Jsem studentka z Brna, a právě teď dokončuji na Masarykově univerzitě magisterský program oboru Český jazyk a literatura se specializací na češtinu pro cizince. Jednou tedy ze mě bude učitelka češtiny pro cizince. I z tohoto důvodu jsem se rozhodla přihlásit na Erasmus+. Velmi jsem toužila získat učitelskou praxi v zahraničí a myslím si, že jsem si nemohla vybrat lepší místo než právě Daruvar. Netušila jsem, že v Chorvatsku existuje takto početná česká menšina. Zaujalo mě to, chtěla jsem vás poznat, seznámit se s vaším způsobem života, a tak jsem se vydala na cestu.
Od začátku jsem úzce spolupracovala s Jitkou Staňovou Brdarovou, která byla tak moc hodná, že se mě ujala. Byla mi tou nejlepší mentorkou, jakou jsem si mohla přát. Představila mě zdejší komunitě, přivedla mě mezi své žáky, mnoho mě toho naučila a během celého pobytu mi byla skvělou průvodkyní.
Působila jsem na České základní škole Jana Amose Komenského, kde jsem pomáhala s výukou českého jazyka v pátých a osmých třídách. Pamatuji si, jak jsem byla nervózní, když jsem se musela poprvé postavit před třídu a když se na mě upřelo třináct párů cizích očí. Od té doby jsem ušla dlouhou cestu. Po pěti měsících jsem nabyla trochu sebevědomí a velké díky za to patří také mým studentům, kteří se mnou spolupracovali a měli se mnou trpělivost, přestože ne vždy se mi vše povedlo tak, jak jsem si přála.
Soustředila jsem se primárně na rozvoj slovní zásoby, a tak jsem se se studenty bavila například o sociálních sítích, volnočasových aktivitách, jídle i sportu. Velmi jsem se snažila, aby to bylo pro žáky nějakým způsobem zajímavé a poutavé, proto jsme hráli různé hry: Člověče, Kahoot nebo pexeso. Jestli je to bavilo, na to s jistotou odpovědět nedokážu. Musíte se zeptat 5. A, 5. B, 8. A nebo 8. B.
Do školy jsem chodila čtyřikrát až pětkrát týdně a ve volném čase jsem se seznamovala s městem a s českou komunitou. Hned na začátku svého pobytu jsem zavítala na končenické hody. Velmi mě překvapilo, s jakou ochotou mě lidé přijali mezi sebe. Musím říct, že je to něco, na co nejsem zvyklá a co jsem určitě nečekala. Všichni tu držíte pospolu, navzájem si pomáháte a opravdu se snažíte, aby se u vás kdokoliv nový cítil jako doma. A přesně takto jsem se u vás cítila já. Jako doma. Je to něco, na co můžete být pyšní a možná je to jeden z důvodů, proč se tu všem, kteří k vám z Česka zavítají, tak moc líbí. Navštívila jsem tu spoustu místních akcí a vždy jsem žasla nad tím, jak si stále zachováváte české tradice, které v Česku postupem času bohužel zanikají, a jak jste pohostinní, přívětiví a otevření.
V Daruvaru jsem si naprosto zamilovala městský park a jezero. Během podzimu jsem tam byla každý večer, protože jsem si opravdu vychutnávala nádherné západy slunce, které v Brně už jen tak neuvidím. Velmi často jste mě také mohli potkat ve Špici, kam jsem chodila na výbornou kávu, nebo v Orientu, kam jsem pravidelně chodila na ten nejlepší chorvatský burek. Do Snacku jsem zase občas zašla na gemišt, což je pro mě stále asi jeden z nejzajímavějších chorvatských nápojů. Kdo by to byl řekl, že bílé víno s perlivou vodou bude chutnat tak dobře? Stále je to pro mě velmi zvláštní kombinace, ale opravdu jsem si ji oblíbila.
Pokud jsem zrovna neučila nebo se neúčastnila nějaké kulturní události, tak jsem cestovala. Podívala jsem se například do Sisku. Tam jsem navštívila základní školu, kde se učí čeština podle modelu C, což bylo opět velmi obohacující. Několikrát jsem byla v Záhřebu, pak třeba v Lipiku nebo v Lipovci. S osmáky jsem se zase vydala do Ivanova Sela, kde jsem se toho mnoho dozvěděla o prvních přistěhovalcích. S učitelským sborem jsem vyjela do Rijeky a Istrie, kde jsem si dokonce zaplavala v moři.
Bylo toho opravdu hodně. Do Daruvaru jsem jela s očekáváním, že třeba někoho něco naučím, ale myslím si, že jsem se toho od vás naučila mnohem víc, než jste se vy naučili ode mě. Z vašeho krásného města odjíždím jako o dost bohatší člověk. Odvážím si s sebou skvělé vzpomínky, zkušenosti i vědomosti a také nová přátelství. Teď mě v Brně čeká psaní diplomové práce a závěrečná státní zkouška. A co bude dál? Kdo ví. Ale jsem si jistá, že jsem v Daruvaru nebyla naposledy a že se ještě velmi ráda vrátím. Děkuji vám všem za nabídnutou pomoc, milá slova i podporu. Bez vás by to nikdy nemohlo být tak krásné a jedinečné. Doufám, že se zase velmi brzy uvidíme. Mějte se krásně a na shledanou!
S pozdravem, Kateřina Frecerová
