Na rozdíl od loňské akce, která zahrnovala osm sakrálních perel spojených s krajanskou komunitou na prostoru od Dubravy až k Bjeliševeci a Kaptolu, letošní akce byla zaměřena na území Daruvaru a tematicky na drobnou sakrální architekturu. Připomeňme si, Noc kostelů je akce, která je v České republice velmi populární, a pořádá se podle vzoru německé akce Lange Nacht der Kirche, jež úspěšně probíhá od roku 2001. V Chorvatsku se tato akce ve smyslů světového představování křesťanství vůbec nekoná, a tak jsou tyto první dva krajanské ročníky prvními vlaštovkami.
Letos byly naplánované čtyři zastávky – maďarský kříž v Daruvarském Brestově, divadelní kříž v Horním Daruvaru, kaplička Jana Nepomuckého v Dolním Daruvaru a křížová cesta na daruvarské Kalvárii. Kvůli dešti bylo zastavení v Dolním Daruvaru a na Kalvárii odvoláno, a představeny pouze dva kříže, oba v sále místního domu v Horním Daruvaru.  
„Po namáhavém zkoumání víme o divadelním kříži to, že nic nevíme,“ začala vyprávění o hornodaruvarské raritě vedoucí divadelní skupiny Táňa Ježková. Na kříži na místním hřbitově totiž píše, že ho v roce 1926 „ku slávě Boží věnoval dramatický kroužek“. Další okolnosti této akce, jakož i postavení dalšího kříže u zvonice nedaleko hřbitova, o kterém se přepokládá, že ho také postavili divadelnici, nešlo upřesnit. Proto se podborská Beseda rozhodla vycházet z faktu, že divadelní skupina nesla v té době jméno Havlíčka Borovského, a na základě údajů historika Václava Herouta a vzpomínek vesničanů připravila inscenaci o jeho životě. Měla formu scénického čtení a zapůsobila velmi dojemně, mimo jiné i díky výborným kostýmům, které si Hornodaruvarští vypůjčili z daruvarské besední divadelní šatny.
Sehnali také text hry Kráska ze Šumavy, divadla, které se hrálo v padesátých letech v Horním Daruvaru. Předvedli kousek a ohlásili, že celé divadlo přichystají v příští sezoně.
Program Noci kostelů přilákal do místního kulturního domu hezký počet diváků, mimo jiné i místostarostku Vandu Ceglediovou. Pravděpodobně by návštěvníků bylo mnohem více, kdyby počasí dovolilo, aby se program uskutečnil na otevřeném. Předseda České besedy Horní Daruvar Damir Malina totiž odvedl ohromný kus práce a připravil velkolepé zázemí inscenaci, která měla začít u divadelního kříže na hřbitově a pokračovat na půl cesty k druhému kříži, tomu u zvonice na podborské rozhledně. Tam měl být postaven alegorický vůz s ukázkou loučení Havlíčka Borovského a celý program měl končit občerstvením u horního kříže… Bohužel se to tak uskutečnit nemohlo, avšak Beseda se nechtěla vzdát možnosti ukázat obecenstvu už zcela připravený program, a ten se i v sále místního domu mimořádně povedl. Bohužel, i bez účasti faráře Ivana Popiće, který by během akce také promluvil, kdyby právě nebyl zdravotně indisponovaný.
Když herci a vyprávěči dokončili svůj performance, diváci jen otočili své židle, a na druhé straně sálu už bylo přichystáno dějiště pro druhý bod programu – představení takzvaného „maďarského“ kříže v Daruvarském Brestově.
„O kříži nemáme hodně materiálních dokladů, a tak nevíme, ani kdo ho postavil. Když ale přeložíme text z maďarštiny, dozvídáme se, že vztyčení kříže k slávě Boží financovali v roce 1867 Janoš Vukman a Ferenz Dravai,“ řekla předsedkyně spolku Maďarů Snježana Sabová. Dodala, že se díky končenickému faráři Tomislavu Sanićovi od paní Marie Kučerové dozvěděli, že si za jejího dětství brestovské děti u kříže hrály a modlily se. S. Sabová ohlásila, že spolek pokračuje se zkoumáním dějin toho sakrálního pomníku a že už má námět na další projekt – v příštím roce představí kříž v Trojeglavě s věnováním svaté Anně v maďarštině.
Obecenstvu se pak představily skupina Hungarike, která zazpívala několik maďarských lidových písní a překvapení večera byla kapela Tenkes z Pětikostelí (Pécs). Toho dne měla v daruvarském Chorvatském domě velice zajímavou dílnu s ukázkou hraní na tradiční maďarské hudební nástroje. Skupina se zabývá smyčcovými lidovými hudebními tradicemi maďarského jazykového regionu. Svou hudbou na cimbál, housle a basu rozehřála srdce početných diváků a podnítila je k tanci. Nechybělo ani občerstvení, při kterém se hosté ještě dlouho bavili v dobré náladě.
Všem, kteří se zasloužili o realizaci programu, poděkovala spolupořadatelka Táňa Novotná Golubićová. Zvlášť zdůraznila zásluhu autorky projektu Vlatky Daňkové. „Je mi líto, že jsme zastavení u sochy Jana Nepomuckého v Dolním Daruvaru a u křížové cesty na daruvarské Kalvárii, jež připravily daruvarské farnosti Nejsvětější Trojice a Antonína Paduánského, museli zrušit, ale nedá se nic dělat – někdy pršet musí, a měli jsme smůlu, že pršelo zrovna dnes. Nejvíce však lituji, že jsme tento podborský program nemohli předvést tak, jak ho hostitelé naplánovali. Myslím si, že přestože se akce konala v sále, byla velice úspěšná a dosáhla svého cíle odhalit hodnotné kusy drobné sakrální architektury, vedle nichž každodenně procházíme, aniž bychom si jich všimli“. Text a foto Mato Pejić