Barbora Polívková o sobě uvedla, že je primárně člověkem, který pracuje s lidmi a že se právě takto ráda představuje. Na pedagogické fakultě vystudovala český jazyk a psychologii. S lidmi pracuje jako lektorka, koordinátorka různých projektových aktivit, metodička a často také propojovatelka všeho, co je zapotřebí propojit. Důležitou součástí jejích aktivit je také muzika. Hudbou se vyjadřuje od malička a je to zkrátka jeden z jejích způsobů, jak mluvit se světem. Pořádá také různé kurzy a výcviky týkající se dýchání a pomoci lidem, aby otevřeli a odhalili svůj hlas takový, jaký opravdu je.
Začátkem pobytu se Barbora a její pravá ruka, syn Toník, seznámili se základními údaji o krajanské komunitě v Chorvatsku. O uspořádání české menšiny a jejích aktivitách s nimi ochotně pohovořila předsedkyně Svazu Čechů v RCH Ana-Maria Štrumlová-Tučková při setkání v úterý 16. dubna. Hostům z České republiky mimo jiné představila uspořádání a činnost zastřešující instituce české menšiny v Chorvatsku, akce, které během roku pořádá, činnost českých besed a také bohatou menšinovou vydavatelskou činnost.
Během svého vícedenního pobytu uspořádala Barbora Polívková několik dílen pro účastníky různých věkových skupin. Základy drumbenování se nejprve měli možnost naučit žáci Základní školy I. N. Jemeršiće v Hrubečném Poli, kteří se českému jazyku učí podle modelu C, ke kterým se přidali žáci obvodní školy z Ivanova Sela. Speciální dílna složená ze dvou částí byla připravená pro děti předškolní skupiny České mateřské školy Ferdy Mravence v Daruvaru. Zvláštnosti unikátního hudebního nástroje si měli možnost vychutnat také žáci českých základních škol z Daruvaru a Končenic a o nic méně veselá a užitečná nebyla ani dílna pro dospělé v místnostech Svazu Čechů.
Myslím si, že by na tomto místě bylo vhodné vysvětlit čtenářům, co to drumben vlastně je. Na první pohled by každý průměrný jednotlivec odhadl, že jde o hudební nástroj tvarem se podobající bubnu. Lektorka Bára ale vysvětluje, že je to v podstatě multifunkční didaktická pomůcka, na kterou se mimo jiné může také bubnovat. Je to rodinný vynález s anglicko-českým názvem (složenina anglického slova „drum“ a českého „buben“). Je to válec z tvrzeného papíru, na který je položená překližka z březového dřeva široká tři milimetry. V tvrzené dutince se nachází také malý kulovitý otvor. Na drumben se může hrát, může se na něm sedět a také po něm chodit (unese bez starosti i dospělého člověka) nebo házet věci dovnitř. Dále je možné se na něm válet a z více drumbenů lze také něco postavit. Drumben je vlastně produkt mnohaletých úvah o tom, jak vyrobit nerozbitný nástroj. Zájemci si tento unikátní multifunkční hudební nástroj mohou zakoupit na e-shopu stránky drumben.cz.
Každá z dílen uspořádaných během pobytu na Daruvarsku byla přizpůsobená věkové skupině účastníků. V dílně pro dospělé jsme se naučili některé základní rytmy drumbování (bum, čvacht, bum, bum, čvacht – jede, jede, jede vlak a také dám si ruma/buchtu/kávu). Kromě různobarevných drumbenů Barbora Polívková na dílnách používala také řadu jiných zajímavých nástrojů divných jmen, jako jsou například africká kalimba, Panova flétna, delfín, kočka, žába, rourkový bubínek, kalabasa, vodní mlýnek, hromový buben a různá jiná chřestidla a šustidla.
Svůj pobyt u krajanů z Chorvatska hodnotila Barbora velmi kladně. Moc se jí to líbilo a zvlášť ji uchvátila motivace krajanské komunity uchovat si svůj český jazyk, kulturu a tradice. Největším zážitkem pro ni byla právě tvořivost této komunity. Je to pro ni velká motivace a inspirace, protože krajané v České republice už takovou motivaci nemají. Podle jejího mínění je to právě tím, že krajanská komunita v Chorvatsku žije vlastně v lůně jiného národa a práce na zachování jazyka a kultury si vyžaduje více snahy, což už není případ Česka.
„Tvořme! Tvořme všichni! Skrze tvořivost, tak jak to dělají čeští krajané tady, se dostáváme k pospolitosti a k radosti ze sdílení. To je něco, co je obrovské, motivující a inspirující, a děkuji za to, že jsem to tady mohla vidět,“ uvedla na závěr Barbora Polívková a vyjádřila také naději na opětovné setkání s krajany někdy v budoucnu.
S ohledem na taková přání a na fakt, že pro každou školu, ve které se konala dílna, Svaz Čechů zakoupil sadu drumbenů a že jednu sadu komunitě lektorka Barbora Polívková darovala, na Daruvarsku určitě drumbeny nezněly naposledy. Text Alen Janota, foto aj, js a Ilona Kirchnerová
