Začátek oslavy ohlásily dvě hymny – chorvatská a česká, načež předsedkyně Alenka Hrušková přivítala hosty i všechny přítomné. Zvlášť srdečného přivítání se dostalo dvěma dámám, vrstevnicím oslavujícího spolku, které se skromně usadily v nejvzdálenějším koutě sálu: devadesátileté Martě Mudroňové z Gradište a jen o málo mladší Lídě Nepechalové z Kaptola, které po druhé světové válce tančily v první bjeliševecké národopisné skupině. Obě dostaly uznání a krásnou růži, stejně jako další instituce a jednotlivci, kteří se, jak předsedkyně zdůraznila, zasloužili o existenci, činnost a úspěchy spolku: Svaz, Jednota, županství Požežsko-slavonské a město Kutjevo, spřátelené spolky, bývalí předsedové bjeliševecké Besedy Václav Hruška in memoriam a Slavko Hruška a mnozí další. Mimo jiné také „čtyři dámy, které v minulosti ze svých funkcí Besedu podporovaly a bez jejichž pomoci by její úspěchy nebyly myslitelné“ – bývalá poslankyně a bývalé předsedkyně a tajemnice Svazu. Všem jim poděkovala za veškerou činnost a podporu v jejich snaze, aby budoucím generacím předali část své tradice a zanechali pěkně upravený kulturní stánek.
Místní kronikář, archivář Goran Hruška shrnul do několika vět dějiny Bjeliševce a krajanského spolku. Zmínil se o příchodu Čechů z Valašska, vyjmenoval rodiny, které se kolem roku 1882 přistěhovaly do Bjeliševce a Tominovce a ve Zlatém údolí našly nový domov, založení Československé besedy, vyjmenoval první učitele a úspěchy bjeliševecké Besedy, mezi které patří i dvoje malé Dožínky, zánik a znovuzaložení České besedy i současnou činnost spolku.
Oslavence poté oslovili hosté s řadou blahopřání. Poradce starosty Kutjeva Ivica Malnar připomněl svůj český původ po babičce Drdové a k blahopřání přidal příslib pomoci města, které pomáhá všude tam, kde jsou pilní a ochotní lidé, kteří chtějí pracovat pro své prostředí. A Češi v Bjeliševci pilní jsou, dodal. Zástupce požežsko-slavonského župana pochválil spolek, který působí jako harmonický celek a který je všude vítaným účastníkem. „Zvelebili jste toto Zlaté údolí,“ řekl a poblahopřál k výročí. Místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková mluvila o spolupráci se zastřešující organizací a zdůraznila, jak důležité je starším členům poděkovat za jejich činnost a mladým umožnit, aby se do činnosti zapojili, ale také vytvořit podmínky, aby mohli ve svém prostředí zůstat. O přátelství s bjeliševeckým spolkem se zmínili jménem záhřebské Besedy Marina Koláčková Novoselová a jménem kaptolské Besedy Zdenko Tauš. Bývalá poslankyně Zdenka Čuchnilová připomněla, že není jednoduché zůstat Čechem v prostředí, kde se česky nemluví. „Lidé, kteří neznají své kořeny, neznají ani svou budoucnost,“ dodala a popřála Bjeliševeckým, aby si udrželi svůj jazyk a kulturu.
Program byl krátký, ale nesl se v dobré náladě a bezprostřednosti, byl neformální a radostný. Zahájila ho bjeliševecká smíšená pěvecká skupina oblíbeným bećarcem, který pro ně složila její členka Marijana Andrišeková. Jak sama řekla, propojila v něm svůj šokačský svět s českým světem manželovým. Po vtipné a rozverné písni následovaly procítěná Ta jižní Morava a něžná Sivá holuběnka, načež ještě další píseň, tentokrát veselou, přidala mužská část skupiny. Jeviště poté ovládla Česká beseda Záhřeb. Čtyři páry Jetelíčku zatančily při reprodukované hudbě a pěvecký sbor Bohemie, nyní pouze ženský, zazpíval dvě písně a capella a jednu s doprovodem syntezátoru nového sbormistra Davida Ropce. Slušelo jim to ve vyšívaných košilích. Písněmi Nechal si ma, Ej od Buchlova a Na rozloučení, mý potěšení, pohladili posluchačům duši. V programu nemohla chybět ani místní básnířka Míra Šulcová, která pro tuto příležitost vybrala dvě své básně. Tentokrát je nechala přečíst recitátorkám, a to v chorvatštině i v českém překladu, jehož zněním byla sama nesmírně dojata. Program uzavřeli zpěváci a zpěvačky České besedy Kaptol, kteří svými písněmi v doprovodu harmoniky Gorana Hrušky (doprovázel i Bjeliševecké) zvedli náladu posluchačů, a ti si s nimi s chutí zanotovali. Malé překvapení v podobě elegantního anglického valčíku připravili na závěr tanečníci záhřebského Jetelíčku.
Slavnost skončila – jak jinak – výborným pohoštěním a příjemným pobavením všech přítomných při reprodukované české hudbě, která na pódium vylákala i tanečníky, a sladkou tečkou za ním bylo cukroví, upečené bjeliševeckými hospodyňkami.
Bjeliševečtí krajané tak oslavili prvních devadesát let svého spolku a zahájili nové desetiletí. První jejich akcí v něm bude zájezd do České republiky, kde se zúčastní oslavy 240. výročí stavby reformovaného kostela ve Velké Lhotě na Moravě, se kterou dlouhá léta spolupracují. Text a foto L. Stráníková

Hosté: Místopředsedkyně Svazu Čechů Marie Válková, bývalá poslankyně za českou a slovenskou menšinu Zdenka Čuchnilová, bývalé předsedkyně Svazu Čechů Leonora Janotová a Libuše Stráníková, bývalá tajemnice Svazu Jarmila Kulhavá, požežsko-slavonský místožupan Ferdinand Troha, představitel města Kutjeva Ivica Malnar, předseda Místního výboru Bjeliševce Željko Šimić, představitel Matice slovenské Jakšić Pavel Treger, představitel spolku Rama z Pleternice, členové Českých besed z Kaptola a Záhřebu, z členů spolku básnířka Míra Šulcová, Marijana Andrišeková a veteránky Lída Nepechalová a Marta Mudroňová a další.

Z DĚJIN ČESKÉ BESEDY BJELIŠEVEC
Do Bjeliševce a sousedního Tominovce se kolem roku 1882 přistěhovala řada početných rodin z moravského Valašska, které ve Zlatém údolí našly obživu. První Československá beseda v tomto kraji byla založena v Požeze v roce 1932, hned následujícího roku 1933 byla založena také v Bjeliševci a Jakšići. Téhož roku začala v Tominovci působit i česká škola, na které jako první učitel působil Jan Adámek a poté Jaroslav Šeba. Ten založil divadelní skupinu a nacvičoval české i chorvatské hry a s národopisnou skupinou nacvičoval Moravskou besedu. Už tehdy Bjeliševečtí snili o vlastním kulturním domě, k jeho stavbě však došlo až po druhé světové válce, když se v Bjeliševci v letech 1957 a 1959 konaly okrskové Dožínky. Společenský život se od té doby odehrával v Domě. Když v roce 1961 učitel Šeba odešel na jiné pracoviště, přestala působit škola a činnost Besedy se omezila na zábavy a hostování Kaptolských. V roce 1982 Beseda oslavila 100. výročí přistěhování Čechů do Bjeliševce, o dva roky později ještě v Tominovci krátce probíhala výuka češtiny, pak ale Beseda přestala působit.
Nová kapitola České besedy Bjeliševec se píše od roku 2000, kdy byl spolek znovuzaložen. V jeho čele byl zpočátku Goran Hruška, od roku 2005 ho vede Alenka Hrušková. Zároveň s Besedou byla v Tominovci obnovena výuka češtiny modelem C, kterou navštěvovaly i bjeliševecké děti. Beseda mívala malou a velkou folklorní skupinu, dnes má dvě pěvecké skupiny – smíšenou a mužskou. Za posledních 20 let proběhla kompletní úprava místního domu a jeho okolí v hodnotě jednoho milionu kun, kterou umožnila vydatná pomoc Svazu Čechů, Rady pro národnostní menšiny, Požežsko-slavonského županství, města a dalších činitelů, ale i velké angažování samotných vesničanů.