Matea je asistentkou loutkářství na akademii, přednáší na akademii loutkářství, hraje v divadle v Osijeku a ve Vukovaru a pomáhá při režírování. Mateu známe z divadel do-lanské Besedy, je z divadelní rodiny.
Divadelní seminář, který uspořádala divadelní rada Svazu Čechů, zahájila předsedkyně rady Mája Krejčová. Začal cvičeními na zahřátí těla, mozku a hlasu. Účastníky semináře, bylo jich dvacet tři, přiváděla do situací, se kterými se divadelník běžně setkává na jevišti. Ty jsme potom společně řešili, ať už se jednalo o výstup na jeviště, orientování se na něm, spolupráci mezi herci, kontakt s rekvizitami na jevišti... Při tom všem bylo zdůrazněno, že to, co hrajeme, musí být skutečné věrohodné, že svou roli musíme žít.
Vyzkoušeli jsme si situace, kdy herec nemá repliku, ale musí vyjádřit city, vztah k ostatním hercům na jevišti. Nikdo z účastníků semináře neseděl, všichni se velice aktivně podíleli na každé situaci, každý se mohl vyjádřit k tomu, co se dělo kolem něj. Průběh semináře všichni účastníci ohodnotili jako úspěšný a velice užitečný.
Na konci semináře Matea Bublićová vyjádřila své potěšení z toho, že mohla vést seminář doma – v Daruvaru s krajanskými divadelníky – a že ráda znovu přijde, jestli to uznáme za potřebné a užitečné. Uvedla, že je pyšná, když se setká se selektory, kteří hodnotili naše divadelní přehlídky, protože říkají: Ty jsi tam od těch Čechů, co dělají dobrá divadla! A při tom všichni chválí naše ochotnické divadelnictví. Zdůrazňují, že je na našich hrách znát, s jakou radostí a se srdcem je připravujeme, a jak velice se snažíme zachovat si jazyk. Je zřejmé, s jakým potěšením a láskou se tady pečuje o divadlo. Přidala, že by se při těchto slovech mohla rozplakat. Ne všude lidi tak kamarádí jako tady, jak v divadelnictví, tak při folkloru i zpěvu. Zdůraznila svou hrdost na to, že k nám patří.
Na otázku, zda by se pustila do režie, odpověděla, že možná za deset let, až získá dostatek zkušeností, ale že její láskou je loutkářství a zatím chce dělat loutkové hry. Rozloučili jsme se malým dárkem a s přáním znovu se setkat na divadelním semináři. Text Marie Selicharová, foto js
