K této návštěvě došlo celkem náhodně. Člen České besedy Končenice Davor Ambroš byl na podzim pracovně na Veletrhu cestovního ruchu v Brně. Tam viděl maškarní průvod, se kterým se dal do řeči, a už se navázaly kontakty s Besedou. Milevské maškary jsou spolek pro udržování tradic, jejich předsedou je Karel Procházka. Ten se spojil s předsedkyní České besedy Končenice Kristinou Kvapilovou, se kterou začali řešit možnosti návštěvy. Po domluvě s organizátorem letošního končenického maškarního průvodu – laufrem Andrejem Rohlíkem bylo dohodnuto, že maškarádi Končenicemi projdou o týden dříve (jak to ostatně bylo i v některých předchozích letech, když se představovali na Fašniku v Záhřebu, v Rijece a na Viru) aby se poprvé mohli ukázat také v Čechách.
Zájezd Končenických byl krátký a poměrně náročný. Domácí pro ně připravili nabitý program. V Milevsku jsou na své maškary hrdí, a proto zde naleznete Muzeum věnováno právě maskám. Sídlí v někdejší spořitelně a je interaktivní. V malém kinosále se promítají nahrávky z dřívějších ročníků a řada masek je k vyzkoušení – tomu Končeničtí neodolali. Po Muzeu se podívali na nejstarší klášter v jižních Čechách. Údajně byl zde nalezen kousek hřebíku z Kristova kříže. Zatím se nález zkoumá, ale až se potvrdí, bude Klášter Milevsko známý široko daleko. Když skončili s prohlídkou, končenické maškary a hudebníci se přesunuli do domu kultury na oběd. Tam je přišel pozdravit starosta města, novinářka České televize a ředitel základní školy v Milevsku. Ředitel je folklorista a starosta hudebník, a tak hned našli společná témata. Hudba a tradice, které Končeničtí přivezli z Chorvatska ukázat, byly pro všechny překvapením. V okolí hodně dechovek nemají, a tak byli naší kapelou uneseni. Už v pátek, kdy se obcházely hospody v centru města, byla to pozvánka na sobotní průvod, všem místním se líbilo, jak muzikanti hrají české písně. Ani jim nevěřili, že nejsou z Čech. Proto občas přidali i nějakou chorvatskou píseň. Dojem trochu kazilo počasí, vypadalo to na déšť a foukal silný vítr, a to jak v pátek, tak i v sobotu.
Během sobotního dopoledne se na náměstí, kde bylo postavené jeviště, vystřídalo několik skupin. Končenickou Besedu velice úspěšně prezentovala malá kapela. Sledoval je velký počet diváků, kteří se přitom mohli občerstvit na mnoha stáncích nebo si koupit něco na památku. Hlavní průvod vycházel od Domu kultury. Bylo v něm skoro 600 masek. V průvodu se na jednom voze společně s městskou radou vezl i starosta Končenic Zlatko Bakunić. Spolu s dalším zaměstnancem obce Damirem Mudrim se zúčastnili zájezdu do Milevska, aby projednali možnosti spolupráce města a obce. Končenickým by se možná spíš líbilo, kdyby navštívili Studnici. Staročeská maškara ze Studnic zaujala jejich pozornost, protože zpozorovali podobnost některých masek, dokonce i dechovka hrála skoro stejně jako končenická. V průvodu byly kromě tradičních k vidění různé moderní masky. Tisíce návštěvníků, kteří dvouhodinový průvod sledovali, se určitě dobře bavili. Končenický laufr se snažil práskat bičem, ale vždy mu k tomu nejdřív museli zajistit dostatečně velký prostor. Turek s tanečníky cestou tančili, kominík mazal diváky černidlem. Židé byli překvapení, že se jich děti skoro vůbec nebály. Medvěd využil toho, že skoro žádný nevěděl, co je jeho úkolem, a poválel spoustu žen. V průvodu šli kromě masek a hudebníků také členové Končenické chasy, kteří během celého zájezdu pomáhali s čímkoliv bylo zapotřebí. Na maškary do Milevska se z Brna přijel podívat i rodák z Končenic Damir Kloubec s rodinou, což bylo milým překvapením.
Maškarní průvod v Milevsku končí usmrcením Bakcha, hlavní postavy maškar. Letos Bakchus kandidoval na prezidenta, volby ale nevyhrál. Nejen proto, ale také kvůli všemu zlému, co se děje ve světě, musel být popraven. Jelikož v publiku bylo hodně dětí, udělali to „humánně“ – sežral ho medvěd. Zábava na náměstí ještě chvíli pokračovala, domácí připravili pro své zahraniční hosty ještě společné posezení. Rozloučili se se slibem, že se určitě nevidí naposledy.
Všichni účastníci zájezdu byli spokojeni, domů jeli plní dojmů a šťastní, že mohli poznat něco nového a navštívit jiný kraj vlasti našich předků. Text Kristina Kvapilová, foto kk a Beseda
