Předsedkyně Besedy Jiřinka Vidovićová přivítala členy a hosty, mezi nimiž byla představitelka Sisacko-moslavinského županství Sonja Čatićová a místopředsedkyně Besedy z Jazveniku Vlasta Kokićová a vyřídila pozdravy z úřadů velvyslance a sněmového poslance. Poděkovala za podporu Radě pro národnostní menšiny, županství a městu, díky kterým se Dny české kultury konají.
Vlatka Daňková úvodem k přednášce Historie krajanského divadla v Chorvatsku přirovnala sisackou skupinu Panika k drahokamu v koruně českého divadelního ochotnictví v Chorvatsku. Představila svou dosavadní práci na přípravě třinácti esejů na toto téma, které jsou uveřejněny na webové stránce kazaliste.hr. Přednášela o začátcích organizování krajanů, o prvních divadelních představeních v Záhřebu v roce 1874 a v Lipovci v roce 1890 a například v Prekopakře v roce 1911. Zauvažovala o kultuře navštěvování divadla v Česku a pokusila se srovnat počet 2500 českých divadelních skupin oproti 236 divadelním skupinám v Chorvatsku. Postupně probírala zlaté období krajanského divadla mezi dvěma válkami, kdy působily spolky v 64 městech a vesnicích, kdy krajanské spolky spolupracovaly i s Chorvatským národním divadlem, až do útlumu na začátku druhé světové války, kdy se čeští učitelé vrátili do vlasti, české spolky byly zakázány a české domy zabaveny. K oživení divadla došlo po druhé světové válce, komunita však při reemigraci přišla o řadu významných pracovníků, a tak byl počet uváděných divadel mnohem menší. V šedesátých letech se chystaly operety, v osmdesátých se pořádaly kurzy pro divadelníky. Závěr přednášky byl zaměřen na současnost – v dnešní době se na přehlídce uvádělo kolem čtrnácti her, většinou šlo o autorské veselohry. Za tu dobu divadlo v Česku velmi pokročilo a věnuje se mnoha novým formám. O jubilující sisacké skupině uvedla, že se režisérovi podařilo představením vdechnout krásnou českou poetiku. Přednášející se přimluvila pro další pokrok.
Jiřinka Vidovićová pak s vedoucí skupiny Panika ve formě rozhovoru probrala patnáct let jejího působení. Začátky sahají do roku 2007, kdy se skupinou ve čtvrti Zeleni brijeg spolupracovala česká učitelka Helena Kresová. První představení byla hra Blaženky Šimíkové, ve které hrály čtyři ženské postavy. Skupina dokonce jela do Daruvaru, aby si vyzkoušela, jak to vypadá na jevišti. Premiéra byla v sisackém divadle Kazalište 21, kde je „jeviště, na kterém se nejlépe hraje,“ jak uvedla K. Mulanovićová. Divadlo se v současnosti opravuje po zemětřesení. V rozhovoru byly uvedeny názvy dalších představení, jako je Co dokáže panika, Brutální čin, Comedia finita či Podvedená lichvářka. Milníkem v roce 2012 byl začátek spolupráce s režisérem Silvije Vadlou. Začala Pohádkou pošťáckou, pokračovala Příběhy dobrého vojáka Švejka, Princem Bajajou a dalšími. Představení měla velký úspěch, s Novými příběhy se skupina dostala na festival chorvatských divadelních amatérů a dostala cenu za vynalézavost. Po Gottlandu byly připraveny Případy Daniela Harmse, ale představení se nehrálo kvůli pandemii. V loňském roce skupina připravila Čapkovu Pohádku tuláckou a dostala za ni pochvaly selektorky Chorvatského sněmu kultury. K. Mulanovićová poděkovala S. Vadlovi, všem hercům a spolupracovníkům, Nikolovi Vidovićovi, který všechno dokumentuje a Jiřince Vidovićové za organizaci a přípravu pozvánek, plakátů a veškerých materiálů.
Režisér Silvije Vadla poděkoval za příležitost spolupracovat se skupinou, vyslovil spoustu krásných slov. Nastínil složitou situaci s divadelním prostorem, ale: „Kdo nechce, najde si záminku, a kdo chce, najde způsob. Proto dnes tady oslavujeme divadlo, které mělo premiéru, které přestálo pandemii i zemětřesení...“ Uvedl, že jako méně je více, tak ho menšina vždy inspiruje a nadchne.
Pěvecká skupina pod vedením Margarety Klobučarové zazpívala písně, většinou lidové, které byly součástí dosavadních divadelních her. Divadelní skupina dostala k jubileu krásný a výborný dort se Švejkem a všichni účastníci večera besedovali při vkusně připraveném občerstvení a v příjemné přátelské náladě.   Text a foto Ž. Podsedník