Damir Miler, sympatický mladý muž, nám v rozhovoru sdělil, že byl vůbec prvním člověkem, kdo u nás získal mistrovský diplom stavitele varhan, udělený živnostenskou komorou. Bylo to v roce 2018 a od tehdy přibyli další dva mistři. V Chorvatsku totiž neexistuje škola na toto povolání, je k němu nutné technické vzdělání a zkušenosti v oboru.
Dnes mistr Miler provozuje vlastní živnost, spolu s pomocníkem působí na území celého Chorvatska, ale také Bosny, Slovinska a Rakouska. „Kamkoli přijdu do kostela, nejdřív se rozhlížím po varhanách,“ říká. „V celém Chorvatsku je dnes mezi osmi a devíti sty nástrojů. Některé z nich postavili velcí čeští stavitelé – Tuček, Holub, Moelzler, a to z kvalitních materiálů, je na nich znát přesná práce a velké umění. Asi padesátku vyrobila původně slezská, později rakouská firma Gebrüder Rieger, takové jsou třeba v bjelovarské katedrále, záhřebské bazilice v Palmotićově ulici a u františkánů v Dubrovníku.“
A jak se D. Miler dostal ke stavbě varhan? Odmalička ho v kostele zajímalo, odkud zní ten zvuk. Potom prý poznal bílé a černé klávesy, a postupně poznal nástroj „až do duše“. Začal spolupracovat s rakouskou firmou Walcker, která postavila například největší a nejhodnotnější chorvatské varhany, ty v záhřebské katedrále, a začal pro ni pracovat po celém Rakousku. A právě to mu pomohlo k mistrovskému diplomu, sbíral vědomosti od Walckerových mistrů. Dodnes pravidelně jezdí pracovat i do Rakouska – tam je totiž obrovský počet varhan, jen v okolí Vídně je kolem osmi set nástrojů, které si vyžadují údržbu.
„Největší odměnou pro mne je, když někde varhany začnou po delší odmlce znovu hrát. Bylo tomu tak například v kostele ve Velké Pisanici, kde jsem během tří týdnů zprovoznil staré varhany, které nehrály celých třicet let. Lidé byli nadšeni, že znovu slyší varhany, které pamatovali ještě ze starých časů,“ uvádí mistr.  
Sledujeme, jak mistr kontroluje každý z registrů. On nám k tomu vysvětluje: „Všechny registry mají být slyšet stejně silně. Varhanní skříň má stejnou funkci jako krabice reproduktoru – rezonuje všechny tóny.“ Přichází také pan farář Ivan Popić, který údržbu varhan domluvil k 200 letům farnosti. Netají se spokojeností, jak vyčištěný a naladěný nástroj krásně zní v nádherném prostoru kostela. Od poslední údržby záhřebskou firmou Heferer přece už uplynulo dlouhých patnáct let.

V BESEDĚ OD JEJÍCH ZAČÁTKŮ
Od D. Milera se dozvídáme také, že žije v Dubravě s rodiči a sestrou. Otec pracoval v kovoobráběcím podniku Gramip, poté působil na rodinném hospodářství. „I sám jsem v tom všem účinkoval, až jsem se vydal na vlastní dráhu,“ říká Damir. Od začátku působil v České besedě Záhřebského županství, dodnes sleduje její akce a účinkuje v nich. Sestra Michaela zpívala v ženské pěvecké skupině. „Vzpomínám si na babičku a dědu, jak mluvili česky. Tady v Dubravě jsou Češi poměrně hustě osídleni, měli jsme příbuzné jen o pár domů dál. Já sám se neodvážím mluvit česky, i když dost dobře rozumím,“ říká. Pro zajímavost uvedeme, že jsme tip, abychom zašli za zajímavým mistrem, který kouzlí s varhanami, dostali od předsedy České besedy Záhřebského županství Darka Dragiji, se kterým se mistr dobře zná a kamarádí.

NEUSTÁLÁ POUŤ ZA IMPOZANTNÍMI NÁSTROJI
Damir Miler udržuje varhany ve čtyřech chorvatských katedrálách – v Záhřebu, Bjelovaru, Rijece a Dubrovníku, v kostele Gospe velike. V Záhřebu působí už patnáct let, připravoval varhany také ke koncertům. Teď po zemětřesení jsou obalené igelitem, mlčí a čekají na lepší časy.
Z kontinentálních kostelů jsou na seznamu působení mistra kostel ve velké Pisanici, v Dubravě, Daruvaru a v řadě dalších míst. Dozvěděli jsme se také, že se varhany českých stavitelů přivážely železnicí do Bjelovaru, odkud se koňským povozem přepravovaly do kostelů ve vnitrozemí Chorvatska.
Osmého března proběhlo v daruvarském kostele předání opraveného nástroje za přítomnosti pracovníků Konzervátorského oddělení z Bjelovaru. Akustiku a možnosti nástroje si vyzkoušeli žáci hudební školy, varhaník Filip Radić, sólo zpěvačka Margareta Batinićová a hudebník Sebastian Růžička. Mládež, ani konzervátoři se netajili spokojeností. Daruvarští farníci a návštěvníci koncertů si budou moci vychutnat čisté tóny tohoto nádherného nástroje umístěného v akustickém prostoru.
A před mistrem varhanářem je další pouť za jinými nástroji doma i za hranicemi, aby jim vdechoval nové, svěží tóny. Text a foto Željko Podsedník

Víte, že…?
Každý nástroj se skládá z několika řad píšťal, čili rejstříků. Varhany střední velikosti, které jsou běžně k vidění v českých kostelech, mají obvykle 500–1500 píšťal, větší nástroje pak mezi dvěma až pěti tisíci.
Nejdřív si obvykle všimnete zdobeného průčelí varhanní skříně s první řadou píšťal, které se říká prospekt. Hlavní částí varhanního stroje je vzdušnice s řadami píšťal. Aby mohly píšťaly znít, potřebují vzduch. Ten se dřív vháněl šlapáním měchů, u moderních strojů proudí vzduch od ventilátoru do zásobního měchu a odtud vzduchovými kanály do vzdušnic pod píšťalami.
Akustické vlastnosti píšťal ovlivňuje například použitý materiál. Výrobci obvykle pracují se slitinou cínu a olova nebo se dřevem.
Hrací stůl tvoří klaviatury varhan neboli manuály a pedálnice; na varhany se hraje rukama i nohama.
Nejvíc varhan z celé Evropy je v Česku a Rakousku.   podle kudyznudy.cz