Do krajanského dění se zapojila už jako dívenka, kdy tančila u strýčka Ambrože v České besedě Daruvar.
Výčet všech jejích aktivit nezná mezí, takže je až kupodivu, jak může kromě své práce v mlékárně Dukat stihnout i další aktivity, jakými jsou zdobení láhví malováním a broušením. „To je moje hobby, na to si čas prostě musím udělat. Baví mě to a psychicky si u toho odpočinu,“ vysvětluje sympatická Blaženka a vypráví svůj životní příběh, který ji z Daruvaru zavál do Bjelovaru.
TRÉGLAVA–DARUVAR–BJELOVAR
„Narodila jsem se v Pakraci, ale žila jsem v Tréglavě u Ivanova Sela, odkud pochází můj tatínek Alois, mistr klempíř. Maminka Zdenka, roz. Dostálová je ze vsi Munije. Do 5. třídy jsem chodila do Ivanova Sela, pak jsem pokračovala v daruvarské české škole, kde jsem zpívala ve sboru pod vedením Jaroslava Klubíčka. Do Daruvaru jsem se s rodiči přestěhovala, protože můj tatínek pracoval v Dalitu a maminka jako uklízečka v podniku OTP, určitou dobu i v Jednotě, pak i v hotelu Termal. Mám o patnáct měsíců mladší sestru Adélku Kaňkovou, která též žije v Bjelovaru. Na daruvarskou českou školu mám hezké vzpomínky, zvlášť na třídní Míru Borošovou. Občas se mi povede sejít se i se spolužačkami Vesnou Liberovou a Zdravkou Nađovou. Potom, co jsem vystudovala Technickou školu v Daruvaru, obor strojírenství, jsem nemohla dostat práci a dva roky jsem v zádruze skládala kinder vajíčka. Po domovinské válce jsem v hotelu Termal pracovala jako číšnice. Tam jsem se seznámila s manželem Mariem a následovala jsem ho do Bjelovaru. Před pár lety jsme se ale rozvedli. Máme spolu tři syny – Ivana Zvonimira (1994), on je informatický odborník v Záhřebu, pracuje ve firmě RealNetworks, vystudoval přírodovědecko-matematickou fakultu a hraje kopanou, je brankářem. Luka (2006) chodí do 2. ročníku střední řemeslnické školy, obor elektromechanika – jemná mechanika. Alessandr (1999) vystudoval policejní akademii v Záhřebu a hned nastoupal v policii v Bjelovaru, také hraje fotbal.
ZE SLÉVÁRNY DO MLÉKÁRNY
Přestože mým přáním bylo stát se kadeřnicí, nestalo se tak, a já se, díky přání mého otce stala soustružnicí. Vždycky jsem ráda pracovala s železem a pomáhala jsem otci. V Bjelovaru jsem sedmnáct let pracovala ve slévárně, až do její likvidace. Vyráběly se tam součástky pro zemědělské stroje. Vystřídala jsem tam snad všechna místa od lití železa, přes modelárnu až k laboratoři. Pracovala jsem pár let i v pekařství, pak jako číšnice a také ve svém oboru jako soustružnice v podniku Opruga v Bjelovaru, kde jsem byla i kontrolorkou. V posledních pěti letech pracuji v mlékárně Dukat na lince tavených sýrů. Denně vyrobíme 20 tun. V práci jsem spokojená, stejně jako v soukromém životě. Nyní žiji s partnerem Draženem Kotarcem, který má z prvního manželství tři děti jako já, je ve vojenském důchodu. Po všelijakých peripetiích, které jsem zažila, jsem konečně šťastná.
Doma jsme jinak, než česky nemluvili, a tak tomu i zůstalo. Se všemi syny mluvím česky i chorvatsky. Jsem ráda, že se česky domluvíme. Už několikrát jsem se přesvědčila, že mi to v životě může pomoci. Moje české kořeny se nezapřou – česky mluvím i se sestrou a s rodiči, nyní češtině učím i partnera. Moji předkové, a to nejen maminčini, ale i tatínkovi, pocházejí z Česka. Větší část se do Tréglavy přistěhovala z Moravy.”
AKTIVITA V ČESKÉ BESEDĚ DARUVAR
Kromě nynější aktivity v České obci Bjelovar byla Blaženka zapojena i do činnosti České besedy Daruvar. „Tam jsem se zapojila hned po osmileté české základní škole, kolem roku 1987. Tančila jsem v besedním souboru strýčka Ambrože, tenkrát se ještě nejednalo o Holubičku. Na tu dobu ráda vzpomínám. Mým nejčastějším tanečním partnerem byl Jaromír Milde. V souboru tančila i má sestra Adélka, která je nyní též velice angažovaná v Obci. Chodily tam i kamarádky Vesna Liberová a Jasna Kaňková. Ráda vzpomínám nejen na naše vystoupení a přátelská setkání, ale i na cestování. V té době jsme toho mnoho krásného zažili. Vzpomínám si třeba na cestu auto karavanem, když jsme jeli kvůli Daruvarským setkáním (Daruvarski susreti) na různá místa, kde jsme pak vystupovali. Měla to být pozvánka pro ostatní, aby se Daruvarských setkání zúčastnili. Tenkrát jsme jeli kolem a okolo. Naše turné začalo v Daruvaru, pak jsme byli v Pakraci, Podravské Slatině, Slavonském Brodu, Iloku, Vukovaru, Vinkovcích, Đakovu, Osijeku a v Belém Manastiru. Myslím, že když jsme to všechno objeli, vraceli jsme se zpět do Daruvaru přes Virovitici. Byl to celodenní, jeden z nejnáročnějších výletů, který jsem kdy zažila. Strýček Ambrož ale pak onemocněl, potom začala domovinská válka a my přestali do daruvarské Besedy chodit a s mým tančením byl konec. Poté následovaly vdavky a stěhování do Bjelovaru, ale tím má krajanská činnost neskončila. Zapojila jsem se zde do činnosti Obce,“ řekla nám Blaženka.
KVĚTINY, ZVÍŘATA, CESTOVÁNÍ
Blaženka miluje květiny, které ráda fotografuje a my je můžeme obdivovat na jejím facebookovém profilu. „Mám jich plnou zahrádku. Také ráda pěstuju zeleninu všeho druhu: – Udělá mi radost, když něco sama vypěstuju. Můj byt je plný květin, které mi zlepšují život.“ Říká se přece, že kdo má rád květiny, má rád i zvířata. Blaženka má pejska, kterému věnuje svůj volný čas, stejně jako rybičkám. Samozřejmě, že i cestování je jedním z jejích hobby. „Snad nejdále jsem byla ve Španělsku. Nejvíc cestuji s Českou obcí. Byli jsme v Rijece, v Česku, ale jezdíme i po celém Chorvatsku.“ Text a foto A. Raisová a rodinný archiv

SKLENĚNÉ HOBBY
Každý z nás má nějaký ventil, který umožní psychicky si odpočinout. Pro Blaženku je to zdobení skleněných láhví, ať už malováním nebo broušením. „Po večerech, když mám po práci, si na to najdu čas. Začala jsem broušením ruční bruskou. To dělám už osm let. Nyní asi rok obrázky na láhve maluji akrylovými barvami na sklo. Dokonce si tak i přivydělávám. Maluju ráda už od základní školy, když jsem chodila k paní učitelce Míře Borošové do výtvarné skupiny. Moje zdobené láhve se dají využít jako dárek ke všem příležitostem. Všechno, co udělám reklamuji na facebooku a mohu říci, že zájem je. Všichni totiž vědí, že se tím zabývám a často mi volají, když potřebují dárek k výročí svatby, k narozeninám, k besedním akcím a podobně.”