Před Českou galerií početné hosty vítaly vedoucí třech oslavenkyň – předsedkyně Besedy Željka Zadrová a ředitelky obou škol Marie Válková a Zdena Kutilová, které krátce představily své instituce. „Naše Beseda by bez všech vás, kteří ji už dlouhá léta podporujete, nebyla to, co je. Proto bych vám chtěla poděkovat za každou podporu anebo hodinku strávenou mezi námi,“ řekla Ž. Zadrová. „Jsme vděční naším předkům, že si před devadesáti lety uvědomili, jak je důležité už v předškolním věku pečovat o jazyk, zvyky a kulturu,“ dodala Z. Kutilová. M. Válková zdůraznila, že práci školy usnadňuje skvělá spolupráce všech menšinových institucí.
K vysokým jubileím poblahopřál starosta Daruvaru Damir Lneniček, místožupanka Bojana Hribljanová vyjádřila spokojenost s bohatou činností a úspěchy české menšinové komunity. Petar Petkov Stančev zdůraznil, že Československý ústav zahraniční bude i v budoucnu materiálně podporovat úsilí o zachování českého jazyka a kultury. Předsedkyně Svazu Čechů Anna-Marie Štrumlová Tučková řekla, že zvláštní dík patří vychovatelkám ve školce, učitelům ve škole a všem členům Besedy. Poslanec za českou a slovenskou menšinu Vladimír Bílek, který pozdravil také jménem patrona oslavy, záhřebského primátora Milana Bandiće, sdělil: „To, jací jsme lidé, je výsledek cesty, která vedla školkou, školou a Besedou a prošla jí většina z nás“.
Jeho Excelence Vladimír Zavázal, velvyslanec České republiky v Záhřebu zmínil, že v příštím roce Česko oslavuje také trojí významné výročí – sto let Československa, padesát let pražského jara a pětadvacet let samostatné České republiky. Vyjádřil hrdost na to, že česká vláda spolu s chorvatskou přispěla na přístavbu daruvarské školy a školky.
Mezi hosty byly také místožupanka za českou menšinu Táňa Novotná Golubićová, představitelé rad české menšiny na různých úrovních a mnozí další. Všichni si s velkým zájmem prohlíželi výstavu, která na velkých panelech představuje dějiny krajanského spolku, školy a školky. Výstava byla zpracována v Jednotě, která se podílela na výběru fotografií, grafickém a technickém ztvárnění výstavy, která je, jak uvedla autorka Libuše Stráníková, „nástin dějin České besedy. Jsem přesvědčená, že nám tato výstava poví něco o nás samých. A možná se i na svou činnost ve prospěch Besedy budeme dívat s větší hrdostí a zodpovědností, se zodpovědností vůči budoucím generacím, které stejně jako my budou pečovat o českou kulturu, český jazyk a předávat je dál svým dětem.“ M. Pejić/mp
Brokátové šaty tří oslavenkyň
Jak se to sluší a patří při oslavě velkého výročí, a roky 110, 95 a 90 to bezpochyby jsou, do Českého národního domu v Daruvaru se v sobotu o sedmé hodině večer sešel velký počet gratulantů. Oslavenkyně, důstojné staré dámy – více než stoletá Česká beseda Daruvar, a skoro stoleté školy, mateřská a základní – si zase na slávu oblékly své nejlepší šaty, třpytivé a brokátové.
Tak bychom v krátkosti mohli shrnout sváteční program, který společnými sílami pro diváky i hosty připravily Beseda, škola a školka na velkou oslavu. Programu se zúčastnilo přes dvě stě účinkujících. Tato ohromná síla svými výkony, vůlí i energií nejlépe dokázala, že i když pilíře daruvarské krajanské komunity patří mezi nejstarší v českém menšinovém světě v Chorvatsku, jsou zároveň čilé a svěží.
Trojdílný program, ve kterém každá z oslavenkyň měla na jevišti vyhrazenou půlhodinku, zahájili nejmenší. Děti z mateřské školy vždy plení pozornost diváků, ať už recitují se vší vážností, zpívají z plných plic, čile se točí v kole nebo z jeviště vesele mávají svým rodičům – Tady jsem, nepřehlédněte mě!, či zíváním naznačují, že už jsou z celé té velmi důležité záležitosti docela unaveni. Tak tomu bylo i tentokrát – v pestrém programu dětí z nejstarší skupiny předvedly zvyky a obyčeje během roku.
Roztomilé a sympatické děti vystřídala sladěná a energická školní mládež. Ať už tančila, zpívala či hrála divadlo, jejich počet, hravost, přesnost a dovednost zahřála srdce všech, kteří se toho večera přišli podívat, co daruvarské síly dokážou. Tleskalo se často a hlasitě, protože naše děti umějí hodně, zaplnit jeviště a podat výjimečné výkony v širokém rozpětí od tradičních tanců a zpěvů, až k soudobému divadlu. Sílu celku velice dobře podkreslila sólová recitace, jako kratičký oddech v rychlém tempu, ve kterém žáci školy vydrželi do konce svého bloku.
Nejstarší tanečníci Besedy důstojnou polkou program zahájili dříve, než všechny v sále přivítali moderátoři večera, Anamari Toplaková a Ivan Vrbický. Tato dvojice využila střídání bloků programu, aby přítomné seznámila se základními údaji z historie školky, školy a Besedy, které patřila poslední část slavnostního večera. V malé přehlídce činnosti sekcí nechyběl nikdo. Divadelníci znázornili, jak to asi vypadalo, když se do těchto krajů Slavonie stěhovali naši předkové, ženy z pěveckého sboru opět zazářily, Holubička rozveselila jak půvabnými, tak vtipnými tanci, které byly přehlídkou dovedností i mužné síly. Do kroku jim pěkně od podlahy hrála besední kapela a z první řady všechny obdivovali vzácní hosté, kteří měli příležitost promluvit na otevření výstavy.
Bylo hezké pozorovat, jak diváci žijí a dýchají spolu s těmi, kteří jsou momentálně na jevišti, jak právem křičí Bravooo! V hledišti se vzpomínalo, jaké to bylo, když my jsme tenkrát vystupovali, fandilo se ze srdce svým ratolestem a svým beseďákům. Za takto velkým a slavnostním programem se skrývalo mnoho obětavých rukou všech zaměstnanců školy a školky a řady členů Besedy, který organizačně připravila Jitka Staňová Brdarová. Všem patří obdiv i dík. V. Daňková/žp,ld
