Největší smutek z letošních zmoklých Dožínek měli krajané v těch Českých besedách, které chystaly alegorické vozy. Ty se po přesunutí celého programu do sportovní haly před diváky vůbec nedostaly. Z této, pro ně smutné události, se však vyklubalo i něco hezkého – celá řada veselých „odstrojovaní“ vozů.

Před jedenáctou hodinou v neděli dopoledne vykouklo sluníčko. Alespoň v Daruvaru. Nevím, jestli i v Mezurači a Kutině, kde uplynulé dva dny, bohužel, nepřetržitě pršelo. Letošní dvoudenní Dožínkové slavnosti 15. a 16. července zaplavoval neustávající déšť, lomcovaly jimi nepříjemné nárazy větru a zastírala je hrozivá tmavá mračna.

Mezi poměrně velké množství akcí, které se na letošních Dožínkách konaly poprvé, patří i ukázka tradičních žní – všech žňových prací od ručního sekání obilí až k pečení chleba a buchet a zpěv po úspěšné sklizni úrody.

KAŽDÝ NÁROD MÁ SVÉ TRADICE
Anna Vodvárková, dlouholetá aktivní členka a předsedkyně historické rady Svazu Čechů zahájila 16. července sobotní dožínkový den výstavami Češi v Chorvatsku – krajanský kulturní rok a Všechny naše Dožínky.

Dožínkový průvod má na krajanských dožínkách dvojí symboliku: zaprvé oslavu konce žní, zadruhé představení všech Českých besed. Letošní průvod se kvůli špatnému deštivému počasí musel konat v kutinské sportovní hale. I přes absenci alegorických vozů byl velice pestrý a byla jím na jednom místě představena veškerá menšinová činnost.

SPOLEČNÉ TANCE VYPLNILY HALU A NAPLNILY SRDCE
Zlatým hřebem celých Dožínkových slavností – oslavy kulturní žně celé české menšiny – by se dal nazvat slavnostní program, v němž se divákům nabízí nejlepší z tanců, doprovodné hudby a zpěvů, které česká menšina v Chorvatsku může vůbec nabídnout.