Tři dny rychlého kursu scénického umění hrou, který se konal od 7. do 9. února 2020 v daruvarské české škole a v Českém domě, proběhly nejen ve znamení velké odezvy dětí, ale také ve skvělém ovzduší. Výsledek byl pozoruhodný, rodiče a příbuzní žáků ho zhlédli v nedělní závěrečné dílně.
Jdeme ale od začátku. V pátek odpoledne se všichni zájemci o školu sotva vešli do jedné z učeben, kde je uvítala učitelka Světluška Prokopićová, která zimní školu po celou dobu vede. „Někteří z vás se ani nenarodili, když jsme zimní školu zahájili,“ řekla při uvítání žáků z Daruvaru a Končenic a jejich obvodních škol a z Dežanovce. Děti pozdravily také představitelky pořadatelů – předsedkyně Svazu Čechů Anna-Marie Štrumlová Tučková a ředitelka české školy Komenského Marie Válková. Potom byly děti rozděleny do skupin podle věku a ve třídách s učitelkami hráli různé divadelní hry. Výtvarníci se hned pustili do vytváření pozvánek, kulis a doplňků, připravovala se i výstava k deseti letům zimní školy. Dalšího dne začali nacvičovat tance a písničky, scénické obrazy...
Minulých deset let měla zimní škola pokaždé nějaký motiv, nebo se věnovala některé události či osobnosti. Letos padla volba na Boženu Němcovou, nejznámější českou spisovatelku, která se narodila přede dvěma sty lety. Božena Němcová, kterou všichni známe alespoň podle jejího nejdůležitějšího díla, románu Babička, přesto, že žila krátce, jen dvaačtyřicet let, zanechala velké dílo, jak prózu, tak poezii. Psala povídky, novely, zapisovala lidové zvyky a obyčeje, překládala... Pořadatelé zimní školy se rozhodli pro poetickou pohádku O labuti, a aby se do inscenace zapojili všechny děti, divadélko zahrnovalo několik tanečních a pěveckých bodů. Po hrách a nacvičování v učebnách české školy se závěrečná část zimní školy konala v sále Českého národního domu, a po generálce v neděli před obrovským obecenstvem uvedla ukázku ze svého díla.
Závěrečný program uváděla učitelka Jitka Staňová Brdarová, která vyzvala početné návštěvníky k prohlídce bohaté výstavy o všech deseti zimních školách. „Iniciátorkou akce byla tehdejší předsedkyně Svazu a ředitelka daruvarské české školy Lenka Janotová, která chtěla něčím zpestřit zimní prázdniny, a protože volba padla na divadlo, úkol dostala Světluška Prokopićová,“ řekla a pozvala učitelku Prokopićovou na jeviště.
„Pro mě to byla velká výzva – udělat něco zábavného, něco, co by děti bavilo a zároveň poučilo,“ řekla S. Prokopićová a dodala, že jedním z cílů školy bylo ukázat, že se divadlo může udělat z čehokoliv, tedy nejen z dramatického scénáře, ale také z pohádky, povídky, básně, písně, dokonce i z odborného textu. První dva ročníky byly věnované několika kratším ukázkám jako třeba o Gutenbergovi, Komenském, Vltavě... V dalších ročnících byly tématy Kačenka z Orlických hor, český Honza, muzeum bajek, les, Karel IV., Josef Lada a sto let České republiky.
Potom jeviště patřilo jen dětem – sto třicet návštěvníků letošní zimní školy se rozutíkalo po prknech, která znamenají svět, a v přesvědčivých kostýmech a před scénografií, kterou sami připravili, hráli, tančili, zpívali a do toho zakomponovali poetickou pohádku o princi proměněném v labuť a o princezně, která se do něho přesto zamilovala, a tak ho vysvobodila. Dlouhý bouřlivý potlesk početného obecenstva zřejmě ukázal, že se jim dílo velice dobře povedlo, a že zimní škola tvořivé dramatiky nemá jen bohatou minulost, ale také slibnou budoucnost. Text Mato Pejić, foto mp a js
Křest knihy V království divadel
K jubileu zimní školy vyšla i krásná obrázková knížka, která je vlastně svérázným vedlejším produktem zimní školy. Autorkou knihy je Světluška Prokopićová, která usoudila, že by bylo škoda, aby velké množství divadelních představení, která připravovala k různým příležitostem od školních besídek, soutěží LiDraNo k zimní škole tvořivé dramatiky, nebyly k dispozici učitelům a žákům. „Odešla jsem s tím nápadem do Jednoty k ředitelce Lidiji Dujmenovićové a setkala se s velkým pochopením,“ řekla S. Prokopićová a poděkovala všem, kteří se podíleli na zpracování knihy – ilustrátorce Jarušce Pihýrové, grafičce Michaele Kolárové, korektorce Janě Staňové a zesnulé lektorce Marii Sohrové. Kniha obsahuje i několik divadel přeložených do chorvatštiny. O tom, jak se mu na překladech pracovalo, povykládal Mato Pejić. Redaktorka knihy, pojmenované V království divadel, byla Anna-Marie Štrumlová Tučková, která řekla, že knihu, která obsahuje pětadvacet divadélek, rozdělila na tři části, a v poslední že jsou také hry z programu zimní školy.
Dvacítka pomahačů
Aby všechno dopadlo jak mělo, postarala se dvacítka pomahačů, učitelek českých škol pod dozorem Světlušky Prokopićové: Jasminka Brkićová Strejčková, Jitka Jílková, Ivana Hubinková, Iveta Sochorová Toufarová, Michaela Růžičková, Jitka Janotová Doležalová, Elenka Podsedníková, Emilie Sedláčková, Jitka Staňová Brdarová, Željka Zadrová, Silvana Zemanová Orozovićová, Táňa Kočí Valdgoniová a Eva Horvatová se staraly o zvuk, Anita Resová, která za pomoci Miroslavy Veltruské vedla výtvarníky, Zdenka Slivarová a Jana Staňová, které připravovaly výstavu, pomáhaly také dvě studentky z olomoucké fakulty, o světla se staral Josef Valenta, program natočil Míro Janota, diplomy připravila Jednota.
