Hned ve středu večer 29. prosince 2020 jsme se zase sešli v Českém domě v Končenicích na další domluvu, kdy a kam pomoc odvezeme. Pan starosta obce Zlatko Bakunić a předsedkyně končenické Besedy Alenka Vaněčková měli návrh, se kterým jsme všichni souhlasili. Chtěli jsme věci zavézt přímo do vesnic a odevzdat je místním lidem. Pomohl nám Slobodan Davidović, který se na Baniji narodil a nyní žije v Končenicích. Ochotně nabídl pomoc jako průvodce. Starosta domluvil s majitelem Streck metali d.o.o. aby propůjčil kamion a kombi vozidlo i s řidiči. Druhé kombi vozidlo a osobní automobil i s řidiči, zaměstnanci komunální služby, zajistila obec.
Ráno o páté hodině 31. prosince jeden osobní automobil, dvě kombi vozidla, kamion a šestnáct dobrovolníků vyrazilo za velice ošklivého a chladného počasí na cestu. Pršelo, ale nám to nevadilo. V dobré společnosti a s dobrým, hřejivým pocitem, že jedeme pomoci, nabídnout deky, oblečení, potraviny a hygienické potřeby bylo silnější než chladné počasí a déšť.
Protože bylo brzy ráno a pršelo, bylo všude ticho a prázdno. Ulice v Petrinji byly vyklízené, ale pohled na rozbitá stavení a střechy mrazivý. Petrinjou jsme projeli směrem k vesnicím, kde jsou cesty moc špatné, jedna byla dokonce bez asfaltu. Většinou bylo všude tma, bez proudu. Ticho. Potkávali jsme zaměstnance elektrodistribučního podniku HEP, kteří se snažili, aby všechny domácnosti co nejdříve proud dostaly. Navštívili jsme vesnice Cepeliš, Pecki, Luščani, Majski Trtnik a potom jsme se dostali na cestu do vesnice Gora a dali se kolem Sisku do vsi Sela, z níž jsme se dostali do Jazveniku.
Všude rozbité domy, lidé na dvorech. Nabízeli jsme všem řadou něco z naší donace. Všichni ve všech vesnicích potřebovali vodu. Velice často také materiál, aby mohly rozbité střechy aspoň překrýt. Ostýchavě říkali, co potřebují. Na otázku, co ještě potřebují, velice skromně odpověděli, to, co jsme vám řekli, ostatní odvezte dál, možná to někdo bude potřebovat víc než my. Ze dvora nechtěli nebo nemohli, protože mají dobytek, prasata, ovce nebo drůbež.
Obyvatelé působili vystrašeně, unaveně. Auta a traktory měli zaparkované uprostřed dvora, v nich spali. Do domu buďto nemohli, nebo se báli, každou chvíli se vše třáslo a neměli jistotu, že ještě něco nespadne. Smutný pohled byl na ty, kteří se vystěhovali do garáže nebo z igelitu udělaného provizorního prostoru, kde si podle možnosti něco uvařili nebo se především schovali před deštěm.
Polovičku donace jsme rozdělili cestou. Ostatní jsme vyložili v Národním domě v Jazveniku. I v Jazveniku jsou mnohé domy poškozené, některé jsou dokonce nepoužitelné. Na parkovišti u Domu byl předseda České besedy Zvonko Příhoda. Nedaleko je zbrojnice hasičského spolku, do které odpoledne dorazila další donace s pitnou vodou a jinými potřebami.
Pozdě odpoledne jsme se zmrzlí a spokojení vraceli do svých domovů, kde na nás čekali rodiny a kamarádi, abychom v teplém domově přivítali Nový rok. Vím, že mnohé rodiny letos takové pohodlí neměly, proto doufáme, že nejhorší rok máme za sebou a letošní nám všem přinese více zdraví a klidu. Touto cestou chci poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na donaci podíleli. Text a foto Liduška Orozovićová