Po odjezdu ze Záhřebu byla první zastávka v Mikulově, s prohlídkou této jihomoravské architektonické perly. Poté následovaly zámky Valtice s návštěvou vinného sklepa a Lednice s nádherným parkem. První nocleh byl v Brně; další ráno následovala prohlídka města s místním průvodcem. Další v programu byl Slavkov, světoznámý podle německého názvu Austerlitz, kde v roce 1805 proběhla bitva tří císařů, v níž francouzský císař Napoleon porazil spojená vojska Rakouska a Ruska a do své správy získal Dalmácii. V této bitvě bojovali na rakouské straně také chorvatští vojáci, a tak jsme u mohyly míru na počest jejich památce zapálili svíci v barvách chorvatské trikolory. Ze Slavkova poutníci jeli do Olomouce, která na ně zanechala skvělý dojem. Potvrdilo se, že Česko není jen Praha, ale že je v něm spousta měst a městeček, které stojí za návštěvu a prohlídku.
První zastávka dalšího dne byla ve Svitavách, kde se narodil Oskar Schindler, světově proslulý záchranou 1200 Židů v době holocaustu. Účastníci zájezdu se v Schindlerově muzeu seznámili s jeho životním příběhem. Další zastávkou byla Litomyšl, proslulá zámkem pod ochranou UNESCO, který v současnosti prochází rekonstrukcí, nicméně bylo možné navštívit některé jeho části. Denní program uzavřela prohlídka Hradce Králové, kterým nás provedl Martin Hemerka, Čech s chorvatskými kořeny a velký milovník Chorvatska, velmi aktivní na sociálních sítích. S velkým nadšením nám představil pamětihodnosti svého města.
Následujícího dne byla první zastávka ve Chlumu u Sadové, kde v roce 1866 proběhla proslulá bitva mezi Rakouskem a Pruskem. Šlo o největší bitvu na českém území, která značně ovlivnila evropské dějiny, protože pruské vítězství mělo za následek sjednocení Německa pod vedením Pruska, zatímco se poražené Rakousko muselo vyrovnat s Maďary, a tak byla habsburská monarchie přeměněna na Rakousko-Uhersko. U pomníku padlým byl položen vavřínový věnec s chorvatskou trikolorou. V této bitvě totiž hynuli vojáci mnoha národností, a tak i Chorvaté a Češi, i když se o tom v chorvatských školách takřka vůbec nehovoří, protože se důraz klade na vojenský a politický aspekt bitvy. Toto bylo pravděpodobně poprvé, že některá skupina z Chorvatska navštívila Chlum. Následovala krátká návštěva Prahy, kterou nás provedla Jana Krásná, a předvečer jsme už přijeli do Českých Budějovic.
Další den, po prohlídce jihočeské metropole, přišla řada na, pro mnohé nejkrásnější české město, Český Krumlov. Zvláštním zážitkem byla poslední destinace, nejjižnější české město Vyšší Brod, kde byl v kostele cisterciáckého kláštera pochován nejmladší syn Nikoly Šubiće Zrinského Ivan Zrinski, v české transkripci Jan Zrinský. Jeho matkou byla Eva z české šlechtické rodiny Rožmberků a její bratr Petr Vok ho připravoval za nástupce, mezitím sám zemřel v roce 1812 a mladík zemřel po strýci, a tím z plánů, aby jeden Zrinský dědil po Rožmbercích, sešlo. Ale posmrtně k tomu symbolicky přece jen došlo, protože Jan byl pochován v kostele, kde byli pochovaní i ostatní členové rodiny Rožmberků. Na kryptu ozdobenou Janovou sochou v rytířském úboru jsme položili vavřínový věnec s chorvatskou trikolorou a zapálili svíci. Také toto byla pravděpodobně první návštěva chorvatské skupiny Vyššímu Brodu.
Následoval návrat do Záhřebu, čímž byl tento náročný zájezd, při kterém se každou noc spalo v jiném městě, zdárně dokončen. Vedle vedoucího cesty Ivana Črljence z agentury Črljenec turist musíme vyzvednout aktivní účast jednotlivých členů Chorvatsko-české společnosti, kteří úspěšně nahradili chybějícího „úředního“ odborného průvodce. O hlavních destinacích účastníkům zájezdu vyprávěli Radoslav Kavan (zároveň původce tohoto zájezdu a hlavní realizátor) a Marijan Orct, zatímco odborník pro vojenské dějiny Boris Trnski vyprávěl o bitvách u Slavkova a Chlumu a univerzitní profesor zeměpisu v důchodu Dane Pejnović hovořil o geomorfologických charakteristikách jednotlivých částí Česka. Miljenko Srkoč vyprávěl zajímavý příběh o tom, jak se jeho dědeček Andrija, velkoobchodník vínem, v Hradci Králové seznámil se svou budoucí chotí Hermínou Slaninovou a později u obce Brod Moravice v Gorském kotaru vystavěl rodinné sídlo, dodnes známé jako Vila Herminka. Alenka Štokićová zase tlumočila vyprávění místních průvodců. Po této zkušenosti, s využitím vědomostí a zkušeností, které mnozí členové mají, Chorvatsko-česká společnost se bude snažit zájezdy do Česka podnikat pravidelně, nejméně jednou za rok, a to tak, že na programu budou místa, která Chorvaté navštěvují jen zřídka nebo vůbec. Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto CHČS