jednoty, shodou okolností Vlatka Daňková, je snad logické a nezpochybnitelné. A že druhým krajanem byl Zvonko Kárník, dlouholetý předseda Radioklubu Jan Hus, který se svými radioamatéry po léta dobrovolně pomáhá při realizaci velkých akcí, jako jsou Dožínky, navíc náruživý cyklista, také snad není třeba vysvětlovat.
Knížku jsem k vlastnímu překvapení přečetla jedním dechem. Zajímavé, vtipné čtení. Lodní deník, doplněný postřehy jednotlivých účastníků zájezdu, jedinečnými kresbami Davida Vávry, starými fotografiemi a také fotografiemi naší novinářky. Pro účastníky určitě jedinečná památka, pro ostatní inspirující knížka. Díky za ni, ale především díky za informaci o Chorvatsku a chorvatských Češích, kteří se takto dostali do povědomí některých dalších lidí v Česku. Kdoví, možná se Daruvar stane oblíbenou destinací alespoň někoho z nich…
Text Libuše Stráníková
