Hostitelka J. Staňová Brdarová při zahájení přivítala hosty – poradce v úřadu místopředsedkyně Vlády RCH Viktora Kosku, poslance v Chorvatském sněmu Róberta Jankovicse a Vladimíra Bílka, ředitele Správy pro národnostní menšiny v ministerstvu Nándora Csapa, předsedkyni Svazu Čechů Anu-Marii Štrumlovou-Tučkovou, zástupce županů z řad menšin Jessicu Acquavitaovou, Táňu Novotnou Golubićovou a Sašu Lukiće, předsedkyni oddělení pro vzdělávání Společné rady obcí Milicu Stojanovićovou, vedoucího sektoru pro vzdělávání v menšinových jazycích Milana Vukeliće, vyšší poradce pro menšinové školství, ředitelky menšinových institucí, účastníky semináře a hosty.
O tom, jak se v Daruvaru pečuje o český jazyk a tradice, napovědělo vystoupení dětí z České mateřské školy Ferdy Mravence a České základní školy J. A. Komenského. Zpěvy, scénka, recitace a tance se moc líbily a děti dostaly velký potlesk. Účastníky porady oslovili vzácní hosté včetně obou poslanců, předsedkyně Svazu Čechů, ředitele správy pro menšiny a dalších, hovořili o významu práce s dětmi, zachování jazyka, podmínkách, které pro menšiny vytvořil chorvatský stát a o bohatství, které menšiny pro společnost znamenají.
Pracovní část zahájila přednáška Gaetano Benčiće z Regionálního muzea porečského kraje zaměřená na folklor, kulturu a tradice a specifika národní identity. Dotkl se problému, kdy se lidé raději tají se svou národní identitou, a zmínil význam výuky jazyka, vydavatelství a aktivit, které zapojují menšinový jazyk, jako je například divadlo. Denis Njari z oddělení historie Filozofické fakulty Osijek zahájil přednášku o historické a kulturní identitě Maďarů v západní Slavonii záběry z maďarské vsi Laslovo u Osijeku, která byla zničená v poslední válce. Probíral dějiny maďarské menšiny, která před I. světovou válkou měla 120 tisíc příslušníků, a dnes jich má necelých deset tisíc.
Ivan Horyna z Gymnázia Daruvar doporučil zanechat špatné věci za sebou a směřovat společně kupředu. Sám se zaměřil na kulturní specifika menšin a jejich potenciál pro hospodářský rozvoj, hlavně prostřednictvím cestovního ruchu. Uvedl velké krajanské akce, jako jsou Dožínky, Dny české kultury či masopustní průvody, které navštěvuje větší počet lidí, zmínil možnost využití budoucího kulturního střediska a jiné možnosti. Přirovnal menšiny k vzácnému koření v dortu utvořeném z veškerého obyvatelstva státu.
Do porady se online zapojil Dejan Stjepanović ze skotské Univerzity v Dundee. Představil výzkum o zastoupení menšin v učebnicích a chorvatských kurikulech. Zmínil plánovanou bázi významných osobností a událostí na lokální a regionální úrovni, i z řad menšin. Ljiljana Bajacová Nikolićová zajímavě probírala příklad uchovávání kulturního dědictví při výuce srbského jazyka na střední škole na příkladu lidové literatury v korelaci mezi předměty – jazykem, dějinami, zeměpisem, výtvarnou a hudební výchovou. Probírala charakteristické obyčeje, tanec kolo, tradiční hudební nástroj gusle a další, uvedla i příklady využití sociálních sítí při výuce.
Vedoucí Ústřední knihovny Italů v Chorvatsku v Pule Liana Dikovićová přednášela o roli knihoven v multikulturní společnosti, představila několik probíhajících projektů a programů. Vedrana Spajićová-Vrkašová, profesorka Filozofické fakulty Univerzity v Záhřebu v důchodu probírala uchovávání kulturní identity prostřednictvím výchovy a vzdělávání, které jsou klíčovými prvky loajality společnosti. Menšiny se nemají uzavírat samy do sebe, má se budovat taková společnost, kterou různorodost obohacuje. I další účastníci v diskusi dosvědčili, že „státy se mění, ale lid stále zůstává“.
Druhý den porady byl zaměřený na příklady dobré praxe a dílny a začal prohlídkou českého areálu. Ve Svazu Čechů účastníky přivítala předsedkyně Ana-Maria Štrumlová-Tučková a představila jim organizaci, akce a činnosti menšinové zastřešující organizace. O přehlídkách, kvízech a soutěžích hovořila předsedkyně rady pro školní otázky Silvana Zemanová Orozovićová. Činnosti Novinového nakladatelství Jednota představila redaktorka Jana Staňová a ředitelka Lidija Dujmenovićová, která hosty provedla výstavou V nové vlasti a rozdělila jim výtisky Jednoty. Željka Zadrová představila Českou mateřskou školu Ferdy Mravence a provedla jí celou výpravu. Zvláštní zájem projevily kolegyně z maďarské školky z Osijeku. O působení, úspěších a výročí České základní školy Komenského vykládala ředitelka Marie Válková. Hosté byli nadšeni, že jsou menšinové instituce takto propojené a sídlí vlastně v jednom dvoře.
Pracovní část druhého dne zahájil Damjan Gasperini představením projektu regionální výuky (zavičajna nastava) ve městě Buje, při němž na základě ústního podání dějin vznikají filmy o historických osobnostech a místech s žáky v hlavních rolích. Sanja Petrušićová-Goldsteinová a Silvija Hercogová představily výuku hebrejštiny na škole Hugo Kon v Záhřebu. Ester Bakotićová Šepićová vykládala o čtyřech školách v Rijece, na nichž se učí italský jazyk a zároveň se pečuje o místní fiumanské nářečí.
Eva Perkovićová z mateřské školy Bóbita působící v rámci Osvětově-kulturního střediska Maďarů v Osijeku představila, jak s dětmi probírají maďarské obyčeje a zvyklosti. Zajímavé je, že děti z okolních míst do školy denně sváží minibus. Jadranka Radoševićová představila výuku v srbském jazyce a cyrilici v Osijecko-baranjském a Vukovarsko-srijemském županství. Působí tam šestnáct základních škol s devíti obvodními školami a pěti středními.
Mája Burgerová ze záhřebské české školy představila spolupráci mezi národnostními menšinami v Záhřebu na příkladu oslavy Mezinárodního dne mateřského jazyka. Uvedla příklady společné scénky O velké řepě s herci z různých menšin i společný zpěv písně Bratře Kubo (Bratec Martin) v různých jazycích. „Cílem je, aby si děti uvědomily, že existují i jiné děti, které se učí některému menšinovému jazyku,“ uvedla přednášející. Dominik Rajačić ze školy v Nové Bukovici představil výuku slovenského jazyka, projekty Slovenčina moja, Včielka Medulka a spolupráci s Maticí slovenskou v Miljevcích. Specifika představili zástupci výuky makedonštiny a romštiny.
Patricija Pitaccová připravila dílny, účastníci měli z každé z přednášek vyjmenovat některý příklad dobré praxe. V diskusi zaznělo, že je třeba u dětí rozvíjet toleranci k jinému a jinačímu. Mateřský jazyk je podle diskutantů „jazykem duše a emoce“, jím se dají nejlépe vyjádřit pocity. Doporučením je, aby se folklor a tradice mládeži představovaly zajímavým způsobem.
Ředitel Správy pro národnostní menšiny Ministerstva vědy a vzdělávání Nándor Csapó závěrem konstatoval, že pocity jsou kladné, účastníci mohli vzájemně poznávat příklady dobré praxe, mohli se navzájem poznat a domlouvat další spolupráci. Menšinové školy musí skýtat víc žákům, rodičům i prostředí, v němž působí. Tolerance je základ, menšiny se musí otevřít a představit svému okolí a širší společnosti.
Další setkání menšinových pedagogů proběhne pravděpodobně u maďarské menšiny v Osijeku. Text a foto Željko Podsedník
