„Virkas jsme poprvé uspořádali jako oslavu šedesáti let působení divadla. Měla to být jednorázová akce, ale měla tak velký úspěch, že v ní pokračujeme dodnes,“ říká M. Hajoš, který divadlo řídí už pětadvacet let, a tím patří mezi několik ředitelů s nejdelším působením ve funkci. Na Virkas přijíždějí ansámbly ze sousedních zemí, stejně tak virovitičtí divadelníci cestují do zahraničí – v srbském Zaječaru, na festivalu Zorana Radmiloviće, se už cítí jako doma a získali tam i nejvyšší festivalové ocenění. Rusko, Rumunsko, Arménie je jen část zemí, v nichž hráli a dostávali ceny. „Málokterý rok uplyne bez alespoň jedné ceny pro naše hry a herce, hodně nás zvou i na mezinárodní festivaly, na kterých je i samotná účast velkým úspěchem.“
Zdejší herce často vidíme i v televizních seriálech a na filmovém plátně, což je další referencí divadla. „My jsme svou kvalitu už dávno prokázali a zcela rovnoprávně působíme na divadelní scéně s kterýmkoli jiným chorvatským divadlem, sledujeme veškeré divadelní směry, jak v divadle pro dospělé, tak v dětském divadle. Výborně spolupracujeme s řadou divadel a institucí, v posledních letech inscenujeme společná představení s Uměleckou akademií Osijek. Myslím si, že to je směr, kterým by měla jít malá regionální divadla.“
Už v první sezóně v roce 1945 připravilo divadlo dokonce devět premiér, ale s vážnější činností začíná v roce 1948, kdy změnilo název na Gradsko kazalište Virovitica (Městské divadlo Virovitica), mělo první rozpočet a zaměstnalo první tři profesionály. V roce 1951 nastupuje období významných úspěchů pod vedením ředitele Stjepana Redera, který divadlo řídil plných třicet let. Potom divadlo získalo status regionálního a stává se střediskem divadelního děje v této části Chorvatska. V následujícím desetiletí se v čele divadla vystřídalo několik osob a v roce 1993 funkci přebírá Miran Hajoš, který je ředitelem dodnes.
Po celých sedm desetiletí působení se divadlo snažilo sledovat trendy, tedy nabídnout kusy podle vkusu publika a popularity autorů, a tak se uvedenou řadou na repertoáru objevovali Držić, Nušić, Popović, Čechov, Gogol, Moliére, Kolar, Nazor, Krleža, Kišon, Brecht, Feydeau, Čopić, Hadžić, Gavran…
Divadlo zabodovalo také s představením podle předloh českých autorů. Dvakrát. Nyní hraje Audienci Václava Havla, a že je o prvního českého prezidenta stále velký zájem, je zřejmé i podle reakcí na dosavadní představení. V sezóně 1999/2000 velice úspěšně uvádělo Osudy dobrého vojáka Švejka Jaroslava Haška.
Obě velké hry podle předloh českých autorů mají pevné vazby s pivem, a tak vznikla i zajímavá spolupráce divadla s daruvarským pivovarem. I Švejkovo Popovické, a také všechny ostatní pivní značky, protože si Josef Švejk rád pochutnal na každém pěnivém moku. A stejně tak i Havlovo Trutnovské na prknech virovitického divadla hrálo daruvarské Staročeško. „Pivovar nám v obou případech dal bedny, z kterých jsme udělali scénografii,“ říká ředitel divadla M. Hajoš. „V Audienci bylo sponzorství omezeno na jednu gratis bednu na každé tři koupené. U Švejka to bylo mnohem lepší – dostali jsme náklaďák piva, které jsme prodali a pro každé představení poslal pivovar sud piva, protože se pivo na jevišti čepovalo. Půjčili nám také výčep,“ vzpomíná ředitel.
„Divadlo Virovitica jde pořád kupředu, chystá nová představení pro každou věkovou skupinu. Právě to je smyslem divadla – nabídnout sezónní repertoár podle principu pro každého něco. V divadle se realizují úspěšné koprodukce a četná vystoupení na festivalech, angažují různí režiséři, střídají se role, obecenstvo, které nyní už vyrůstá s divadlem jako městskou samozřejmostí,“ píše v programové knížce jubilejní výstavy.
Sedmdesáté narozeniny oslavilo totiž divadlo před třemi lety bohatým programem, který vyvrcholil vernisáží výstavy v městském muzeu a promocí knihy 70 tváří divadla Virovitica s přehledem všech premiér od sezóny 1945/46 dodnes. „Když se dnes ze své herecké pozice dívám na své divadlo, vidím vlastně dobře vyhlížejícího sedmdesátníka, moudrého a silného, připraveného pro nové výzvy a nové radosti. Má tu a tam i nějakou tu vrásku, neškodilo by, kdyby se ho trochu více hýčkalo, obzvlášť v dnešních hubených letech,“ píše herec Mijo Pavelko v této knize.
„To, na co mohou být Virovitica a její divadlo nejhrdější, je fakt, že se právě díky působení divadla v tomto prostředí zachovala a udržela měšťanská kultura, nejen formálně, ale také jako účinný princip kulturní činnosti,“ psal svého času vážený divadelní kritik Dalibor Foretić. „Dneska je to profesionální divadlo, které si udrželo styl a způsob hraní, jaké měl i dříve. V časech bouřlivých změn jedni odcházeli a umírali, druzí vyrůstali a dospívali, mladí vystřídali starší, a jedni druhým předávali tajemství herecké dovednosti.“
Do dalšího desetiletí divadlo vstoupilo ve velkém stylu. V sezóně připravilo obvyklých šest premiér a osm představení hraje reprízově. Hvězdou aktuálního repertoáru je hra Audience Václava Havla a další dvě představení – Kdokoli a Bílý mor, dostaly na právě ukončeném festivalu Virkas nejvyšší ocenění obecenstva. Audience se navíc teprve vydává na cestu, už měla řadu úspěšných hostování a připravuje se i na dubnový festival do Tuzly v Bosně a Hercegovině. V neposlední řadě se divadlo chystá i na dalekou cestu, dokonce až do Číny, na festival divadla pro děti a mladé ASSITEJ Artistic Gathering China 2018, pro který je z tisíce pěti set představení z celého světa vybráno osmnáct. Jedním z nich je i virovitická hra Kaštanka podle textu Antona Pavloviče Čehova.
Text M. Pejić, foto mp a archiv divadla

Dvě stě představení za rok
Za letopočet svého vzniku považuje divadlo rok 1945, kdy bylo těsně po druhé světové válce založeno. Ale ještě během války působily divadelní kroužky, které navazovaly na tradici, jež sahá do samého začátku dvacátého století. Dnes má divadlo dvaadvacet zaměstnanců – devět herců (Mijo, Draško, Blanka, Goran, Vlasta, Igor, Snježana, Ana, Mladen) a jednoho profesionálního režiséra, Dražena Ferenčina. V sezóně uvede v průměru šest premiér a celkem dvě stě představení, asi polovinu ve Virovitici, zbytek na hostováních. Na seznamu sehraných her je přes čtyři sta premiér uvedených deset tisíc krát. V divadle usuzují, že se každý občan Virovitice během roku podívá přinejmenším na jednu hru. Kromě festivalu Virkas, který probíhá od poloviny února do poloviny března, divadlo každoročně v srpnu pořádá v rámci oslavy Dne města i Virovitický pouliční festival (VUF).