Karel Bláha, první redaktor českého vysílání, na tu dobu vzpomíná: „Rozhlas byl podporou veřejného informování občanů, a společenský, zábavní a kulturní život, zvláště mladých lidí, se dostal na nové koleje.“ Podnět vyšel od tehdejšího Socialistického svazu pracujících a jeho vedoucího Josipa Hrsana. Ten dostal podporu i od Jednoty v čele s prof. Josefem Matuškem i od Československého svazu. Rozhlas byl rozpoznán jako nová možnost pro kulturní život a vzdělávání krajanů. Prvním redaktorem byl Mile Novaković, hlasatelkou v chorvatštině byla Ružica Linková, redaktorem českého vysílání K. Bláha, hlasatelky Marie Jakubcová, provdaná Končelová, a Ivanka Gajdošová, provdaná Farkašová. Učitel Dalibor Pilát se se skupinou gymnazistů, členů Radioklubu Daruvar angažoval při výrobě ovládacích pultů a dalšího vybavení. V rozhlase pracoval jako technik student elektrotechniky a radioamatér Dobrica Cvjetojević a po něm Josip Valentić. Techničtí nadšenci pomohli instalovat daruvarský vysílač na středních vlnách. Měl výkon 50 W a byl slyšet na vzdálenosti 25 až 35 km od Daruvaru.
Zahájení prvního vysílání Radia Daruvar uvedl 1. května 1968 v rámci tehdejší velké akce Daruvarská setkání J. Hrsan, po něm hovořil předseda Československého svazu Mišo Kmecík. Kronika krajanského života trvala nejdříve půl hodiny, později hodinu, zahajovala ji znělka Kmochovy písně Kolíne, Kolíne, uvádí K. Bláha.
Rozhlas Daruvar později vysílal na ultra krátkých vlnách, vysílač měl výkon 1 KW a dosah přes 40 km. Jako spolupracovníci Rozhlasu působili mnozí daruvarští kulturní pracovníci a novináři, mezi nimi byli Miroslav Kuzle, Vladimír Varat, Zdeňka Pilátová, roz. Klubíčková, Zdenko Jílek, Antonín Horák, Jindřich Staňa, Mira Winsbergerová, Zdenka Zvonarková, roz. Růžičková, Věra Bartošová (Vystydová), Zdenka Táborská, Vlatka Daňková, Zdenka Keková (Turková), Jiřina Staňová, Lenka Lalićová, Alena Raisová a další.
Radio Daruvar dříve patřilo k Lidové univerzitě, od r. 1995 je společností s ručením omezeným (d.o.o.). Většinový podílník je Iva Štenglová z Virovitice, s menší účastí se na vlastnictví podílí město Daruvar a další podílníci. Pro rozhlas i české vysílání je rozhodující financování. Část prostředků je z fondu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání – Agentury pro elektronická média, která každoročně vyhlašuje výběrové řízení na rozdělení 3% z předplatného HRT mezi soukromé rozhlasové a televizní stanice i elektronické publikace. Prostředky jsou však nejisté. V podstatě se za české vysílání dostává kolem třiceti tisíc kun za rok. Jsou každoročně nižší, závisí na počtu uchazečů a získaném počtu bodů. K financování částečně přispívá město a také menšinový poslanecký úřad přispívá na technické vybavení, dozvěděli jsme se v redakci.
Radio Daruvar nejdříve působilo na poschodí budovy Partizan, dnešního Sokola a Chorvatského domu. Později se redakce přestěhovala do budovy dřívějšího Domu zdraví ve Strossmayerově ulici a před několika lety na dnešní adresu Trg Franje Tuđmana 7 ve středu města.
Nejdelší stáž ze všech redaktorů české redakce má paní Lenka Lalićová, rozená Volfová, rodačka z Karviné. Do rozhlasu ji 1. května 1992 přivedla Vlatka Daňková. Od té doby posluchači denně čekají, aby éterem zazněl její příjemný hlas. V redakci jí pomáhaly nebo ji zastupovaly například Alena Raisová, Ludmila Bláhová a Jolana Petrinićová, občas také české učitelky.
L. Lalićová současně na českém vysílání pracuje maximálně dvě hodiny denně, ostatní dobu plní jiné úkoly. Dvakrát týdně aktualitami a zajímavostmi z České republiky pomáhá Český rozhlas 7 – Radio Praha. České učitelky připravují jazykový koutek, B. Šolcová nově čte své autorské pohádky. L. Lalićová uvádí: „Naše pořady jsou menšinová tématika s tím, že nesledujeme stejné věci jako v Jednotě. V první řadě to nejde stihnout, dále musíme sledovat územé, kde máme licenci (chorv. koncesi). Sledujeme Daruvar a okolí, samozřejmě i další místa, kde se děje něco důležitého a velkého.“
Na českém vysílání s L. Lalićovou ze zaměstnanců rozhlasu v současnosti občas spolupracují Željka Čakanićová Heroutová a technikové Dinko Crnković a Libor Šmejkal. Nahrávku do českého vysílání v terénu někdy pořídí i kolegyně Irena Ivanovićová Lastová, před desetiletím to běžně dělal tehdejší zaměstnanec Mato Pejić.
Během týdne se v českém vysílání střídají pravidelné rubriky – Přehled zpráv z České republiky, Z krajanské činnosti – aktuality z besed, rad, úřadu poslance, Menšinová témata, Zajímavosti z České republiky a Rodina a životní styl. Písničky na přání v českém vysílání už nejsou. Posluchači si už ale zvykli, že si písničku mohou objednat v rámci běžného rozvrhu. A rozhlasoví technici se vyznají i v české hudbě, s úsměvem říká paní Lalićová.
Od sedmdesátých do devadesátých let byla pro české vysílání Radia Daruvar takřka synonymem paní Zdenka Zvonarková. Přitom se do něj prý dostala skoro náhodou. V závěrečném ročníku gymnázia se přihlásila na konkurz za nástupce výborného redaktora a novináře, učitele Vladimíra Varata, a místo dostala. „Zamilovala jsem se do rozhlasu. Měla jsem výborné spolupracovníky a posluchači – ti byli pro mne vzpruhou k činnosti. Bylo to atraktivní povolání, moc mě to bavilo a měla jsem ho moc ráda.“
Díky českému vysílání se realizovala spolupráce s tehdejším Radiem Záhřeb a Radií Prahou a Brnem, od kterých redakce dostala darem mikrofony a další technická zařízení. Během svého působení Z. Zvonarková zapojila do práce v české redakci mnoho mladých lidí. Její vysílání se velmi poslouchalo i v době domovinské války, a to po celém Chorvatsku. Vždy byla dobrá spolupráce s redakcí Jednoty, její novináři občas připravovali zprávy.
Dřívější vysílání v české řeči se podle paní Zvonarkové sestávalo z lokálních zpráv, reportáží a písniček na přání. V neděli pak byl týdenní přehled zpráv. „Bylo to zajímavé, lidé nám psali pohledy, na nich si přáli písničku a navrhovali, o čem bychom mohli vysílat,“ říká. Nejraději prý měla posluchače a odezvu, když se k ní hlásili, a hlásí se dodnes. „Nejlepší je, když pořady připravuješ pro lidi a když z reakcí cítíš, že je připravuješ dobře.“
S ředitelem Radia Daruvar Kristijanem Štenglem jsme telefonovali právě v době, když na náměstí probíhala velká oslava 50 let rozhlasu i české relace. O významu tohoto jubilea uvedl: „Znamená to velmi mnoho pro toto prostředí i občany Daruvaru. Důležité je, že se podařilo rozhlas po všechna ta léta zachovat, budeme o to usilovat i dále. Závisí to i na politickém klimatu, kdyby záleželo jen na hospodářství, bylo by to těžké.
Pozvali jsme na oslavu všechny, jsou mezi námi i první redaktoři. Nabídli jsme Daruvařanům pohoštění i vystoupení hudebních skupin a mladých zpěváků ze Záhřebu, Bjelovaru a odjinud.“
O českém vysílání a jeho budoucnosti K. Štengl řekl: „Daruvar je multikulturní prostředí s mnoha menšinami, mezi kterými předčí česká. Je zapotřebí pečovat o menšinovou kulturu a jazyk. V českém vysílání se bude pokračovat jako dosud, nechceme se ho vzdát, je to velmi důležité. Dokonce jsme se právě přihlásili i na soutěž investigativního novinářství v souvislosti s národnostními menšinami.“
Radio Daruvar před nějakou dobou přesunul termín českého vysílání na půl sedmou večer. Podle ředitele kvůli racionalizaci, aby redaktoři nemuseli zůstávat déle v práci nebo přicházet po pracovní době. Na závěr konstatoval: „Je důležité zachovat vysílání a kulturu. K tomu je ovšem zapotřebí hodně pochopení, sil a samozřejmě i prostředků.“
Věříme, že české vysílání Radia Daruvar, které má své věrné posluchače, bude žít ještě dlouhá léta, a tak pomůže zachovat živou českou řeč. Text Ž. Podsedník, foto žp a archiv
